MarieRák
komentáře u knih
Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka
Stanislav Tišer
Jsem spoluautorkou knihy. Psala jsem ji na základě skoro dvou let rozhovorů, které jsem skládala do chronologického vyprávění. Při psaní jsem se hlavně snažila udržet Standův specifický styl řeči a za přitažlivě znějícími historkami najít hlubší výpověď o dané době. Nepíšeme jen o lesku boxerských zápasů v Lucerně nebo o slavném boxklubu, který Tišer založil v roce 1994 na Žižkově, aby v něm bezprizorní mladí Romové získali nějaký životní směr, ale i o veksláctví, kterým se živil v podivných osmdesátkách, o diskriminaci Romů, za komunismu nepřiznané a po něm otevřeně násilné, o drsných zkušenostech z vězení i o závislosti na hracích automatech, které zaplavily zemi v devadesátkách.
Standovi patří obdiv za to, jak se v knize otevřel. Není mnoho bývalých veksláků, kteří by byli ochotni popsat, jak pokroucená to byla doba. Když jsem se od některých z nich, na které jsem dostala tip, snažila získat alespoň anonymně kontext (neboť Marky, bony, digitálky, jakkoli báječné, pojednávají jen o vybraných praktikách a o skořápkářích a "ruličkách" jsem žádné pořádné zdroje nenašla), narazila jsem na zaryté mlčení a snahu vymazat paměť.
Ohlasy čtenářů zatím veskrze pozitivní, většinou nám říkají, že se to skvěle čte a že to nedokázali odložit. Moc doufám, že mi to tu brzy někdo z vás potvrdí :-)
Achileas, Achil, nebo ...nic
Konstantinos Kokossis
Jazykově je překlad hrozný ("účastňovat se", "úsilovný", ...), několik výrazných chyb na každé stránce, překlepy a citlivější čtenář s tím bude mít velký problém. Proto čtu velmi rychle, abych se nerozčilovala. Příběh je to však skvělý. Sice žádná vysoká literatura, ale dobře podané vyprávění o zmatení a psychických problémech vzniklých emigrací (několikanásobnou), narušenými vztahy mezi národnostmi i v jejich nitru, zkrátka o tom, jak historie "semlela" některé Řeky, protáhla je chudobou a podivnými dalekými kraji (Žamberk), které jim třeba přirostly k srdci, ale které museli někteří znovu opustit, a vyplivla je například zpět do Řecka, kde o ně navíc v tu chvíli nikdo nestál.
Navzdory kvalitě překladu vyvolává pohled na (skromnou) produkci nakladatelství Rula, které je dle všeho one-man-show Sotirise Joanidise, velikou úctu k jeho pilnému řecko-českému patriotismu. Díky Bohu není náš národ tak homogenní, jak máme sklon si někdy myslet.
