• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Papežská biblická komise

Bible a morálka

„Souhlasím s tím, co zde psal už lord-artoo: je to znamenitý dokument. Přitom by už samotný název mohl neseznámeného čtenáře odrazovat. Bible? A morálka k tomu? Jo aha, to bude určitě zase nějaký nekonečný seznam pokynů, co všechno si ti chudáčci křesťané musí odepřít, aby se jejich život stal co nejvíce nudným a bezvýrazným a oni se pak možná někdy dostali do nebe – alespoň takhle nějak si tu představu veřejnosti maluju, soudě podle různých výroků z mediálního prostoru, ze kterého se dozvídám, že „vím, že je to hřích, ale je to zábavné“ nebo „já bych si vybral peklo, tam bude veseleji“. :-)) Bible a morálka tenhle pohled zásadně obrací už ve své první části, která se točí (nejen) kolem Desatera, aby tuhle desítku pokynů ukázala nikoli jako seznam zákazů, ale naopak jako určité směrovky na dobré cestě životem, jako návod pro to, aby náš život byl vnitřně pevnější a aby byl prospěšnější pro vytváření zdravě fungujícího společenství. A tak se třeba z přísně znějícího „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví“ stává pozitivně otevřené „pro všechny bude lepší, když si budeme navzájem chránit své dobré jméno“. Pokud bych to chtěl vyjádřit co nejvíc složitě a teologicky, řekl bych, že se na vyjádření deontologické nahlíží perspektivou axiomatické relektury. :-) V druhé části knihy se vyjmenovává osm kritérií, podle kterých je možné se v aktuálních morálních tématech vztahovat na Bibli a opírat se o hloubku biblické zvěsti při hledání odpovědí na konkrétní (často velmi složité a někdy i téměř nezodpověditelné) otázky. A zase: nejde zde o to, že se dozvíme, co podle Bible máme dělat tehdy a tehdy, a pak to bezduše naplňovat. To ne, Písmo svaté není návod z IKEA na sestavení komody. Písmo svaté nás spíš stimuluje a povzbuzuje k tomu, abychom žili v otevřenosti k různým kulturám při udržení vlastních hodnot; abychom zjemňovali své svědomí a při rozhodování o dobru měli na paměti dobro světa. A abychom také pozorně rozlišovali relativní a absolutní principy v konkrétních případech – s vědomím, že tím základním principem je vždy Láska. Proto je velmi vhodné, že základem celé publikace jsou kromě zmíněného Desatera také Ježíšovy antiteze z Horského kázání, ve kterých se morálka Nového zákona ještě víc zvnitřňuje a zároveň propojuje s okolním světem (ono známé: milovat bližního jako sebe), to přináší větší porci radosti, ale přináší to samozřejmě také větší zodpovědnost a náročnější úkoly. Ale … jaký úkol může být radostnější, než pečovat o dobro milovaných bližních?“... celý text
— mirektrubak

---

Židovský národ a jeho svatá písma v křesťanské Bibli

„„Nejdůležitější je pochopit, že plností a cílem Zákona i všech Písem je láska... Kdo si tedy myslí, že pochopil božská Písma nebo alespoň některou jejich část, a přitom se tím pochopením nesnaží budovat tuto dvojí lásku k Bohu a k bližnímu, pak je dosud nepochopil.“ (svatý Augustin) Už ve 2. století heretik Markión ze Sinopé proti sobě stavěl bohy obou knih a doporučoval vyloučení starozákonního Hospodina z křesťanského světa (a vlastně tak donutil církevní Otce promýšlet vztah Zákonů a následně zdůraznit komplementaritu obou částí Bible – ještě že ty bludaře máme :-). Z toho je vidět, že napětí mezi Starým a Novým zákonem je odvěké – a v různých podobách církevní praxe a v obecném povědomí stále trochu přítomné. Souvisí to zřejmě s nevraživostí mezi křesťanstvem a židovským národem, která se táhne dějinami – vždyť teprve v šedesátých letech minulého století za pontifikátu Pavla VI. se v deklaraci Nostra Aetate výslovně odmítá podíl tehdejších i dnešních Židů na ukřižování Krista a křesťanům se zapovídá označovat Židy za prokleté nebo zavržené. A jen o pár let dříve byla z velkopátečních přímluv odstraněna modlitba za „perfidní židy“. Že mělo toto nepřátelství vliv na dějiny trpícího Izraele se mi zdá být nesporné a zdá se mi také, že nedůvěřivost a neochota poznávat v Židech své bližní a bratry přispěla k nejstrašnější tragédii dvacátého století. Nelze se totiž neptat, jestli by byla Šoa ve svém brutálním rozsahu možná, pokud by v každé křesťanské domácnosti byla mariánská víra pěstována s vědomím, že Matka Boží je nejen Královna nebes, ale také židovská dívka Miriam. A že Kristus, náš největší vzor, byl za svého života uctíván jako Rabbi Ješua bar Josef. Spis Papežské biblické komise se přímo nezabývá vztahem Židů a křesťanů, je to vědecká práce zabývající se rozborem Nového a Starého zákona na teologické, historické a textové bázi. Žádná vznešená slova, ale pečlivá analýza jednotlivých aspektů, která popisuje blízkost a provázanost obou Smluv, ale nezavírá oči ani před evidentními rozdíly v tom, jak křesťané a Židé svá Písma čtou a chápou. Atmosféra vstřícnosti vůči našim „starším bratrům ve víře“ ale byla patrná, prostupovala celým spisem a jaksi ho prosvětlovala. To jsem oceňoval, myslím si totiž, že jen v lásce můžeme přijmout, že pro druhé může být to, co je pro nás cenné, hodnotné jiným způsobem. „Ještě jednou chci zdůraznit, že náboženství nikdy nemůže ospravedlnit netoleranci nebo války. Nesmí se užívat násilí v Božím jménu! Každé náboženství má vést ke správnému užívání rozumu a podporovat etické hodnoty, které budují občanské soužití.“ (Joseph Ratzinger)“... celý text
— mirektrubak

