Já a Ty
Martin Buber
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304902/mid_ja-a-ty-yxY-304902.jpg
4
71
71
Nejslavnější kniha Martina Bubera, Já a Ty z roku 1923, je jedinečným příspěvkem k filozofii dialogu. Buber zde rozlišuje dvě základní nastavení, jež charakterizuje výrazy „Já–Ty“ a „Já–Ono“. Zatímco v postoji „Já–Ono“ vytváří člověk zkušenosti, kategorizuje, co je od něj odděleno, a zachází s tím jako s věcí, v postoji „Já–Ty“ se cele účastní vztahu, v němž jeden druhého proměňuje. Za odcizením a nenaplněním v moderní společnosti stojí to, že způsob „Já–Ty“ je opomíjen. Jen ve vztahu „Já–Ty“ se může plně rozvinout jedincovo Já a každý vztah „Já–Ty“ je v posledku vztahem k Bohu, jenž je věčným Ty. Překládaná Buberova kniha, která je vlastně sbírkou kratších či delších aforismů, je mistrovským vyjádřením skutečností, které jsou jen těžko postižitelné, ač jsou nedílnou součástí světa lidských vztahů. Dílo v češtině vychází poprvé ve finální podobě, kterou autor publikoval ve svých Sebraných spisech z roku 1962.... celý text
Přidat komentář
Priznám sa, že filozofiu som až na pár svetlých momentov v podstate nikdy nemal rád. Buď mi prišla prehnane komplikovaná, prehnane abstraktná alebo oboje a všetci filozofi, ktorých som poznal, boli v rôznej miere odtrhnutí od reality. Taktiež nemám filozofické vzdelanie s výnimkou pár zmienok na gymnáziu, povinného predmetu na vysokej a tých pár diel, ktoré som prečítal (alebo sa snažil).
Keďže ale nie som kultúrny barbar a Buber a jeho filozofia dialógu tvorí filozofický základ psychoterapeutického smeru, v ktorom som vo výcviku, hecol som sa a dal som knihe šancu.
Ako píšu niektorí nižšie, kniha klame svojou hrúbkou. Samotný text nemá ani sto strán, , zvyšok tvorí autorov celkom nápomocný doslov a súhrn knihy podľa jednotlivých tém (za ktorý som fakt vďačný) a esej, ktoré do knihy pridali iní autori. Napriek tomu som mal pocit, že čítam mnohonásobne hrubšiu, hlbšiu a rozsiahlejšiu knihu. Mnohé pasáže som si musel prečítať opakovane, po mnohých si dať pauzu a prečítané "stráviť". To, čo som pochytil, bolo však silné.
Vnímam to tak, že sa ku knihe budem vracať opakovane.
Bod dolu za obal. Neviem, kto má v Portáli na starosti tvorbu obalov k tejto edícii, ale je to katastrofa a mnohokrát musím hľadať súvis medzi obalom a obsahom knihy, ako to bolo aj tu.
Verím, že ak by sa obalov zhostili napr. ilustrátori z Arga, mohli vyzerať nádherne a vystihnúť obsah knihy; nie ako nejaké náhodne vybrané Stock photo.
Jak píšou komentátoři přede mnou - kniha klame tloušťkou! Co věta - to hluboká myšlenka.
Kniha síce nie je hrubá, ale pre pochopenie Buberových myšlienok je potrebné, aby sa jednotlivé body čítali pomaly. "Ja a ty" je nosnou publikáciou filozofie personalizmu. Slovo "ty" sa u Bubera chápe ako "Ty", ako rovnocenná entita k "Ja". Až vzťahom k "Ty" sa stávame autentickými. A až vzťahom k druhému ľudskému "Ty" sa môžeme dostať k božskému "Ty". Síce nie som zástanca filozofie personalizmu ani judeo-kresťansko-teistických žvástov, táto Buberova kniha je nielen plynulým vyústením dovtedajších filozofických snáh, ale aj spisom na hlbšie zamyslenie. Odporúčam.
„Každý skutečný vztah k nějaké bytosti nebo jsoucnosti ve světě je výlučný. Jeho ‚Ty‘ se vyprošťuje a vystupuje, je jedinečným protějškem. Naplňuje nebesa. Ne že by nebylo ničeho jiného, ale všechno ostatní žije v jeho světle. Dokud trvá přítomnost vztahu, je tato jeho světová šíře nedotknutelná.“
libor2845 ve svém komentáři trefně píše, že na stránky této knihy se musí vstupovat s připraveností šelmy, která se vydala na lov. No, nedělám si iluze, že se mi povedlo „ulovit“ všechny předložené myšlenky, nebo je případně zasadit do správného kontextu, na to mi chybí filozofická průprava a dost možná jsem nepracoval přesně ani s používanou terminologií (podobně jako u teologie si myslím, že větší háček než neznámá cizí slova - která se dají snadno dohledat - jsou termíny, které se zde používají v nepatrně posunutých významech oproti běžné komunikaci.)
