InTyMně
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421379/bmid_intymne-2fp-421379.jpg
4
729
729
Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku, co se v životě děje, rozhodně nejste sami.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Vzpomínky Markétky s odstupem. Nejvíce se mi líbila kapitola Média, šikana, psycho, protože v dnešním křehkému světě otevírá dveře tématu duševního zdraví.
Citát: Říkat ne něčemu, co nemám ráda, co je mi nepříjemný a co je mi cizí, to je sranda. Ale říkat ne skvělejm věcem, skvělejm pracím a skvělejm lidem, který pro mě nejsou pravý, to je teprve maturita.
Mně se kniha líbila, i když není ani tak příběhová jako vzpomínková. Ale vzhledem k tomu, že jsem skoro stejně stará jako autorka, tak mi to přišlo milé vzpomínání na devadesátková léta. :)
Zkoušela jsem číst Vlaštovku v bublině i knihu Losos v kaluži a ani jedna kniha mě nebavila tolik, jako právě InTyMně, asi to bylo tím, že Markéta vzpomínala na dětství a mládí, které zažila a tím vrátila i mě do mého dětství. Autorky humor mi je blízký a kniha mě moc bavila.
Nevím jestli by mě bavilo, kdybych nebyla podobně stará jako autorka, ale tím, že jsem se ve spoustě vzpomínek taky viděla, to byla fajn oddechovka.
Knížka je napěchovaná vzpomínkami autorky a je jich opravdu hodně a jsou v rychlém sledu. Na někoho to může být moc, ale mě to vůbec nevadilo. No upřímně, asi to bylo i proto, že mám Markétu jako autorku moc ráda a mám naposlouchané oba její podcasty. Dokonce jsem několik historek z knihy slyšela uz dříve právě v nich. Její styl mi sedí jak v psaném tak v mluveném projevu. A vzhledem k tomu, že jsem knížku četla v době, kdy každý týden poslouchám nové díly podcastů, tak jsem měla občas pocit, že slyším vyprávět přímo jí. Byla to nostalgická knížka a spousta jejích vzpomínek mi připomněla moje vlastní (prvni telefony, začátky internetu atd.), pozdější kapitoly více ze současnosti zase byly trochu o něčem jiném a cením, že to bylo napsané opravdu otevřeně. Téma psychického zdraví a úzkostí je i v předchozích knihách, ale tady je to autobiogafické.
Je to autentická knížka, autorka si na nic nehraje, je to upřímné.
Moc mě to bavilo, dávám pět hvězdiček, ale vím, že jsem hodně ovlivněná i jinou autorčinou tvorbou, a že kdybych jí vůbec neznala, nedávalo by mi to celé takový smysl (resp. nepočetla bych si tolik mezi řádky) a dala bych asi o hvězdičku méně.
Týjo to zase byla jízda, autorka píše svižně stručně a leccos si člověk při čtení vybaví. Kniha na mě působí jako vzpomínková sonda do devadesátek a a milenia a zároveň trochu jako autorčin deníček. Po pandě další krásná kniha, ještě mám v zásobě jednu a pak už zbývají jen chybějící tři a pak bude čtecí absťák =)
Příjemná kniha na poklidné odpoledne. Vzpomínky na devadesátky. Čtení bylo zábavné a rychle ubíhalo.
Proč ano? Jako pohled do přemýšlení třicátníků, které je pokroucené, zmatené a plné bolístek, se mi to zdá skvělé...
Také jsem netušila, že půjde vlastně o zážitky a vzpomínky samotné autorky. Protože jde jen o určité popisování situací, které prožívala a jak to tehdy vypadalo, tedy kniha nemá žádný děj, považuji ji za nejméně povedenou ze všech ostatních. Nicméně ráda jsem si také zavzpomínala, i když ve věku Markéty byly tehdy moje děti a ne já samotná. Na konci se nám potom autorka svěřuje se svými osobními problémy a s tím jak a proč vznikly její první knihy. Nebylo to přímo nezajímavé, jen trochu méně záživné. Kdo má však náladu s humorem se vrátit do devadesátých let a chce blíže poznat samotnou spisovatelku, určitě zklamán nebude.
Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale jsme s autorkou skoro stejný ročník, takže jsem s ní ráda zavzpomínala a zasmála se.
Na Markétě jsem byla cca 14 dní zpátky u nás v městě. Měla besedu. Dorazila o 15 minut později, protože D1. A potom to byl fičák. Dozvěděla jsem se, že má podcast. Tak jsem si ho druhý den pustila a ty dva týdny jsem Markéty plná. Teď v pátek v knihovně jsem neodolala a k nové Dvořákové si přihodila ještě Intymně, protože jsem cítila jakési souznění (když už nic, tak mám s autorkou aspoň stejný rok narození). A nutno dodat, že tato osobní kniha ve mně vzbudila vlnu nostalgie po něčem, co ne vždycky bylo úplně skvělé a růžové, ale čas zaoblil hrany a teď na to vlastně celkem bezbolestně a občas i ráda vzpomínám. Ty trapné momenty v životě všech, které jsou v dané chvíli šílenou tragédií, která nemá východisko, ale víte co, opak je pravdou. :-) Takže si je teď kombinuju s těmi krásnými a je mi hej. 85%
Čtivé, poslední kapitoly mě moc nebavily, od autorky mě dělí 7 let, ale téměř vše, co popisuje, si pamatuji.
Nečekala jsem vzpomínky autorky, ale přesto to bylo skvělé. Moc se mi líbla pasáž o životě o samotě, který teď dobrovolně prožívám a taky si ho užívám. I když je autorka mnohem mladší, jak jí rozumím...
Fandím jí, je dobře, že jí psaní jde, což jako čtenář několika jejích knih oceňuji. A těším se na novou knihu o dějáku.
S autorkou jsme stejný ročník, takže při popisu jejího dětství a dospívání na mě dopadla ta pravá nostalgie. Ano, přesně takhle se všechno odehrálo. V knize vypíchla věci, co dnešní generace nepochopí a my jsme tím dennodenně žili.
Kniha nebyla ale jen humorná, měla v sobě i vážné téma úzkostí, nízkého sebevědomí a pochybností, které autorka vtiskla postavám svých dalších knih. Což znamená, že už ty postavy také člověk vidí jinýma očima a víc je chápe.
Za mě opět skvěle napsané, autorčin styl mi prostě sedí.
Něco jiného, než jsem čekala. Myslela jsem si, že půjde o klasický román, ale jsou to vlastně autorčiny vzpomínky na dětství, pubertu i začátky v žurnalistice. Dost mne to nadchlo už od začátku a i když styl Markéty Lukáškové mi není úplně nejbližší, její knihy jsou úžasné a vždy se k nim ráda vracím. Zde šlo místy malinko o galimatyáš všeho možného včetně přeskakování a vracení se k myšlence, to ale ke vzpomínání prostě patří. Knihu jsem si dokonale užila, zavzpomínala na devadesátky a zjistila, jak se psal Losos v kaluži i Panda v nesnázích. Humor autorky je mi velmi blízký a moc se mi líbí, že vlastně každá kniha je úplně jiná. Vždy je tedy na co se těšit.
Markéta Lukášková je prostě můj šálek kávy. Mám ráda její knihy, u kterých člověk může vydechnout a v případě InTyMně zavzpomínat na svoje dětství. Tato kniha je plná vzpomínek, emocí a zážitků a rozhodně vás bude bavit. Přenese vás pár let zpátky a při čtení si vybavíte spoustu vašich zážitků, na které jste možná už skoro zapomněli.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Vzpomínková kniha na devadesátky - i když jsem trochu jiný ročník, některé věci jsem si vybavila i ze svého dětství a ráda jsem si s autorkou zavzpomínala. Dobře se to čte, nebyly pasáže, u kterých bych se nudila a vážně přemýšlím o zapůjčení Lososa