Indiánský běh / Křepelice / Když milujete muže
Tereza Boučková
Indiánský běh zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpověďí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995) přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost, druhé jako osud.... celý text
Přidat komentář
No těžko hodnotit.
Indiánský běh pěkně, vtipně napsaný, neměla jsem vůbec problém.
Ale další dvě novely hodně zkratkovité, místy jsem se dost ztrácela.
Boučková je mistryně zkratky, stručnost některých sdělení pro mě byla byla na hranici srozumitelnosti; teprve při druhém čtení se mi příběhy vylouply ve své syrové kráse. Všechna tři dílka jsou hutná, docela neveselá, ústředím námětem jsou partnerské vztahy na pozadí života v komunistickém Československu.
Nejvíc mě vzal za srdce Indiánský běh, zřejmě proto, že jde citelně o příběh autobiografický, tady jde každá sranda stranou. Autorce se tu podařilo skloubit a přesvědčivě zachytit na jedné straně politické náměty (perzekuce ze strany státu, zaměstnavetelů...) a na druhé straně osobní až intimní témata (konflikty v rodině, demence prarodičů, neplodnost). Podobný kontrast a rozkročení mezi osobním a veřejným najdeme i ve zbylých kratších kouscích. Doporučuji.
Pěkné čtení od mé oblíbené autorky. Osobité vyprávění z doby, kterou jsem zažila. Některé příběhy šli hodně na dřeň. Těžké dětství, které si chce, jako každý z nás zapamatovat jako krásné.
Skvěle a promyšleně koncipováno. Indiánský běh je sice nejsrozumitelnější a nejzábavnější zároveň, ale osobně velmi oceňuji autorčino symbolické pracování s postavami a jejich pocity.
Prvotina Indiánský běh jsou autorčiny vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu. Výpověď o reálné době a reálných lidech, kteří jsou ukryty za přezdívkami. Novely Křepelice a Když milujete muže jsou o lásce a mateřství.
Autorka je ve psaní velice osobitá, její styl nesedne každému. Když jsem dočetla knihu Rok kohouta, byla jsem na rozpacích. Téma se mi líbilo, ze stylu psaní jsem nadšená nebyla. Dala jsem tedy autorce další šanci a jsem za to ráda. Indiánský běh se mi moc líbil, i když někdy bylo těžší příběh správně pobrat.
U této knihy je potřeba mít přehled, o čem autorka konkrétně píše. Jakmile za přezdívky dosadíte konkrétní lidi, kniha má hned hlubší význam.
Autorčin život rozhodně nebyl jednoduchý a v knize nám jej otevřeně servíruje.
Indiánský běh mi přišel jako nejlépe strukturován ze všech třech povídek a četl se mi nejlépe. U zbylých dvou jsem musela číst často mezi řádky. Pokud tento počin autorce pomohl k lepšímu psychickému rozpoložení nevidím v tom nic špatného.
Autorčin styl psaní je velmi strohý, bez výraznějších emocí, i přestože ve vyprávění je jich plno..... O to víc příběh působí na čtenáře a rozhodně ho nenechává chladným..... Oceňuji především styl psaní......Vřele doporučuji...... :-)
Druhý a poslední pokus projít s autorkou velice frustrující a obtížné období. Styl psaní ve své stručnosti poutavý avšak převažující beznaděj mě opět rychle udolala. Jediné co od ní miluji jsou Šíleně smutné povídky.
P.S. Nakonec se mi alespoň Indiánský běh podařilo s lehkým sebezapřením dočíst, avšak Křepelice a Když milujete muže jsou pro mne naprosto nestravitelné. Terezu svým způsobem obdivuji, ale toto vypisování se z osobních traumat nepovažuji za úplně šťastné.
Autorčin styl je dost originální - velmi stručný, až heslovitý. Příběhy jsou zasazené do doby komunismu, s důrazem na období normalizace, ve kterém autorka vyrůstala. V Indiánském běhu vypráví své zážitky z dětství a dospívání, někdy vtipně, jindy velmi naléhavě. Nádherná knížka ve všech směrech.
Kniha byla naprosto famózní.
Bohužel velice smutné a frustrující vyprávění, které je napsáno zvláštním, ale úžasným způsobem. Už mám zakoupeného kohouta...
Autorovy další knížky
2008 | Rok kohouta |
1990 | Indiánský běh |
2016 | Život je nádherný |
2013 | Šíleně smutné povídky |
2024 | Dům v Matoušově ulici |
Přečteno za půl dne,bylo to hodně zvláštní čtení.Mě se paradoxně víc asi líbila Křepelice a Když milujete muže.