Ke spisu jsem se dostal odskokem od svého „studia“ trinitologie, která má pochopitelně vztahovost také v naprostém středu zájmu. A byl jsem překvapen, jak Buber dobře ladí s křesťanskými teology. A ladilo to také s mým intuitivním pohledem na svět. Ano, vztah v Buberově pojetí je něco víc než jen důležitá součást našich životů; vztah je přímo podmínkou našeho smysluplného fungování, něco co nás definuje a uschopňuje k hodnotnému žití. Buber to myslím přímo tak neformuluje, ale popisuje ten zdánlivý paradox, který říká, že abychom se mohli stát sami sebou, musíme sami sebe opustit, musíme se přestat vnímat jako střed světa, musíme vykročit k našemu „Ty“ (protože jen v kontaktu s „Ty“ se uskutečňuje moje já). A to nejen částečně a kontrolovaně (když se nám zrovna chce), ale v plné a trvalé účasti.
Velmi oslovující byl také Buberův důraz na vzájemné propojení našeho vztahu k lidským Ty a nekonečnému věčnému Ty, kterým je Bůh – jedno bez druhého být nemůže, náš vztah k Bohu realizujeme ve světě a náš vztah ke světu ustanovuje naše potkávání Boha.
Zní to trochu teoreticky (a taky trochu mysticky :-), ale Martin Buber vše dokládá fungujícím komplexem argumentů, které dohromady tvoří ucelený myšlenkový systém (vícekrát se mi stalo, že jsem s ním na některém místě v duchu polemizoval, abych se o pár stránek později dočetl vysvětlení svých nejasností)
Myslím, že tuhle knížku opravdu stojí za to číst, je sice trochu těžší, ano, ale není to filozofické dílo odtržené od běžného života. Naopak, může být povzbuzením pro naše konkrétní životy, podporuje naši snahu žít ve společenství a varuje nás před prázdnotou, kterou přináší život v sebestřednosti. Navíc je Já a Ty psáno velmi živým jazykem, poeticky a se značnou angažovaností.
Je to knížka, která nás vybízí k setkávání s druhými, a takových není nikdy dost.
„K setkání s Bohem nedochází proto, aby se člověk zabýval Bohem, nýbrž proto, aby osvědčoval smysl ve svém vztahu ke světu. Všechno zjevení je výzvou a posláním. Ale místo aby uskutečňoval, zabývá se člověk znovu a znovu reflexí o tom, kdo zjevuje; chce se zabývat Bohem místo světem. Při této reflexi však už není žádného Ty jako protějšku: člověk nemůže činit nic jiného než umísťovat Boha do říše věcí jakožto nějaké Ono, věřit, že ví o Bohu jako o nějakém předmětu, a hovořit tak o něm. Stejně jako není člověk náruživě zaměřený na sebe schopen bezprostředně prožívat to či ono, nějaký vjem nebo nějakou náklonnost, protože se místo toho zabývá reflexí o svém vnímajícím a pociťujícím já a míjí se tak pravdou události, tak není ani člověk náruživě hledající Boha (který se ovšem velmi dobře snáší v jediné duši s oním prvním) s to nechat dar působit, protože se místo toho zabývá reflexí o dárci a míjí se obojím.“
Kniha mi dala odpovědi na otázky (často z velmi rozdílných oblastí), které se mi dlouho zdály neřešitelné.
A to skrze dynamiku vztahu. Takové pojetí lidského života jsem dosud našel jen ve víře (jako bych četl evangelium v jazyce filozofie).
Zde je rozpracováno důkladně, s obrovským vhledem a autoritou, zároveň jednoduše, krátce a v poetickém jazyce, přičemž každé slovo má svou váhu.
Toto dílo je poselství naděje tam, kde jinak filozofie zpravidla selhává.
tato kniha je skvost. cital som ju + filozoficky rozoberal s kolegami na katedre filozofie v bratislave. je to velmi zaujimave citanie pre hlbsie porozumenie buberovej dialogickej filozofie odporucam
Tak tomu som rozumela tak na 60 %... ale prelúskala som ju celú s ceruzkou v ruke, ktorá podškrtávala nosné myšlienky. Pre mňa hlavnou ideou celej knihy bola dôležitosť vzťahov a naša plná prítomnosť v ich dianí... Ale jazyk autora mi nebol blízky, potrápilo ma to dobrých pár mesiacov...
Pro mě zásadní kniha, která mě vtáhnula do nedualistického pohledu na svět. Četl jsem v češtině, nikoliv v originále. Kniha je v některých částech zbytečně složitá a trochu mě mrzí, že autor/překladatel, z někdy sic hlubokých, tak jednoduše popsatelných myšlenek, utvořil zbytečně složitá souvětí, která nabízejí velmi volnou interpretaci.
Knihu jsem četl již asi 5x a mohu říct, že jak můj život plyne, nacházím v Já a Ty stále nová moudra. Doporučuji.
