Já, robot
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30551/mid_ja-robot-iVf-30551.jpg
4
1635
1635
Isaac Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace a hlavně: tři zákony robotiky. Jakže znějí? 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí sám sebe chránit před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Tvůrcem a otcem celé robotické etiky je právě americký spisovatel Isaac Asimov. V této dnes již klasické sbírce nacházíme jedny z nejlepších povídek, jaké kdy byly na toto téma napsány. A nelze jen dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou – spíše naopak.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2000 , TritonOriginální název:
I, Robot, 1950
více info...
Přidat komentář
hodnotím za málo:
1. obsahově nezajímavé
2. jazykově na nedbalé úrovni
3. jedno z těch slabších sci-fi, znám daleko lepší, tak nemůžu hodnotit více
Chtěli byste si přečíst o stejnojmenném filmu? Jste na špatné adrese. Chtěli byste si film doplnit? Zajímá vás robotika? Knihu nedáte z ruky. Přečteno prakticky na jediný zátah. Krásně a čtivě přeloženo do češtiny a za mě, velice reálné příběhy.
Zdravím, knihu jsem četl již několikrát.
jednotlivé povídky jsou skvěle napsané.
Nemužu jinak než dát 5 hvězdiček
Nedočetla jsem, bohužel ač je mi tento žánr blízký, bylo to velké zklamání a velká nuda.
Isaac Asimov sice není prvním, kdo se o robotech ve svých dílech zmiňuje (byl to Karel Čapek), přesto se však zavedl svými třemi zákony robotiky. Já, robot je robotická klasika a povídky v ní obsažené mě uchvátily hned při jejich prvním čtení. S odstupem času jsem se k nim několikrát vrátil a mohu jenom konstatovat, že mé prvotní nadšení z četby vůbec nevyprchalo.
Čekala jsem, že mě kniha nebude bavit. Jednak nemám moc ráda povídkové knihy a taky jsem se bála, že u něčeho tak technického jako AI bude tak stará kniha v podstatě nečitelná.
Naštěstí se Asimov technickým detailům a vůbec popisu robotů věnuje minimálně a zaměřuje se na filosofické otázky, ale i na praktické problémy, s touto problematikou spjaté. Takže jsem knihu doposlouchala až do konce, a přestože si nemyslím, že bych ji někdy znovu vyhledala, byla lepší, než jsem očekávala.
Poprvé se v našem cyklu setkáváme s hlavním autorem, Isaacem Asimovem. Předešlé knihy, napsané Mickey Zucker Reichertovou, nám představily mladičkou začínající psycholožku Susan Calvinovou. V této Asimovově knize, která není ničím jiným než sbírkou povídek o robotech, které autor psal ve čtyřicátých letech, se Susan Calvinová objeví jako slavná znalkyně robotů a robopsycholožka, která mladému novináři vypráví devět příběhů, jež mapují cestu robotů v lidské civilizaci, od jednoho z prvních domácích pomocníků Robbieho, což je příběh, který se odehrál ještě před prvním dílem trilogie Já, robot a je v ní i zmiňován, až po povídku líčící nové uspořádání světa po válečném konfliktu a expanzi do vesmíru, kdy nehumanoidní roboti, Stroje, pomalu přebírají vládu nad lidskou civilizací. Všechny příběhy vlastně ilustrují různé problémy s výkladem slavných Asimovových Tří zákonů robotiky. V příští knize se dále budeme robotům věnovat v ucelené Asimovově Robohistorii.
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
Tato kniha povídek pro mě představuje stěžejší dílo sci-fi už jen pro položení základních tří otázek robotiky. Asimov je pro mě jeden z nejlepších spisovatelů sci-fi všech dob
Jeden ze základních pilířů žánru scifi a dílo, které ovlivnilo mnohá další. Ano mám na mysli ony legendární zákony robotiky. To je zkrátka neoddiskutovatelné. Bohužel, neoddiskutovatelný je také fakt, že většina povídek je docela nudná i když občas mají humorný nádech. Naivnost a zastaralost tomu člověk snadno odpustí. Ba naopak - na svojí dobu jde v mnoha věcech o vizionářské dílo. Ale povídky jako takové zkrátka nejsou příliš čtivé a většinou jsou psané spíš jako příklady jak využít ony zákony robotiky v praxi. Vyjímkou je povídka "Důkaz" vypravující o politikovi, který možná je a možná není robot. Ta má jak skvělý a vtipný průběh, tak i výtečnou pointu.
Děda Čas popadl fixační krém Corega, přilepil si zubní protézu a vyvinul značné úsilí sežvýkat toto dílo. Ráda bych tvrdila, že neuspěl, ale to bych bohužel přeháněla. "Já, robot" není ohlodán až na kost, ovšem povídky Isaaca Asimova dnes vzbudí spíše pobavený, nostalgií líznutý úsměv nad naivními vizemi ve stylu Hurvínkových představ o válce. V mnoha směrech byl pan spisovatel nadměrně optimistický, v jiných nedokázal dohlédnout, kam lidstvo ve vývoji různých technologií dospěje. Jeho svět "budoucnosti" je plný paradoxů: experti si mezi sebou v dialozích vyměňují základní informace, často se chovají jako nezkušení turisti nebo rovnou frackové, pokročilí roboti disponují inteligencí pytle brambor a spolehliví jsou asi jako výhra ve sportce, cestování vesmírem není nic výjimečného, leč obnovit hybnost člověka po nehodě je neřešitelný problém atd.
