Irena

Irena
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22084/bmid_irena-BoC-22084.jpg 4 6 6

Maldororovy zpěvy pornografie - skandální surrealistický text, který vyšel anonymně poprvé v roce 1928 a k jehož autorství se Aragon přiznal až nedlouho před smrtí. Doplněno Pauvertovou předmluvou a Mandriarguesovou poznámkou k vydání z roku 1968. S původními ilustracemi André Massona.

Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: , Concordia
Originální název:

Irène, 1928


více info...

Přidat komentář

Apo73
21.07.2023 5 z 5

(SPOILER) Tak to je opravdu zážitek. Jistě, že v době svého vzniku, kdy to autor vydal pod pseudonymem a ani nakladatel se nepodepsal, to byla typická "skandální pornografie". I dneska, pokud by se z toho vybraly jen ty pasáže, kde se souloží (v bordelu například), tak je to také čistá literární pornografie, ale zúžit to jen na to by bylo úplně mimo. To je krásný text, napsaný rozkošnicky bohatým jazykem, chvílemi přecházející do automatismu, je to ztělesněná linie "erotismu" v proudu surrealismu. Jakkoliv se o surrealistickém textu dá těžko mluvit o ději, přesto z něj lze vydestilovat jakási základní situace která až perverzní ve stylu Markýze de Sada nebo Justiny. Chlapík, který před čtyřiceti lety chytil v bordelu syfilis, je upoután na pojízdné křeslo a jeho manželka, která nenávidí chlapy, se mu mstí. Například tím, že před ním (ne přímo před ním, ale aby to určitě viděl) souloží s čeledíny ze statku, ale i děvečkami, protože ani lesbická láska ji není cizí. Podstatné ale je, že je nevěrná, dělá si co chce, na syfilitikovi naprosto nezávislá a ještě to dává najevo. A - zřejmě to je jeho nevlastní dcera, tj. plod jedné z těchto pomst - tam vystupuje ona Irena, která po matce zdědila jak nenávist k chlapům, tak touhu po naprosté nezávislosti a ta dělá totéž. Přitom on, na vozíku, ji miluje, ona to ví, a klidně před ním onanuje nebo dělá cokoliv, aby mu ublížila. Takže ano, jsou tam explicitní sexuální scény, ale napsal to surrealista, takže je to v nádherných obratech, střídá se náznak s naprostou konkrétností, je to skutečně literární zážitek. Nedávno jsem tady napsal hodnocení na finskou knížku Dopis mojí ženě (Pentti Saarikoski), která je taky šokující a je to výpověď notorického alkoholika a erotomana, ale tomu jsem dal dvě hvězdičky, protože zůstalo jen u toho. On je prostě jenom sprostý. Aragon v Ireně přináší intenzivní zprávu o životě, o vnitřní touze člověka, která je ale nenaplnitelná, a ještě je vysmívaná, o naprostém osamocení. Takže za mne opravdu skvělý text.
A čím kniha pro mne zůstane opravdu jedinečná - kapitola od str. 73 je několikastránkovým popisem ženského klína, je to jeho oslava, óda na něj a to napsaná tak krásně, že jsem nikdy nic takového nečetl. S úctou, pokorou, něhou, obdivem, až ostychem, a přesto plně, živočišně, a stále básnicky. Ocitoval bych tady, ale to se musí opravdu přečíst v celku. Takhle by zůstalo jen u pár vět, které by mohly vypadat oplzle. A nejsou. Takže za tento životní zážitek dávám pět hvězdiček a doporučuju.

Romanka89
21.01.2016 4 z 5

Milovníci erotické literatury jako takové asi nebudou nadšeni, nečekejte žádné popisy sexuálních scén, ale surrealistický text, který se však čte jedním dechem.


Autorovy další knížky

Louis Aragon
francouzská, 1897 - 1982
1963  73%Aurelián
1947  40%Basilejské zvony
2000  87%Irena
1965  70%Velikonoční týden
1968  80%Usmrcení
Skrýt reklamy