---

Inspirace a pravda Písma svatého: Slovo, které pochází od Boha a mluví o Bohu pro spásu světa

„Dokument Papežské biblické komise zkoumá, jak o své božské inspiraci a pravdě vypovídají samy kanonickém spisy křesťanství a židovství. Cílovým čtenářstvem jsou věřící křesťané, takže to není zrovna čtení pro “hledající”. První část pojednává o tom, jak a jakým jazykem vypovídají kanonickém spisy o svém původu od Boha. Nejde o nějaké mimobiblické zdůvodnění božského původu knih starého a nového zákona, ale naopak o jejich vlastní výpověď o tomto původu. Druhá část se zabývá pravdou biblických spisů, znovu z hlediska jejich vlastní zprávy o své pravdivosti. Tady už ale nalezne čtenář nemálo odkazů k mimobiblické pravdě a může se tu poučit o postoji Katolické církve k otázkám doslovného čtení bible nebo přírodovědecké a historické pravdy. Tyto informace mohou být užitečné pro všechny potencionální účastníky různých diskusí o vědě a náboženství, kde se občas prezentují tyto postoje značně zkresleně. Třetí část probírá výklad biblických textů a obtíže s ním spojené. Stejně jako v ostatních částech se tu diskutují konkrétní biblické knihy, např. Genesis a synoptická evangelia. Právě tam se účinně ukazuje, že bibli nelze číst v prvoplánovém doslovném smyslu. Spis opakovaně klade důraz na čtení jednotlivých pasáží v celkovém kontextu bible. Celkově je spis velmi užitečný (minimálně druhá a třetí část) pro všechny, kdo chtějí prohloubit a zdokonalit svůj zážitek z biblického čtení.“... celý text
— tmancal

---

---

Výklad Bible v církvi

„„Bible působí svým vlivem v průběhu staletí. Ustavičný proces aktualizace přizpůsobuje její výklad současné mentalitě a jazyku. Toto přizpůsobování je do značné míry usnadněno konkrétním a bezprostředním charakterem biblické mluvy, avšak její zakořeněnost ve starověké kultuře vyvolává řadu obtíží. Je proto třeba neustále znovu převádět biblické myšlení do současného jazyka, aby bylo vyjádřeno způsobem vhodným pro posluchače. Toto tlumočení musí ovšem zároveň být věrné originálu a nesmí texty znásilňovat ve snaze přizpůsobit je názoru nebo přístupu, který je v dané chvíli v módě. Je zapotřebí nechat v plném jasu zazářit slovo Boží, byť ‚vyjádřené lidskými jazyky‘.“ Na pohled nenápadná knížečka, která je ale důležitá svým významem, protože uvolňuje biblickým exegetům (a vlastně teologům obecně) ruce pro jejich Sapere aude :-) A dělá to velmi rozumným, uvážlivým stylem: zároveň se svobodou upozorňuje na meze a hranice jednotlivých exegetických metod, na vzájemné doplňování jednotlivých způsobů bádání: typicky kombinováním vědecké i duchovní exegeze, synchronního a diachronního čtení, literárního i alegorického smyslu - jsme upozorňování, že žádný výklad není výlučný (se zvláštním upozorněním na nebezpečí fundamentálního pohledu - který je „sebevraždou myšlení“), že smysl celku Písma je podobný „mnohohlasé symfonii“. Zároveň autoři díla (vedeni kardinálem Ratzingerem – budoucím papežem) upozorňují na nutnost prozkoumávání Písma v tradici církve, protože čtení Písma nikdy není zcela soukromé, ale slouží celému společenství. To je důležité: intelektuální vědecká práce musí být v úzkém spojení s růstem duchovního života, musí sloužit rozkvětu života ve víře a lásce jednotlivce i církve.“... celý text
— mirektrubak

---

Bible a morálka

„Znamenitý dokument, jemuž stále není věnován dostatek pozornosti v širších kruzích. Kniha nabízí fundamentálně-morálně-teologický pohled na význam lidského jednání z pohledu Písma svatého. Dělí se na dvě části. "Zjevená morálka: Boží dar a lidská odpověď" zasazuje lidské jednání do kontextu Smlouvy - teologického konceptu vyjadřujícího komunikaci mezi Bohem a lidmi; jedině v tomto kontextu je teologická morálka pochopitelná a ospravedlnitelná. Část "Některá biblická kritéria pro morální reflexi" pak v Písmu nalézá osm obecných dnes uplatnitelných kritérií, na nichž může být postavena křesťanská morální teologie. Dokument se vyjadřuje velmi jasně a srozumitelně, takže si čtenář vystačí s teologickým minimem. Nemohu však nezmínit italskou ukecanost, která někomu může vadit.“... celý text
— lord-artoo