InTyMně
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421379/bmid_intymne-2fp-421379.jpg
4
727
727
Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku, co se v životě děje, rozhodně nejste sami.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si ohromně užila, veselé i vážné části. Celou dobu jsem se buď smála nebo přikyvovala. Anotace sice říká, že ty "vzpomínky nejsou vaše", ale uvidíte, že trochu kecá! :-) Hlavně pokud jste taky autorčini vrstevníci. Nejde o popis devadesátek, jsou to subjektivní vzpomínky, ale psané s láskou.
Přečteno jedním dechem!
Při čtení jsem měla pocit, že čtu o sobě! Naprosto vystihující děti devadesátek :)
Markéta psát umí, umí být vtipná, ironická, je dobrá pozorovatelka i vypravěčka… jak nám už mnohokrát dokázala. Je spisovatelka, za mě dokonce lepší, než některé z těch, které odjakživa mezi spisovatelky automaticky řadíme. Nejsem si ale jistá, jestli InTyMně není krok vedle. Pár myšlenek bylo v téhle knížce skvostných a bez okolků bych je podepsala, celkově jsem ale spíš zklamaná. Markétina zpověď je vlastně taková nekonečná oscilace mezi „jste mi všichni u pr*ele a vystačím si sama“ a „mějte pro mě pochopení, protože to, co jsem, jste ze mě udělali vy“. Chybí mi tam nadhled, odstup a víc poloplných než poloprázdných skleniček… a naopak mi v tom všem přebývá ukřivděnost, sebelítost, neloajálnost. Je to de facto rejstřík postav v epizodních rolích, se kterými je potřeba vyřídit si nevyřízené účty. Mrzí mě, že svůj literární talent nevyužila jinak – ty hodiny práce se daly přetavit v daleko lepší výsledek než je tohle „koukalovské“ ukazování prostředníčku na všechny kolem.
Ten styl, kterym Markéta píše se mi především hrozně dobře čte. Asi hlavně i proto, že se vyžívá v sarkasmech a černym humoru, což je mi dost blízký.
Tahle malá sonda do jejího třicetiletého života byla pro mě taková nostalgická, páč Markéta je jen o fous starší než já, takže jsem v tom taky žila. Ale mám tu menší reklamaci... v tom výčtu sledovaných seriálů mi chybí Čarodějky a Hvězdná brána :-D Konec mě překvapil, jak se autorka nebála s nadhledem psát i o tom o čem se lidi ani normálně nesvěřujou kamarádům, jelikož pak si člověk připadá, jak když má tři hlavy... Markét fandim Ti a těšim se na další knihu :-)
Kniha se mi moc líbila, spousta věcí z obdobi dětství a dospívání mi byla blízká :)
Velice těžký rozjezd. Moc jsem nechápala, proč bych měla číst o dětství cizího člověka, nicméně čím víc jsem se začítala, tím víc jsem měla pocit, že to je mé dětství. Mé vzpomínky. Mé pošramocené sebevědomí prvním vztahem s debilem. Obdivuji za tak rozsáhlý "striptýz" osobnosti, starostí, problémů, nejistot. Intimita z názvu naplněna na 100 %. Moc děkuji za příjemný flashback, ale i náměty k zamyšlení, a přeji jen to nejlepší.
Po většinu čtení jsem se usmívala, protože bylo skvělé číst, že někdo další prožíval dětství a dospívání skoro stejně jako já! Poslední část byla sice vážnější, ale zase obsahovala několik postřehů, které jsou velice trefné. Zároveň jsem se ráda dozvěděla něco ze zákulisí přípravy předchozích knih, které se mi také moc líbily.
Neubráním se srovnání s knihou obdobného tématu vzpomínek na 90's - Jeden kopeček šmoulový od M. Doležalové. "Kopeček" jsem odložila po prvních kapitolách, protože mě styl vyprávění ani historie té rodiny nebavily. Intymně je o nejmíň tři třídy výš, bylo prostě skvělé zavzpomínání a bude výborným dárkem pro mé kamarádky vrstevnice.
Předchozí knížky se mi líbily. Bohužel u téhle jsem si předem nezjistila o čem je. Byť jsem narozená podobně, nevím, proč bych měla číst vlastně autorčinu autobiografii (ve 30 letech). Taky se tam opakují hodně slovní spojení se slovy "strašně, hrozně, nejlepší", což mě při čtení rušilo a už jsem měla chuť je začít podtrhávat. Pokud vzpomínková kniha, tak spíš Devadesátky. Ale další beletrii si od autorky ráda přečtu.