Martin Buber nie je jednoduchý a na uchopenie prúdu myšlienok, ktoré predkladá je potrebná duchaplná pozornosť čitateľa. Myslím, že ekvivalentom názvu by mohla byť Metafyzika vzťahu Ja k všetkým stupňom, teda k Ty, a k On, Ona, Ono. "Všetok skutočný život je stretnutím" píše. Mám pocit, že vidí neodmysliteľný význam stretnutí Ja + Ja, Ja + Ty vo vytváraní ľudskej identity. Vyzdvihuje tak zmysel spoznávania seba sebou:..."nie je samota bránou? Neotvára sa občas v tichej samote netušené zrenie?" ako aj dôležitosť kontaktu s druhým.
Kniha svoji tloušťkou působí, že půjde o čtení na večer před spaním. Opak je však pravdou, knihu musíte číst v té nejlepší mentální kondici s připraveností šelmy, která se vydala na lov: Z obsahu vám nesmí uniknout v podstatě nic, jinak musíte číst znovu. Takže nakonec čtete knihu třeba na osmkrát. A z výletu na malý kopeček za domem stává výšlap na svěžku během sněhové vánice, za níž se neustále vracíte zpět, protože vám neustále něco schází.
Ke knize samotné. Na záčátku je představeno, o co Buberovi jde: Bude se snažit filosofickým jazykem popsat setkání a užije přitom pojmů JÁ a TY. Důvodem je snaha poukázat na skutečnost, že Já nikdy nejsem sám, ale ve vztahu a to ve vztahu setkání. Nebo existuje ještě jiný vztah, takový, ve kterém se s druhým nesetkávám, ale je předmětem mého zkoumání a takovýto vztah nazývá Buber JÁ a ONO. V průběhu celé knihy pak tyto základní dvojice vztahování se ke světu dále rozvíjí a rozříkává. Knihu doporučuji k přečtení za předpokladu, že jste ochotni vyhradit si měsíc studijního času, v němž se budete neuvěřitelně namáhat, abyste to dočetli, a pak budete stejně číst znovu. Pokud nejste ochotni tuto oběť podstoupit knihu číst nezačínejte.
Velké myšlenky nedualismu autor schoval do krkolomné terminologie a místy až přílišného moralizování. Ale i tak je knížka skvělá, možná méně srozumitelná, ale bohatá na "aha momenty".
Z hlediska toho, jak se učím pozorovat život jako neustálou duchovní cestu, pro mě klíčové dílo. Buber nás učí naslouchání šepotu Božímu ve světě, potenciálně v každé životní situaci, aniž by bylo striktně rozlišeno - zde je člověk a pozemský svět, tam ve výšinách nedosažný Bůh. Ne, v každém hlubokém setkání s druhým člověkem či jakoukoli bytostí, dokonce s uměleckým dílem, se vždy poodhaluje i Bůh a život prostupuje smysl. Smysl života nevyspekulujeme - nepřijdeme na něj v nějakém chytrém argumentu; nevycucáme ho z toho, jak ovládáme věci, přírodu a druhé lidi. Taková zkušenost - zkušenost zakoušení a uchopování - je pro člověka důležitá a nezbytná, ale setkání s druhým je víc. Jen tehdy lze prožít naplněnou přítomnost.
Na židovské, resp. kabalistické nebo chasidské literatuře mi vadí ta mnohoznačnost. Je to, jako kdybych se díval na zápis surrealistického filmu. Vše má svůj smysl, a současně protismysl, vše je mnohoznačné a výmluvné, a přitom bez významu. Tajemství vesmíru, nás, propojení, podaná Buňuelovou optikou. Sděluje mi Buber velké a nesmírné myšlenky, nebo jde jen o mlžení a celkově naivní myšlenky obalené do velkých a neproniknutelných slov a vět? Nevím. Třeba jsem podobné mystice nedorostl. Mám raději mystiku, kde se počítá s možným následovníkem a vychází se mu trochu vstříc. I Ježíš mluvil raději v podobenstvích, a ne mlhavých a nejasných náznacích.
Osobně se mi to velmi líbilo, i když to nebylo jednoduché čtení a skutečně tuto knihu považuji za klenot. Řekla bych, že stojí za to mít ji i doma
Jedná se opravdu o obtížnou četbu. Při prvním čtení jsem byla z textu úplně zoufalá. Až při opakovaném studiu se začne vynořovat hloubka a krása Buberových myšlenek. Ale mnohé je pro mne stále skryté, to přiznávám.
Na tuhle knížku jsem měl samé dobré reference. Prý se jedná o klenot. Pro mne je to však házení perel sviním. Na pochopení mi schází nejspíš intelekt (i když nejsem úplný trotl) a hlavně neznalost jiných filozofických pramenů, jejichž znalost Buber nejspíš bere jako samozřejmost - třeba Bible:) Fakt jsem se snažil, ale nedokázal jsem to dočíst.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Já a Ty |
| 1990 | Chasidská vyprávění |
| 1996 |  Gog a Magog |
| 1994 | Obrazy dobra a zla |
| 1997 | Problém člověka |
Kniha je poměrně náročná na čtení, ale díky mnoha příkladům se náročná filosofie dialogu dá snadněji pochopit. Je zřejmé, že autor knihu nezamýšlel pouze pro akademiky, ale i širokou veřejnost.