Inštitúcia
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448468/bmid_institucia-QeJ-448468.jpg
4
1174
1174
Únosy detí, o ktorých sa nikto nikdy nemal dozvedieť. Detí s nadprirodzenými schopnosťami, ktorých tajná misia nesmie byť prerušená. Sú odsúdené na smrť. Ale čo ak sa jeden článok v tejto mašinérii vzbúri? Uprostred noci, v dome na pokojnej ulici na predmestí Minneapolisu, ozbrojené komando potichu zavraždí rodičov dvanásťročného Luka Ellisa a chlapca naloží do čierneho terénneho auta. Operácia nezabrala viac ako dve minúty. Luke sa prebudí v Inštitúcii. Je v izbe, ktorá vyzerá ako jeho vlastná, ale nemá okno. Za dverami sú ďalšie dvere a za nimi ďalšie deti s mimoriadnym nadaním – ovládajú telekinézu alebo telepatiu. Slúžia neznámemu účelu a ich život nemá nijakú cenu. Luke vie, že nemá veľa možností, ako pomôcť sebe a svojim novým kamarátom. Vyberá si medzi veľkým a menším zlom – len nevie, ktoré je ktoré.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Institute, 2019
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavé kniha, moje druhá od autora a opět jsem se hodně bavila. Malinko jsem měla problém pochopit všechny souvislosti , které z mého pohledu nebyly na konci úplně vysvětlené, nebo to na mě bylo už moc, nevím. Kniha se mi líbila hodně , ale předchozí kniha Svědectví se mi líbila více . Proto o jednu hvězdičku méně. Kdybych tuto knihu četla jako první bylo by to za 5*. Takto 4,5*
Začátek hezký, atmosféra předpovídala něco světového ... Ale...vlastně nic moc no. Ten konec je zase zoufale nudnej a šeredně natahovanej. Musel jsem přeskakovat s točilo mě, že na 100 stranách je fakt deje, co by se za nehet vešlo. Rozebírá jak vedlejší postava chodila s tátou na baseball, úplně o ničem prostě. A těch postav jak na orloji, snad 50, všechny se mi pletly.
Další z řady skvělých Kingovek. Má to spád, tajemno, překvapení i pocit, že nevíte, kam až to lze hnát... Čtení jsem si opravdu užil a doufám, že si ji užijete i vy, neboť vás ty strany prostě pohltí.
Hlavní postavou je dvanáctiletý chlapec LUK ELLIS, který je unesen a umístěn do Ústavu, ve kterém se nacházejí děti, které mají mimořádné schopnosti telepatie a telekineze. Lukovy rodiče jsou zavražděni.
Luk se seznamuje s dětmi v tomto ústavu a s jeho ošetřovateli a lékaři. Někteří z nich jsou velmi krutí.
Kniha se celkově četla dobře.
Kniha má pěkný přebal.
Stranger Things vibes. V ústavu místy až nepříjemné čtení, město pak naopak takový civilní King, tak jak ho mám rád třeba v Dallas 63. 7.5/10
Velmi povedená kniha na téma , které by mohlo dávat za pravdu všem konspirátorům.Děj mi opravdu trošku připomínal Stranger Things,ale vlastně mi to vůbec nevadilo,spíše naopak.První polovina za mě lepší než druhá,ale možná to taky bylo mým horším soustředěním na četbu,kdy moje osobní potíže se v tu chvíli zdály "hororovější "než události v knize:))))
Jedna z dalších super knih tohoto autora. Kniha má po celou dobu spád, napětí a čtivý děj.
Při čtení jsem si místy připadal, že mám všechno přímo vedle sebe. Byl jsem dějem naprosto pohlcen. Do budoucna se s tímto autorem ještě určitě setkáme. Zařazuji mezi oblíbené autory.
Moje první čtená kniha od autora a musím říct super :-) mělo to spád, téma velice zajímavé (snad opravdu smyšlené :-) a občas jsem i zamáčkla slzu...
