tmancal
komentáře u knih
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Lidstvo bylo na Měsíci, známe teplotu, kterékoliv hvězdy, ze které k nám přichází světlo, a debatujeme paralelní vesmíry, ale co je přímo tady na Zemi na dně oceánu, či pod našima nohama, o tom máme vědomosti jenom kusé. Stejně tak žijeme vedle lidí jejichž životní zkušenosti jsou zcela odlišné od našich - jako kdyby žili v nějakém tom paralelním vesmíru, kde platí úplně jiné zákony. Pro život romské komunity v Česku jak ho popisuje Patrik Banga to platí beze zbytku. Někdo v 90. letech prožíval vzedmutí svobody a naplnění tužeb po lepším životě, někdo rasismus, odsudky, policejní brutalitu. Kniha Patrika Bangy se čte sama. Plyne lehce přes témata a příběhy, nad kterými se vám svírá hruď. Kdyby se z textu vynechály tečky za větami, mohl by to být takový Hrabal, kde se zase znovu a znovu “neuvěřitelné stává skutkem”. Přál bych si, aby se cesty romské a většinové komunity konečně začaly potkávat v nějakém společném vesmíru. Konkrétní životní cesta Patrika Bangy není a nemůže být požadována po atomech jako standard. Málokdo z dnešních úspěšných gádžů by něco takového dokázal. Cesta ven existuje, ale dokážeme to jen společně.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Málo kterou knihu jsem při čtení musel odložit a nechat chvíli uležet jako tuhle. Po každé kapitole jsem musel nově sbírat síly ke čtení. Všechna témata jsou silně podložena daty, popisují něco, co se děje kolem nás, nebo co známe z televize a přesto je tak bolestné vidět, jak data říkají něco jiného, než si většina společnosti (včetně mnoha jejích lídrů) nalhává. Mělo by to být povinné čtení pro všechny poslance. Autor nejen popisuje, ale na základě dat navrhuje i pravděpodobná řešení společenských problémů. Obraz české společnosti, který z dat povstává, není úplně beznadějný, ale šance, že se nám brzy vrátí léta ignorování chudoby, úpadku vzdělání a politické kultury je veliká.
Argumenty teorie práva
Tomáš Sobek
Nejsem právník a nehledal jsem knihu o konkrétním právu. Jako text o právu obecně a jeho vztahu k filosofii a logice mi tato kniha naprosto vyhovovala. Předběžná znalost filosofie či alespoň zájem o filosofické problémy je při jejím čtení výhodou.
Záhada čínského zlata
Robert van Gulik
Detektivky jsem začal číst asi před patnácti lety; chtěl jsem v nich najít nějaké příklady vyšetřovacích postupů, které by dovolily přirovnat detektivní práci k té vědecké. Ač jsem si detektivky užíval, explicitně formulovaných zásad, které by se takto daly použít, jsem našel poskrovnu. A když už jsem nějaké našel, byly spíš nepoužitelné. Po tolika letech jsem teď konečně narazil na krásnou formulaci vědecko-detektivních zásad v poslední kapitole této knihy:
“Náš velký státník a proslulý soudce, guvernér Jou Šou-ťien, radí ve svých Pokynech okresním náčelníkům, že detektiv nesmí nikdy tvrdohlavě lpět na jedné teorii, ale v průběhu vyšetřování ji má neustále prověřovat a vždy a znovu ji porovnávat s fakty. Jestliže narazí na nový fakt, který do teorie nezapadá, nesmí přizpůsobit tento fakt teorii, ale musí buď přizpůsobit teorii faktu, nebo se s ní vůbec rozloučit.”
Odhlédnu-li od toho, že není vždy jasné, co je teorie a co je fakt, je to jedna z nejpěknějších formulací zásad vědecké/detektivní práce, se kterou jsem se v knihách setkal. Shodou okolností vyšla Popperova kniha Logic of Scientific Discovery, kde je tato zásada formulována, ve stejném roce jako tato van Gulikova kniha (1959). Gulik mohl samozřejmě opisovat z německého vydání z roku 1934, ale pokud je Jou Šou-ťienova kniha starší než soudce Ti (cca 630-700 n.l.), pak zase jednou předběhli Číňané Evropu o nějaké to půl druhé tisíciletí :-)
Inspirace a pravda Písma svatého: Slovo, které pochází od Boha a mluví o Bohu pro spásu světa
Papežská biblická komise
Dokument Papežské biblické komise zkoumá, jak o své božské inspiraci a pravdě vypovídají samy kanonickém spisy křesťanství a židovství. Cílovým čtenářstvem jsou věřící křesťané, takže to není zrovna čtení pro “hledající”. První část pojednává o tom, jak a jakým jazykem vypovídají kanonickém spisy o svém původu od Boha. Nejde o nějaké mimobiblické zdůvodnění božského původu knih starého a nového zákona, ale naopak o jejich vlastní výpověď o tomto původu. Druhá část se zabývá pravdou biblických spisů, znovu z hlediska jejich vlastní zprávy o své pravdivosti. Tady už ale nalezne čtenář nemálo odkazů k mimobiblické pravdě a může se tu poučit o postoji Katolické církve k otázkám doslovného čtení bible nebo přírodovědecké a historické pravdy. Tyto informace mohou být užitečné pro všechny potencionální účastníky různých diskusí o vědě a náboženství, kde se občas prezentují tyto postoje značně zkresleně. Třetí část probírá výklad biblických textů a obtíže s ním spojené. Stejně jako v ostatních částech se tu diskutují konkrétní biblické knihy, např. Genesis a synoptická evangelia. Právě tam se účinně ukazuje, že bibli nelze číst v prvoplánovém doslovném smyslu. Spis opakovaně klade důraz na čtení jednotlivých pasáží v celkovém kontextu bible. Celkově je spis velmi užitečný (minimálně druhá a třetí část) pro všechny, kdo chtějí prohloubit a zdokonalit svůj zážitek z biblického čtení.
