Imajika
Clive Barker
Imajika - tajemný řetězec světů, dominií, kterým pevnou rukou vládne nikým nespatřený Autarcha. Čas jeho vlády se však nachýlil, blíží se výročí Usmíření a s ním i doba neodvratných změn. Estabrook, muž, který najme vraha pro svou manželku, nevědomky rozehrává hru, jejíž následky si stěží dokáže představit kdokoliv v Usmířených dominiích. Existuje však neusmířené dominium, oddělené od ostatních a to představuje reálnou hrozbu pro všechny - naše Země. Magická partie moci a kouzel vrcholí a s ní i vypravěčské umění Cliva Barkera.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , ClassicOriginální název:
Imajica, 1991
více info...
Přidat komentář
Bohužel světy Cliva Barkera nejsou napsány pro mě. Mimo Hellraisera a pár povedených povídek z Knih Krve mě nanadchly a Imagika s jejími dominiemi a bizarními postavami to bohužel jen potvrzuje. Nápadů milión ale mně chybí ucelená povedená celková forma - 40 %
Misty trosku roztahle, obcas kapku gay, ale jinak plne fantazie, alternativnich dimenzi, bohu a hlavne je to cim dal tim vetsi epikusu. Temer cistokrevnej Barker! 8/10
Imajika je vrcholné dielo Clive Barkera. A podľa mňa tiež. Vo svojich predstavách a fantáziach sa dosť krotil, aj keď tu nájdeme zopár "zvrhlostí". Rozsah knihy ma prekvapil a keď som videl tie malé písmenká natlačené na stranách, vedel som, že to bude dlhé čítanie.
A zo začiatku to bolo naozaj úmorne dlhé. Prvá kniha ma moc nebavila, autor opisuje vzťahy medzi Fešákom a ostatnými charaktermi a ani tej akcie nie je moc. Čitateľ zo začiatku tápe vo fungovaní ostatných dominii, prechodu medzi nimi a novej terminologii. Ničmenej je veľmi zábavné sledovať vývoj postáv, čo si myslia o sebe a celkovo o svete, ako funguje.
Keď prišla druhá polovica knihy, tú som si už naplno užíval, pretože sa vysvetlili všetky potrebné veci a len sa riešilo Zmierenie. A to nebolo jasné do poslednej chvíle. Kto má pravdu? Čo sa stane? Má to význam? Čitateľ musí pri knihe aktívne rozmýšľať a aj tak zistí, že si nie je v ničom istý, rovnako ako hlavné postavy.
Na túto knižku som sa veľmi tešil aj vďaka kladným recenziám ostatných čitateľov, no prvá polovica ma sklamala, pretože bola dlhá a nudná a skoro som knihu odložil. Druhá kniha príbeh nakopla a započala nezastaviteľnú lavínu až do konca. Úplný záver, kedy autor uzatvára príbeh jednotlivých postáv mi prišiel zdĺhavý. Tlač knihy je niečo otrasné, nechápem, prečo Imajika nemohla dostať pevnú veľkú väzbu s normálnym písmom. Obal knihy by krásne vynikol a čitateľ by nemusel škúliť celý čas na malé písmenká.
Musím ale skonštatovať, že na konci príbeh nabobtnal do fantastických rozmerov až z toho prestáva rozum stáť. Musím autorovi pogratulovať, že to zvládol dopísať, aj keď s tým bojoval (jeho úvodný text je geniálny). Takáto kniha a svet(y) v ňom ukrytý sa len tak nevidí. 70%.
tohle rozhodně není komerční jednohubka a rozhodně není pro každého. I nadšený milovník fantasy nemusí Barkera strávit. Ale pro mě to byl úžasný zážitek. Je to kniha, na kterou nelze zapomenout.
Clive Barker je zajisté spisovatel s velkou dávkou fantazie. V Imajice se opravdu vyřádil - pokusil se popsat fantastický svět, do kterého začlenil i náš současný známý svět. Román natáhl na úctyhodných 900 stran - a tím asi výjimečnost tohoto díla končí.
Právě tu délku románu mu asi vyčítám nejvíce. Barker je velmi popisný, a to natolik, že mě to po pár set stranách začalo docela nudit. Popisuje vše, od květin přes jídlo, oblečení, architekturu, podoby i povahy lidí až třeba po detailní popisy vražd nebo souloží. Román tím ztrácí tempo a stal se pro mě spíše únavným břemenem. Dočetl jsem ho do konce a byl jsem rád, že už je konec.
