Ivanov
Anton Pavlovič Čechov
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/4247/bmid_ivanov-1XP-4247.jpeg
4
75
75
Drama o čtyřech dějstvích. Odehrává se v 19. století, v jednom z okresů středního Ruska Příběh vypráví o muži středního věku Nikolaji Ivanovovi. Autor dokonale líčí jeho pocity, které jsou plné smutku a pocitu promarněného života. Kdysi dávno se oženil s bohatou židovkou Annou, ale její rodiče se jí zřekli a zanechali nezaopatřenou. Nikolaji by se ale hodil majetek – zvlášť v této kruté době, kdy je zadlužen a nevyplácí zaměstnancům mzdu. Dluží paní Lebeděvové, bohaté a lakomé paní. Její dcera Sáša se do Nikolaje zamiluje. Pro Annu, Ivanovovu manželku je to zdrcující. Je ovšem nakažena tuberkolózou a za dva roky umírá. Ivanovovi nic nebrání vzít si Sášu, snad jen morální hledisko...... celý text
Přidat komentář
Hlavní postavou tohoto dramatu je Kolja Ivanov, https://run3az.com který prožívá krizi středního věku, navíc zjišťuje, že přestal milovat svoji ženu, docházejí mu peníze a všichni v okrese ho za jeho zády pomlouvají a zahrnují ho výčitkami. Nadto všechno jeho žena onemocní a umírá. Ivanov se začne utápět v hlubokých depresích, výčitkách svědomí a sebenenávisti...
Ivanova jsem četl při přípravě na zkoušku z ruského dramatu a ještě dnes si vzpomínám, že jsem ten týden propadal stavům dosti silného smutku. Ivanov mě ze všech tehdy přečtených děl zasáhl nejvíce, možná právě kvůli tomu danému duševnímu rozpoložení. Někdy bych se k němu velmi rád vrátil a nejlépe jej zhlédnul v divadle. Dokázal bych si představit velmi slušné herecké obsazení.
Láska, dluhy, pocity promarněných životů, to je nejčastěji A.P. Čechov a jeho hrdinové.
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Po tom, co jsem přečetl celkem nezáživný Višňový sad, jsem se trochu bál, že mi Čechov spadne do kolonky spisovatelů, kteří byť mají slovní repertoár jako Goethe, tak mě jeho slova neuhranou, příběh se sune pomaličku, má pozornost upadá a na postavy, či hledání nějakého poučení už není síla ani chuť. Jenomže, drama Ivanov mě vzalo dech, Čechov v žádném případě nebyl onen žabař, píšící slátaniny jak jsem si chvíli myslel, ba naopak. Ivanov a jeho otázka morální odpovědnosti za svůj život a jeho skutky, zmatek uvnitř rozpolceného nitra s každodenními sebesžírajícími pocity viny, krásně ilustrovalo čeho je autor schopen a ukázal i mě, pologramotnému, neinteligentnému oslu, jak lze slovy vylíčit pocity. Panuje u mě mírná rozhnevanost, že v blízké budoucnosti nebudu mít moc času, abych si to zopakoval a ujasnil si pár věcí. Bravo.