MarieRák komentáře u knih

"U Halberstadtu měl jeden sedlák spratka, který vysál matku a ještě pět tetek, protože ohromně sál..."
Knížka ukazuje, jak prapodivná i krutá umí být lidová tvořivost. Obsahuje i některé pověsti posbírané v Čechách. Legendy jsou doprovozené opravdu bohatým poznámkovým aparátem. Ilustrace jsou nádherné, líbí se mi sazba. Překlad je v pořádku. (Možná na někoho působí zvláštně, jak text kopíruje místy naivní mluvenou řeč?)

4 26.11.2024

Faye je tak ideálně rozkročený mezi Evropu a Afriku (francouzský otec, rwandská matka, do 13 let v Burundi, pak ve Francii a nakonec "návrat" do Rwandy), že mu to Evropan spolkne i s navijákem. (V tom mi to připomnělo Persepolis od Satrapi.) Chytí se na začáteční randění přitažlivě exotického mladíka a užívá si návrat do dětství, kdy s bílým tátou cestují za Pygmeji, jí termity a užívají si laskavé podivnosti těch středoafrických států. Autor ukazuje naivitu Afričanů, jak se impulzivně snaží být cool, visí na ústech Evropě a Americe, zoufale shánějí tenisky lepší než od Bati, jediného pořádného obchodu ve městě, ale zároveň mají obdivuhodnou schopnost se družit a radovat, milují širokou rodinu. A na druhé straně nepochopitelně krutý, historicky zažraný rasismus místních bílých usedlíků. I díky metaforám ("Když hrál, špicovali jsme uši jak hroši v městském přístavu.") jako bychom se úplně koupali v Africe.
A pak to pomalu začne, nejprve opatrně, pohledem privilegované, chráněné vrstvy a pak natvrdo, protože ty hloupé historické události se halt staly a nikdo je nezastaví. A má to grand finále, kde na posledních stránkách dostaneme hned několik dávek jak ze samopalu.
Možná je to jen vynucenými přestávkami v četbě - kdybych mohla, četla bych to na jeden zátah - ale přijde mi, že začátek je literárně velice vyvážený a konec už možná poznamenaný drobnou bezradností, jak na to. Jak na genocidu, ze které se vám obracejí vnitřnosti a kterou byste ze sebe chtěli navždy smýt? Autor to ale zachraňuje a možná i víc než vynahrazuje svou otevřeností. Jako by se nám nakonec, hlavně těmi posledními, banálními větami, naservíroval nahý na stříbrném podnose.
Doporučuji nekazit si to dopředu pátráním po skutečném životním příběhu Faye. Jestli to dobře chápu, knížka je autobiografická jen z (větší?) části a něco si domyslel. Ale není poznat co a nejde o to.

1 14.11.2024

Jsem spoluautorkou knihy. Psala jsem ji na základě skoro dvou let rozhovorů, které jsem skládala do chronologického vyprávění. Při psaní jsem se hlavně snažila udržet Standův specifický styl řeči a za přitažlivě znějícími historkami najít hlubší výpověď o dané době. Nepíšeme jen o lesku boxerských zápasů v Lucerně nebo o slavném boxklubu, který Tišer založil v roce 1994 na Žižkově, aby v něm bezprizorní mladí Romové získali nějaký životní směr, ale i o veksláctví, kterým se živil v podivných osmdesátkách, o diskriminaci Romů, za komunismu nepřiznané a po něm otevřeně násilné, o drsných zkušenostech z vězení i o závislosti na hracích automatech, které zaplavily zemi v devadesátkách.
Standovi patří obdiv za to, jak se v knize otevřel. Není mnoho bývalých veksláků, kteří by byli ochotni popsat, jak pokroucená to byla doba. Když jsem se od některých z nich, na které jsem dostala tip, snažila získat alespoň anonymně kontext (neboť Marky, bony, digitálky, jakkoli báječné, pojednávají jen o vybraných praktikách a o skořápkářích a "ruličkách" jsem žádné pořádné zdroje nenašla), narazila jsem na zaryté mlčení a snahu vymazat paměť.
Ohlasy čtenářů zatím veskrze pozitivní, většinou nám říkají, že se to skvěle čte a že to nedokázali odložit. Moc doufám, že mi to tu brzy někdo z vás potvrdí :-)

3 23.10.2024

Jazykově je překlad hrozný ("účastňovat se", "úsilovný", ...), několik výrazných chyb na každé stránce, překlepy a citlivější čtenář s tím bude mít velký problém. Proto čtu velmi rychle, abych se nerozčilovala. Příběh je to však skvělý. Sice žádná vysoká literatura, ale dobře podané vyprávění o zmatení a psychických problémech vzniklých emigrací (několikanásobnou), narušenými vztahy mezi národnostmi i v jejich nitru, zkrátka o tom, jak historie "semlela" některé Řeky, protáhla je chudobou a podivnými dalekými kraji (Žamberk), které jim třeba přirostly k srdci, ale které museli někteří znovu opustit, a vyplivla je například zpět do Řecka, kde o ně navíc v tu chvíli nikdo nestál.
Navzdory kvalitě překladu vyvolává pohled na (skromnou) produkci nakladatelství Rula, které je dle všeho one-man-show Sotirise Joanidise, velikou úctu k jeho pilnému řecko-českému patriotismu. Díky Bohu není náš národ tak homogenní, jak máme sklon si někdy myslet.

18.02.2021