Marie Urbanová

česká, 1991

Nová kniha

Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka

Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka - Marie Urbanová

Legenda boxu, Žižkova a romské komunity vypráví svůj divoký životní příběh. *** Z obyčejného romského kluka z chudé rodiny boxerským šampionem. Později vekslá... detail knihy

Nové komentáře u knih Marie Urbanová

Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka

Přečteno během víkendu. Vzpomínky slavného boxera, veksláka, Roma a zejména samorosta s velkým srdcem. Čtenář se dozví hodně o boxerské scéně na konci komunistického režimu (turnaje v Lucerně, zájezdy, reprezentace) i o slavném žižkovském boxklubu, který Standa založil (více třeba na jeho medailonku v Paměti národa) a kde dodnes trénuje a pomáhá nejen problémové mládeži. Pro mne ale těžiště knihy představuje popis veksláckého polosvěta konce osmdesátých let (bony, ruličky, skořápky) a s tím spojené historky - úplnej Bony a klid feeling. Je znát, že si život užil na plno, čtivosti pomáhá, že autorka zachovala v maximální míře Standův specifický slovní projev. Bonusem je pak slušná bibliografie a obsáhlá fotografická příloha. Za mne skvělý počin.... celý text
beanstk


Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka

Jsem spoluautorkou knihy. Psala jsem ji na základě skoro dvou let rozhovorů, které jsem skládala do chronologického vyprávění. Při psaní jsem se hlavně snažila udržet Standův specifický styl řeči a za přitažlivě znějícími historkami najít hlubší výpověď o dané době. Nepíšeme jen o lesku boxerských zápasů v Lucerně nebo o slavném boxklubu, který Tišer založil v roce 1994 na Žižkově, aby v něm bezprizorní mladí Romové získali nějaký životní směr, ale i o veksláctví, kterým se živil v podivných osmdesátkách, o diskriminaci Romů, za komunismu nepřiznané a po něm otevřeně násilné, o drsných zkušenostech z vězení i o závislosti na hracích automatech, které zaplavily zemi v devadesátkách. Standovi patří obdiv za to, jak se v knize otevřel. Není mnoho bývalých veksláků, kteří by byli ochotni popsat, jak pokroucená to byla doba. Když jsem se od některých z nich, na které jsem dostala tip, snažila získat alespoň anonymně kontext (neboť Marky, bony, digitálky, jakkoli báječné, pojednávají jen o vybraných praktikách a o skořápkářích a "ruličkách" jsem žádné pořádné zdroje nenašla), narazila jsem na zaryté mlčení a snahu vymazat paměť. Ohlasy čtenářů zatím veskrze pozitivní, většinou nám říkají, že se to skvěle čte a že to nedokázali odložit. Moc doufám, že mi to tu brzy někdo z vás potvrdí :-)... celý text
MarieRák