Markétin styl psaní je jednoduchý, čtivý a mě se vlastně strašně líbí. Mám k autorce věkově docela blízko, takže co se týče vyrůstání v devadesátkách, přesně jsem věděla, o čem píše. Donutí vás to zavzpomínat na svoje "mládí" a usmívat se při každé zmínce o prahistorických mobilních telefonech. :-) Dost se mi líbilo, že nás autorka zavedla až do současnosti a já se o ní dozvěděla spoustu nových věcí, což jí pro mě dělá ještě sympatičtější. Jsem hold cílovka. :-)
Tohle byl hrozně super flashback do devadesátek. Všechny ty dětský radosti i starosti, na který jsem vzpomínal, kdy přesně máte chuť svoje malý, mladší, naivnější já obejmout a říct mu, že to bude dobrý, že se oklepete a hodíte to za hlavu. Vzpomínky na úlevu po propíchnutí bubínku, a neustálý profukování nosu a na praskání v uších, teď už vlastně vzpomínám s humorem. Markéta měla kliku, že si svoje králičí zuby vyrazila, páč já s nima žiju doteď a dokud mi nevypadnou, tak spolu budem ještě hodně dlouho. Když se ohlídnete teď, tak ve dvanácti jste samozřejmě řešili hrozný kraviny, ale v tu chvíli to bylo nejdůležitější na svět a přesně ten pocit jsem měl, když jsem četl první půlku, jako by to napsala dvanáctiletá holka a ne dospělej člověk. Ve spoustě věcí jsem se našel a vlastně zjišťuju, že i když mi pomalu ale jistě táhne na třicítku, tak si přesně připadám jako malej kluk, která má na sobě skafandr dospělýho.
Mě se tahle vzpomínková knížka líbila, i když jsem v devadesátkách už byla dospělá a zažila je úplně jinak. Ale některé dětské zážitky jsou podobné, vzpomíná kdekdo, jenom to každý neumí tak pěkně podat. Autorka toho o sobě takovým sympatickým způsobem hodně prozradila a navíc je to opravdu vtipné čtení. Po nějaké vážné četbě je to ideální knížka, ale i jen tak, pro zasmání, zamyšlení a jiný pohled na to co bylo a co je. Už se těším na její další tvorbu, stejně povedenou nebo ještě lepší.
Knihy od Markéty mě baví. Bylo fajn se podívat zpět do minulosti, do dětství v 90. letech, které spousta z nás mělo podobné. Začátky internetu, prozvánění s idoly, vhsky... Strašně ráda na to vzpomínám. Už se těším na jaro, kdy Markétě vyjde poslední díl trilogie, která je závěrem příběhu v Lososovi a Pandě. Tahle autorka píše velmi čtivě a žádná z jejich knih mě zatím nezklamala.
Já musím knihu vyzdvihnout všemi deseti. Kniha je skvělá, ale myslím si, že je to i tím, že většinu toho, co autorka popisuje, se mě dotýkalo. Nejen, že popisuje dětství a dospívání v 90kách, kde jsem si díky ní většinu zas krásně připomněla. I takové věci, vůně, okamžiky, seriály, momenty, co už se mi dávno vytěsnily z hlavy. Ale popisuje i zajímavé a humorné příběhy z doby dospívání, seznamování a navazování vztahů. Také se mi líbí, že se nebála o sobě samé napsat upřímnou knihu, i o svých nezdarech s prací. O to víc vnímám její nezdary a pády, krachy a stresy se psaním, protože se tím sama živím. Je to náročné. A každou stránku v knize a každý další nezdar, když popisovala, vnímám. O to víc se mě do dotklo, když vidím, kam až se dostala. Navzdory neúspěchu, nakonec už vydala 3 knihy a úspěšně. Díky za tento vhled. Dodalo mi to odvahu a pocit úlevy, ale také mě to krásně vrátilo zpět do dětství, i když jen na chvíli.
Těžko se mi to po prvních dvou knihách, které se mi moc líbily (a s vědomím toho, jak těžko autorka nese negativní komentáře:) píše, ale kniha se mi nelíbila, nic mi nedala, a ke konci mě už ani nebavila. Možná jsem jí jen četla v nesprávnou dobu, nevím..
Štítky knihy
dospívání dětství sebepoznání, sebepoznávání
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Vzpomínky na dětství a pubertu, sepsané pomocí vtipné autobiografie. Zhltnuto jedním vrzem, kniha splnila má očekávání. Devadesátkové děti budou chápat a přitakávat v jednom kuse.