Tak tenhle příběh se měl ještě nechat zrát. Jenže nenechal, a díky tomu je milý Ústav leda tak:
-coby kniha jen nesmyslná hnusná přehlídka týrání dětí,
-coby instituce sebranka diletantů, duševních chudáků a mizerného vybavení,
-a celkově je naprosto, ale naprosto (!!!) zbytečný. I kdyby takový plán existoval (a že mě fakt nepřesvědčili), na toto by jim stačila jedna šikovná sirotek Anča, a „zavři voči, brouku“.
Skvělá kniha. Nutno říct, že na rozdíl od mnoha jiných dobrých knih od Kinga má Ústav i dobrý konec.
Jinak 1.vydani cz otřes, spousta překlepů a chyb.
King začal vykrádat jiné nápady. Nebo to dělal celou dobu, jen já jsem si toho nevšímala?
Ústav. Příběh typu stranger things (doslova, ne jen vibes). Kde začít. King neumí psát dětské charaktery. I když jste malý génius, tak pokud je vám 12, tak nemáte sebekázeň jako budhistický mnich. Takže uvěřitelnost postav je nula. Což je dost problém, když s tou postavou mám prožít celou knihu.
Samotný úvod a část, kdy jsme v ústavu byla v pohodě. Ale jakmile dojdeme do třetí části knihy (a nechci být konkrétní), tak mě to kompletně ztratilo. Ta kniha by klidně moha být o 100 - 150 stránek kratší a ničemu by to neuškodilo. To je Kingův problém, že se občas rozepíše o nepodstatných věcech. Jo, cesta může být dlouhá, ale pokud se na ní nestane něco zásadního, nebo postava nedojde k charakterové obrodě, tak mi ji nepopisuj na 100 stránkách.
Konec knihy je v kingových standarech. Takže není moc uspokojivý.
Další Kingovka a opět nezklamala. Velmi čtivé, od příběhu Luka jsem nerada odcházela a tak jsem knihu četla většinou do brzkých ranních hodin. Začátek (jak už to u Kinga bývá) takový pomalejší rozjezd, ale netrvá dlouho a příběh nabírá grády. Ke konci jsem četla se zatajeným dechem, protože mě fakt hodně zajímalo, jak to celé dopadne. Na pozadí hrůzných událostí a atmosféry (v Ústavu) se zrodilo nejedno hluboké přátelství (připomnělo mi to bandu přátel z To). Knize nechybí napětí, spád ani nádech mystična (téma telekineze a telepatie). Tuto knihu lze rozhodně doporučit k přečtení (nudit se nebudete).
Téma knihy skvělé, napínavé, dialogy i postavy bravurně vykreslené - klasický King. Bohužel místy naivní a celkově zbytečně překombinované, to propojení v závěru i ta celková myšlenka "Ústavu" je podle mě zbytečně "mezinárodní" a "velikášské". Příběh by se bez toho obešel a podle mého názoru by byl i lepší.
Když jsem naposledy četla Misery tak knížka mě tak moc odradila ze jsem přestala Kinga číst pak jsem si pustila audioknihu Ústav ta jako za mě mě to zas pře světčilo číst další ten děj byl skvěj postavy dobře vykreslené postavy některým jsem fandila a některý sem měla chut profackovat knihu mohu doporučit :)
(SPOILER)
3,5
Vítej v ústavu!
Příběh nadprůměrně inteligentního skoro 12ti letého Luka Ellise, který se jednou probudí kdesi v Maine, tisíce kilometrů od domova ale zároveň ve svém dětském pokoji, akorát bez oken. V ústavu. Zabezpečeném zařízení z padesátých let pro speciálně nadané děti -tzv. TéPéčka a TéKáčka - telepaty a telekinetiky. Ústav podobný zařízení, kde vyrůstala 11 ve Stranger things - máme tady ponorné nádoby, injekce a další trápící metody na rozvoj schopností. Ideální prostředí pro vznik pevných přátelství, která nikdy netrvají příliš dlouho.
“Kdyby lidé zjistili co tady děláme, kolik dětí jsme už zničili, odsuzovali by nás, popravovali po tuctech..”
