Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka
Stanislav Tišer , Marie Urbanová
Legenda boxu, Žižkova a romské komunity vypráví svůj divoký životní příběh. *** Z obyčejného romského kluka z chudé rodiny boxerským šampionem. Později vekslákem. A nakonec trenérem mladých kluků z ulice. Život Stanislava Tišera byl vše, jen ne nudný. Tykal si s policajty, vězení i pražské podsvětí znal jako své boty. Na jeho zápasy chodila celá Praha, užíval si přízně žen i nesmírného bohatství. A prošel si i těžkým obdobím závislosti na hracích automatech. Dnes učí kluky z žižkovských ulic disciplíně a smysluplně trávenému času. Byl – a je – to zkrátka frajer.... celý text
Přidat komentář
Jsem spoluautorkou knihy. Psala jsem ji na základě skoro dvou let rozhovorů, které jsem skládala do chronologického vyprávění. Při psaní jsem se hlavně snažila udržet Standův specifický styl řeči a za přitažlivě znějícími historkami najít hlubší výpověď o dané době. Nepíšeme jen o lesku boxerských zápasů v Lucerně nebo o slavném boxklubu, který Tišer založil v roce 1994 na Žižkově, aby v něm bezprizorní mladí Romové získali nějaký životní směr, ale i o veksláctví, kterým se živil v podivných osmdesátkách, o diskriminaci Romů, za komunismu nepřiznané a po něm otevřeně násilné, o drsných zkušenostech z vězení i o závislosti na hracích automatech, které zaplavily zemi v devadesátkách.
Standovi patří obdiv za to, jak se v knize otevřel. Není mnoho bývalých veksláků, kteří by byli ochotni popsat, jak pokroucená to byla doba. Když jsem se od některých z nich, na které jsem dostala tip, snažila získat alespoň anonymně kontext (neboť Marky, bony, digitálky, jakkoli báječné, pojednávají jen o vybraných praktikách a o skořápkářích a "ruličkách" jsem žádné pořádné zdroje nenašla), narazila jsem na zaryté mlčení a snahu vymazat paměť.
Ohlasy čtenářů zatím veskrze pozitivní, většinou nám říkají, že se to skvěle čte a že to nedokázali odložit. Moc doufám, že mi to tu brzy někdo z vás potvrdí :-)
Přečteno během víkendu. Vzpomínky slavného boxera, veksláka, Roma a zejména samorosta s velkým srdcem. Čtenář se dozví hodně o boxerské scéně na konci komunistického režimu (turnaje v Lucerně, zájezdy, reprezentace) i o slavném žižkovském boxklubu, který Standa založil (více třeba na jeho medailonku v Paměti národa) a kde dodnes trénuje a pomáhá nejen problémové mládeži. Pro mne ale těžiště knihy představuje popis veksláckého polosvěta konce osmdesátých let (bony, ruličky, skořápky) a s tím spojené historky - úplnej Bony a klid feeling. Je znát, že si život užil na plno, čtivosti pomáhá, že autorka zachovala v maximální míře Standův specifický slovní projev. Bonusem je pak slušná bibliografie a obsáhlá fotografická příloha. Za mne skvělý počin.