Bohužel jsem autorovi moc nevěřil. Svět Imajiky byl popisován jako něco reálného, co by skutečně mohlo existovat. Narážel jsem ale neustále na tolik nesmyslů a anachronismů, až mě to otravovalo. Jeho postavy byly nejednoznačné, během románu se neúměrně měnily jejich povahy, postoje, názory. S žádným z hrdinů jsem se nedokázal ztotožnit. Jejich lásky i nenávisti jsem nechápal, jejich pohnutky k jednání nebo jejich životní postoje také ne.
Román mi připadal jako slepenec různých myšlenek autora, kdy popustil uzdu své fantazii, ale nebyl schopen dát příběhu pevnější rámec, smysl.
Být to o dvě třetiny kratší, asi bych byl v komentáři přívětivější, ale takhle román nemohu ohodnotit jinak než s bídou 50%.
Dočetla jsem Imajiku. Nebo dosnila? Našla jsem tolik půvabů příjemných na pohled, na dotek i na touhu mezi tím... Ačkoli přibližně druhá polovina nikdy nedokáže vyvážit tu první, Imajika je skvostné dílo. Mám z ní spoustu zážitků a mám pocit, že nejsou pouze čtenářské. A proto opět: I když po úžasné první části přišlo o dost méně úžasné pokračování a závěr zdaleka nedosahuje kvalit začátku, vím, že žádnou další takovou knihu nenajdu. A protože záležitostem, které oslní naše srdce i mysl, mnohéco odpustíme, musím hodnotit velmi vysoko. A těším se, až si ji přečtu znova!
pár věcí jsem od cliva barkera četl...bylo to originální skvělé a tak jsem se těšil na imajiku, kterou jsem dočetl jen protože jsem si ji koupil. jak jsem se na ni tenkrát těšil tak jsem byl zklamaný. příběh sám o sobě byl originální, ale zpracování, mystif, a co se dělo kolem na mě působilo dost naivně a hloupě. takže jsem s knihami od barkera na dost dlouho skončil.
O hledání, o nalézání, o sobě, o jiných. Dlouho jsem nečetl takovou knihu, jako je Imajika. Je zvláštní, sourodá, nesmyslná, kouzelná a...Usmířená. I přes rozsah a styl písma, který je v knize použit jsem se ze začátku bál, že knihu po několika stránkách odložím, uběhlo několik dní a ani jeden z nich nebyl bez Imajiky. Možná bych i řekl, že kniha je krátká, našlo by se mnoho dalších zajímavostí, které by se dali nějak rozšířit. Skvělá kniha, popravdě ani nevím, jestli bych ji řadil k hororům, ale věřím, že je to Barkerův magnum opus. Něco takového napsat...jen poklonu skláním....a jak to tak bývá, tak tato kniha není pro všechny.
Jedna z těch knih, které přesvědčivě bortí hranice žánru. Clive Barker od první stránky rozehrává nevídané – byť zpočátku pro čtenáře nepřehledné (pro některé možná i zdlouhavé) – představení, jehož rytmus i přes občasné zvolnění s každou další kapitolou graduje. To vše při koexistenci takřka živých a postupně se vyvíjejících postav mířících vstříc cestě za (sebe)poznáním a smířením se svými vlastními JÁ. Velice osvěžující je teologicko-filozofický přesah knihy, jehož kouzlo spatřuji především v příjemně lehce ironickém kritickém prstu, který je pomyslně vztyčen směrem k současným náboženstvím a církvím. Již se nemohu dočkat dalšího setkání s tvorbou Clivea Barkera…
Super knížka, místy trošku zdlouhavá, ale není to na škodu věci. Barkerovi se povedl vytvořit originální svět, jako už dlouho nikomu ne. Postavy jsou popsány do nejmenších detailů, děj napínavý, nemám co vytknout.
Někdy po dvou třetinách jsem ztratil zájm o osud hrdinů, což mluví samo za sebe. Navíc souložení mystifa s Fešákem a další sexuální scény jiných postav rozepsaný vždy na čtyři stránky nejmíň jsou poněkud otravný. Nakonec jsem nedočetl, ale třeba to někdy napravím.
Štítky knihy
dark fantasyAutorovy další knížky
1994 | První kniha krve |
1996 | Hellraiser (dvě povídky) |
2004 | Abarat |
2001 | Knihy krve I-III |
1995 | Imagika I. |
No.... Nebýt čtenářské výzvy nejspíš bych knihu odložila někde v první třetině... Teprve v polovině knihy jsem se dozvěděla pár zajímavých informací, které aspoň trochu vysvětlovaly souvislosti a svět, který si autor vytvořil.
Styl psaní mi nevyhovoval, popisné části mě nudily, příběh mě vůbec nevtáhl do děje a postavy mi byly nesympatické. Až na pár dobrých nápadů v ději nemám, co bych chválila. Možná až na to, že jsem si po dlouhé době mohla zkusit rychločtení, abych to měla za sebou co nejdřív :-D