I přes mé slabší hodnocení, je to pořád King - tedy záruka dobrého příběhu. A i když mi Ústav přišel trochu málo - málo akce, málo strachu, a ke konci jsem se trochu nudila, celkově kniha nebyla špatná. King prostě umí dětské hrdiny. Navíc myšlenka takových ústavů schovaných po světě, které díky nadaným dětem ovládají světový mír, politiku a snižují rizika válečných konfliktů je vysvětlení na jedničku.
“Peklo čeká” znělo na zrcadle triumfálně..
Posloucháno jako audiokniha Martina Preisse, a přiznávám, že skrze množství postav občas náročné na udržení pozornosti.
Dávám 5 hvězd zcela přesvědčen o oprávněnosti tohoto rozhodnutí. King je asi jediný autor, který ve mně dokázal přes písmenka probudit hrůzu a děs, což je genialita autora. Kusy lidského masa pleskající o zem, jekot hrůzy, krev stříkající z knih a psychologické utrpení postav i čtenářů. To byly doby excelentního Kinga a asi jsou nenávratně pryč. Ale Ústav mně ta úžasná díla připomněl, proto si určitě mezi těmi slabotami posledních let uznání zaslouží. Možná by měl mezi Tommyknockery, Dlouhým pochodem, Cujem, Osvícením a dalšími peckami stěží dvě hvězdy, ale jak říkám, v dnešní době je to opravdu závan starého dobrého Kinga a láhve whisky na jeho stole. Stephen King se bojí tmy a s jeho knihami jsem se jí bál i já, což považuji za největší poklonu pro Mistra.
Knihu jsem četla o něco déle, musela jsem se na příběh hodně soustředit, vse je popisovano krasne do detailů. Ale právě proto mě jako celek nadchnul, donutil se nad Ústavem zamýšlet i po precteni. Nad smutnym osudem dětí, nad tékáčkem a tépéčkem. A hlavne, co když někde podobný Ústav existuje?
Během puberty jsem Kinga objevil a byl jsem z jeho knížek nadšený. V dospělosti už mi tak úžasné nepřišly. Resp. některé se povedly opravdu hodně a některé mně skoro umořily Kingovým sklonem popisovat všechno do nejmenšího detailu. Z Ústavu jsem ale velmi příjemně překvapený. Zde autor dokázal udržet svoje "grafomanství" na uzdě. Příběh je promyšlený, plný akce a napětí a líbilo se mi i závěrečné vysvětlení. Vřele doporučuji. Jednu hvězdičku ubírám jen kvůli pomalému rozjezdu.
Já se opět musím omluvit za svou nekritičnost. Již tradičně jsem si libovala v pozvolném tempu a pomalém navozování hrůzné atmosféry. Ne hororové, ale hrůzné. Představte si, že jste geniální a k tomu se vám občas náhodou podaří pohnout nějakým předmětem. Máte plány, vyhlídky na skvělou budoucnost, je vám 12 let. A jednou v noci vás z vašeho domu unesou. Probudíte se v pokoji, který vypadá nachlup jako ten váš. Jenže nejste doma, ale v Ústavu. V Ústavu, kde bydlí i další děti, unesené stejně jako vy a nadány telepatickými nebo telekinetickými schopnostmi. Neexistuje cesta ven. Podrobují vás pokusům, vyšetřením, jste pro ně důležití, ale zachází s vámi jak s kusem hadru. A čas od času se nějaké dítě musí přestěhovat do zadní poloviny Ústavu, ze které se už zřejmě nikdy nedostane. Co byste dělali? Tolik k ději.
Dechberoucí a hrůzostrašné. Ústav jako instituce je dílem Kingových představ, ale ruku na srdce - není tak těžké si představit, že by někde něco podobného mohlo stát, mohlo probíhat. Děti unášené a zneužívané v rámci vyššího dobra, personál Ústavu s chováním dozorců v koncentračních táborech (na což ostatně King sám naráží). Kam až je lidstvo v touze po míru ochotné zajít? Co lze ještě tolerovat a co už ne? A co se stane, když se rozhodnete spojit síly proti zaběhnutému systému?