Gog a Magog přehled

18.02.2019

Tuhle knihu jsem byl schopen přečíst v jednom jediném životní období, chystal jsem se na ní snad od 20 let (Devět bran jsem miloval), a nemyslím, že bych se k ní ještě někdy vrátil (ne proto že bych nechtěl).

V každé knize kterou čtu se snažím najít něco svého, je zvláštní, že jsem se chytil i u dějin a příběhů mesianistického hnutí s apokalyptickým očekáváním věcí příštích a jeho vnitřních sporů.

12.04.2016

Mám ráda práci Martina Bubera a přísahám, že mu při hodnocení této knihy nenadržuji. Snad dvakrát jsem se ztratila v rozlišení postavy o kterém z Jakobů Jicchaků autor zrovna píše a toto bloudění sobě i jemu ráda odpouštím. Prostě jsem si zvykla na to rozlišení v podobě svatého Žida z Pšischy a Jasnovidce z Lublinu. Dva muži stejného jména, kteří se setkávají hned v úvodu knihy. Učitel a žák. Kdo koho a co nakonec naučil je vidno na konci knihy. Velmi mě zasáhla postava "Žida". Jeho moudrost, skromnost a čistá lidskost v jednání k bližním i přes vědomí pomluv a intrik v řadách chasidů je neuvěřitelnou kvalitou a představuje pro mě ten skutečný spirituální charakter. Osoba Napoleona jako Goga, jehož vítězství má přinést příchod Mesiáše, pro mě zůstává formátem ve kterém se odehrává pestrobarevné představení vzájemných mezilidských vztahů. A že nejsou vždy bratrské asi nemusím psát. Tuto určitou introspekci považuji na celé knize za největší přínos. Myslím, že při čtení knihy je dobré mít určitou povědomost o životě chasidů, o židovských zvycích a alespoň minimální znalost Tóry. Bez nich je možné, že některé poznámky nemusí vždy vyznít tak, jak byly zamýšleny nebo v nich čtenář prostě nenajde ten svůj vzkaz. Osobně jsem z knihy opravdu velmi nadšená. Možná proto, že jsem nic nečekala. Ale opravdu si dokážu představit, že bych se k ní vrátila.
---------------------------------------------
Jasnovidec s námahou držel svou velkou hlavu zpříma. Mlčel.
Zdálo se, že magid chvíli na něco čekal. Potom natáhl ruku a ukazováčkem se dotkl hrudi svého přítele, jenž seděl po jeho boku, ale obrácen k němu: "Tady je to," řekl klidně. "Vzpomínáte si, jak se vás před dvaceti lety - váš žák ("Žid"), který je nyní mrtev, u vašeho stolu zeptal, jak to s tím Gogem vlastně je, že vlastně může být venku jen tehdy, je-li uvnitř? Tady uvnitř je." Jeho ukazováček se ještě stále dotýkal Jasnovidcovy hrudi. Jasnovidcovi klesla nyní hlava skoro až na kolena. Musel ji podepřít oběma rukama. Náhle mu cosi otřáslo celým tělem. Vzhlédl vzhůru. Magid teď držel ukazováček na svém vlastním srdci. "I zde uvnitř," řekl magid.