Inspirace a pravda Písma svatého: Slovo, které pochází od Boha a mluví o Bohu pro spásu světa
Papežská biblická komise
Podle víry církve jsou všechny spisy Písma svatého inspirovány, mají za autora Boha, který použil k jejich sepsání lidi, jež si sám vyvolil. Z důvodu své božské inspirace sdělují tyto knihy pravdu. Veškerá jejich hodnota pro život a poslání církve závisí na jejich inspiraci a pravdě. Spisy, které nepocházejí od Boha, nemohou sdělovat Boží slovo, a spisy, které nejsou pravdivé, nemohou zakládat a podněcovat život a poslání církve. Jenže pravdu přítomnou v posvátných textech není vždy snadné rozpoznat. Někdy v nich jsou – alespoň zdánlivě – protiklady mezi tím, co čteme v biblických vyprávěních, a závěry přírodních a historických věd. Zdá se, že tyto vědy protiřečí tomu, co tvrdí biblické spisy, a zpochybňují jejich pravdivost. Je zřejmé, že tento stav se dotýká také biblické inspirace: Jestliže to, co se sděluje v Bibli, není pravda, jak může být Bůh jejím autorem? Na základě těchto otázek se Papežská biblická komise usilovně snažila prozkoumat vztah, který je mezi inspirací a pravdou, a ověřit, jakým způsobem pojednávají o těchto pojmech samy biblické spisy. Gerhard kardinál Müller (z předmluvy)... celý text
Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Vydáno: 2015 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Inspirazione e veritá della Sacra Scriptura: la Parola che viebe da Dio e parla di Dio per salvare il mondo, 2014
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Bible exegeze Bible biblistika, výklad Bible biblické komentáře systematická teologie, dogmatika inspirace
Autorovy další knížky
2007 | Výklad Bible v církvi |
2004 | Židovský národ a jeho svatá písma v křesťanské Bibli |
2010 | Bible a morálka |
2015 | Inspirace a pravda Písma svatého: Slovo, které pochází od Boha a mluví o Bohu pro spásu světa |
1999 | Bible a christologie |
Dokument Papežské biblické komise zkoumá, jak o své božské inspiraci a pravdě vypovídají samy kanonickém spisy křesťanství a židovství. Cílovým čtenářstvem jsou věřící křesťané, takže to není zrovna čtení pro “hledající”. První část pojednává o tom, jak a jakým jazykem vypovídají kanonickém spisy o svém původu od Boha. Nejde o nějaké mimobiblické zdůvodnění božského původu knih starého a nového zákona, ale naopak o jejich vlastní výpověď o tomto původu. Druhá část se zabývá pravdou biblických spisů, znovu z hlediska jejich vlastní zprávy o své pravdivosti. Tady už ale nalezne čtenář nemálo odkazů k mimobiblické pravdě a může se tu poučit o postoji Katolické církve k otázkám doslovného čtení bible nebo přírodovědecké a historické pravdy. Tyto informace mohou být užitečné pro všechny potencionální účastníky různých diskusí o vědě a náboženství, kde se občas prezentují tyto postoje značně zkresleně. Třetí část probírá výklad biblických textů a obtíže s ním spojené. Stejně jako v ostatních částech se tu diskutují konkrétní biblické knihy, např. Genesis a synoptická evangelia. Právě tam se účinně ukazuje, že bibli nelze číst v prvoplánovém doslovném smyslu. Spis opakovaně klade důraz na čtení jednotlivých pasáží v celkovém kontextu bible. Celkově je spis velmi užitečný (minimálně druhá a třetí část) pro všechny, kdo chtějí prohloubit a zdokonalit svůj zážitek z biblického čtení.