Pán se stará
Josef Prokeš
Četl jsem ji tak trochu za domácí úkol, než jsem se měl setkat s autorem a dostal jsem od obou mnohem víc než jsem čekal. Pro někoho, kdo se musí neustále prát s vlastní arogancí a přezíravostí vůči ostatním je to velice užitečná kniha, stejně tak jako je užitečné se setkat s autorem. Kniha opřená o Evangelii gaudium papeže Františka se čte snadno, snadno se odkládá a zase otvírá a končí podněty pro sebezkoumání, kvůli kterým je lepší ji nikdy nezakládat příliš hluboko do knihovny. Měla by být pořád po ruce.
O násilí
Hannah Arendt
Jak tu již někdo napsal, kniha se nečte sama. Přehled o stavu a reáliích společnosti na konci 60. let je nezbytný pro její plné porozumění. Přesto doporučuji i těm, kdo ho nemají (sám ho nemám a tak spoustu pasáží vlastně nedovedu správně vyhodnotit). Některé části zní neuvěřitelně současně; například diskuse meritokracie a možné vzpoury proti ní v dodatku VXI, nebo diskuse etnického nacionalismu a odporu proti “velikosti” na konci kapitoly III. Arendtová píše tak, že to nutí domýšlet a sáhnout po další literatuře. Pochopení vztahu moci a násilí jako vzájemně vylučujících se faktorů, jak je popsán v této knize, umožňuje zhodnotit některé současné i minulé události poněkud jinak, než je vidí zaběhnutá politická logika.
Život na hraně
Jim Al-Khalili
Mám tu smůlu, že jsem byl u toho, když obor kvantové biologie vznikal a tak mohu s plnou vážností a zodpovědností říci, že témeř vše se píše v téhle knize o fotosyntéze jsou čiré smyšlenky. Autoři ignorují vše, co se jim nehodí do heriockého obrazu vědy pronikající do mysteriózního a nepochopitelného hájemství kvantových jevů. Jejich popis fotosyntézy je na úrovni roku 1980, jen notně dochucen kvantovým mystériem. Někteří z vědců (viz. obrázek n straně 28), kteří působili jako zdroje pro autory knihy, jsou moji přímí spolupracovníci a v některý případech bych řekl přátelé. Tím spíš jim mám za zlé, jak jednostranně autorům předestřeli obraz výzkumu fotosyntézy. Autoři pak zcela zřetelně věděli dopředu, co chtějí slyšet a skutečný stav oboru je v podstatě nezajímá. Obrazy výzkumu magnetické navigace ptáků a čichu mi připadají poměrně věrné - tak jak je nám z konferencí - ale po zkušenosti s fotosyntézou prostě nemám k autorů důvěru. Nechci nikoho odrazovat od čtení, ale vězte, že čtete krásnou literaturu (nebo sci-fi), nikoli populární vědu.
1984
George Orwell (p)
Orwell měl možná na mysli komunismus, ale vytvoříl dílo, které varuje před totalitními tendencemi naší doby. Dnešní mistři lži mají k dispozici lepší technologii než si Orwell dovedl představit a zásadu “If one is to rule, and continue ruling, one must be able to dislocate the sense of reality”, chápou dokonale.
Filosofie a víra
Ladislav Hejdánek
Právě dnes, kdy probíhá (rádoby) návrat k náboženství, či alespoň k tradicím, stojí za to číst Ladislava Hejdánka a jeho analýzy vztahu víry nejen k filosofii, ale i k teologii a náboženství. Pro mnohé osvobozující může být jeho důraz na protináboženské jádro křesťanství (a židovství) a víru oproštěnou od světských (předmětných) nánosů. Taková je víra, kterou nám zanechal Ježíš Kristus a starozákonní proroci. Čtenář tu najde mnoho podnětů pro další čtení a promýšlení; rozhodně se tu nejedná o suché teoretické pojednání. Ze samé podstaty pojmu víra jsou i Hejdánkovy texty popudem k jednání a k aktivnímu životu.
Idea lidských práv v české duchovní tradici
Jakub Schwarz Trojan
Kniha mne hluboce oslovila. Není to jen strohý výčet příspěvků české duchovní tradice k idei lidských práv. Kniha představuje i autorův teologicky založený postoj k idei a původu lidských práv - to je to co, zejména k závěru celé práce, hluboce oslovuje. Čtenáři kniha umožňuje vytěžit z české protestantské a částečně i katolické duchovní tradice myšlenky uplatnitelné v dnešní komplikované době a snad navázat na některé dávnou i nedávnou historií zpřetrhané české myšlenkové proudy.
