Já je někdo jiný

02.03.2021

Někdo holt musí v komentářové sekci být onou černou ovcí a netěší mě, že tato úloha připadla právě mně. Ale nedá se jinak. Touto básnickou sbírkou jsem se týral cca půl roku a křivdil bych autorovi, kdybych řekl, že je jakkoliv špatný. Tohle je čistě můj subjektivní problém, který dost dobře vystihl text Vítězslava Nezvala Jak rozumět moderní básni. Tzv. moderní básni nerozumím a nedává mi žádný smysl.

13.10.2020

Bylo mi 15, když jsem sešel patro (knihovna byla v našem domě) a půjčil si tuhle dosud málo očtenou knihu. Bože, jak silně jsem cítil, že i "já je (jsem) někdo jiný"! Rozhodně jiný než rodiče a většina mých spolužáků. A pak jsem poznával další stejně potižené vrstevníky, někteří také psali básně... Nebylo snadné tuto knihu získat, a když se mi to povedlo, léta jsem si v ní četl, dokonce jsem si předsevzal, že se naučím francouzsky a vychutnám si Rimbauda v originále. Při autostopu v Polsku nás svezly dvě Francouzky a Christine-driver mi pak poslala paperbackové vydání jeho básní. Mé námluvy s franštinou nikdy nedopadly. Mí kámoši také postupně přestali básnit. A Rimbaud s tím přestal dřív, než my: "Pokoušel jsem se vynalézt nové květiny, nové hvězdy, nová těla, nové jazyky. Věřil jsem, že jsem získal nadpřirozené schopnosti. Jak vidím, budu muset svou imaginaci a své vzpomínky pochovat. Krásná sláva umělce a vypravěče je v tahu. Já, já, který se pokládal za mága nebo anděla zproštěného veškeré morálky, jsem se ocitl zase na zemi, abych si hledal úkol a chopil se drsné skutečnosti." (Sezóna v pekle)

Jste-li mladí, neváhejte a čtěte Rimbauda, dokud ještě můžete cítit to jeho magické: "Já, je někdo jiný"!

18.07.2020

Nezvalovy překlady mám ráda a celkově je toto velmi zdařile vybraná sbírka doplněná o materiály navíc. Jak se o Rimbaudovi říká, je to opravdu (nejen literární) zjevení. Z jeho básní běhá mráz po zádech, v jakémkoli čtenářském věku, v jakémkoli životním období...

21.07.2013

Můj nejoblíbenější prokletý básník. Vedle tohoto mladého génia jste všichni jenom básníci...
V tomto vydání oceňuji zařazení fotografií a kresbiček, ale také jsem se zde setkala s jinými překlady, než jaké mám ve starších sbírkách z dob hluboce komunistických. V plné šíři ukazuje vývoj mladého umělce až k jeho odchodu od tvorby. Když se vracím k oblíbeným básním a nacházím cestu i k těm, které mě před lety tolik nezaujaly, dochází mi, že Rimbaud je pro mě jako sopka, po které můžu chodit, nechat se trávit jejími výpary, strachovat se, jestli se pode mnou nerozevře země a nepohltí mě láva, přesto být zcela fascinovaná každým zpropadeným kamenem, který míjím. Dynamika, energie, svěžest...

20.12.2011

Věřte nebo nevěřte, s Arturem jsem se seznámil před lety u táborového ohně, při kolujícím ešusu s grogem, drnčení kytar a řevu prosmolených trampských hrdel - jsem na rozpacích zda použít to slovo - zpívajících jeho Opilý koráb. Jistě uznáte, že podobný syrový zážitek je sto přivést člověka k četbě takového básníka a poezie vůbec..
Zkuste to jen tak prolistovat - třebas kniha osloví i vás (i když to bude bez těch rekvizit).