Nechci bourat jeden ze základních pilířů vědecko-fantastické literatury, i když má trhliny. Asimov vymyslel zákony robotiky a chtěl je v příbězích pořádně otestovat, nadhodit zajímavé problémy. Fajn. Aby mi funkce a chování jeho robotů dávalo trochu smysl, rozhodla jsem se jejich pozitronické mozky brát jako dar lidstvu od nepochopitelných emzáků. Obdarovaní úplně nerozumí principu umělých mozků, tudíž nejsou schopni předvídat potíže a nastavit pojistky, bránící hloupým kolapsům. Hned v tom vidím více logiky a jsem spokojenější :-).
Můj dojem z této klasiky je tříhvězdičkový, zohledním však dobu vzniku, ve své jednoduchosti geniální tři zákony robotiky, okouzlení generací čtenářů a také inspiraci, jakou kniha poskytla dalším tvůrcům sci-fi. 70%
První polovina mě bavila. Bylo to zábavné i zajímavé a hned mě to chytlo.
Ale u druhé části jsem si připadal jako na hodině matematiky, kde si učitel monotónním hlasem sám pro sebe něco povídá. A já opravdu nemám rád matiku.
Pro člověka znalého výpočetní technice je tato kniha velmi těžkým čtením. Samozřejmě chápu, že v roce 50 autor knihy nemohlo vědět, jakým směrem se bude výpočetní technika ubírat. Možná by autor udělal lépe, kdyby se zaměřil spíše na příběh než na technické detaily robotů a jejich pozitronyckých mozků. Ale na druhou stranu zase tento počin nebyl až tak špatný, kniha se dobře četla a nebyly tam žádné nudné pasáže. Zákon o robotice je velmi výstižný, v jednoduchosti je prostě krása.
Film "Já, robot" mám ráda. Ani po přečtení této knihy tomu nebude jinak. Samozřejmě jsem už dlouho věděla (nejdřív tušila), že předloha asi bude o něčem jiném, ale nenapadlo mě, že až tak. Popravdě po dočtení této sbírky propojených povídek jsem nenašla tu, která měla být inspirací. Samozřejmě některé komentáře níže mi napověděly, ale souvislost je tak mizivá, že to mohla být v podstatě jakákoli z nich. Ale ke knize. Kniha byla zajímavá. A ještě zajímavější čtení by to pro mě jistě bylo, žít v době jejího prvního vydání. Dokážu si představit, že to se čtenáři opravdu zamávalo. Teď nám nejspíš některé záležitosti přijdou spíše úsměvné. Ale zase u jiných si můžeme říkat, že ty "prorocké" schopnosti u některých autorů vážně fungují. Takže vize, nápad, originalita, všechno super. Jen to zpracování dle mého pokulhává. Málokdo si asi dovolí rýpnout do takového autora jako je Asimov, ale tady je to podle mě ohromná škoda. Má to takovou myšlenku, takový potenciál. A tak by se to dalo využít... Škoda toho podmiňovacího způsobu.
Tohle je zkrátka GENIÁLNÍ!
Dalece přesahující hranice "pouhé" scifi literatury.
Perfektní, četl jsem kdysi dávno na gymplu a teď po letech poslouchal jako audioknihu (je na youtube). Nechce se věřit, že je to 70-80 let staré. Na rozdíl od druhého Asimovova trháku Nadace to není jen chytré, ale místy i dost vtipné. Snad napomohl překlad či načtení, nejvíc mě bavili technici Powell a Donovan. Za kombinaci myšlenek a vtipu jednoznačných 5.
Jednoduche pre vsetkych, kto necital nevie. Ak si myslite ze ste videli film tak je to jedna pasaz z poviedky na par stran. Jedna sa o poviedky ktore vychadzali v casopise a po case vysli ako kniha. Dielo plne vkusu, premyslania a nadeje co caka ludstvo ak neprestane strazit robotov, ze by bol Capek a RUR velmi dolezity v tomto pocine?
Věda a technika mě nefascinuje. Fascinují mě lidé. Technologické inovace mě tedy zajímají jen do té míry, nakolik ovlivňují lidskou společnost (když poletí parta astronautů na cizí planetu, bude mi vcelku lhostejné, jak si tam zajistí dýchatelné ovzduší, ale budu chtít vědět, jak budou snášet odloučení od Země atp.).
Asimovovy zákony robotiky jsem ale náhodou znal, tak jsem byl zvědavý, jaká rizika jejich uplatnění v praxi uznávaný autor svého oboru vidí – zvlášť když se téma potenciálního konfliktu mezi člověkem a umělou inteligencí zdá být stále aktuálnější. Nicméně, čekal jsem něco o dost jiného, než čeho se mi dostalo. Měl jsem při čtení pocit, že se Asimov nepouští do hloubky, že jeho zápletky, dilemata a paradoxy jsou docela triviální – jakoby určené mladým čtenářům.
Cítil jsem například dost silné rozpaky, když v jedné z povídek byla největší esa robotiky překvapena tím, že se robot zasekne v situaci, kdy by jeho akce způsobila jednomu člověku dobro a druhému zlo. Jako by to do té doby nikoho nenapadlo – to je ale přece hloupost, vždyť žádný člověk nemůže tyhle otázky okolo prvního zákona minout: Jak robot pozná, co je dobré? Podle čeho se rozhodne, pokud akce způsobí malé dobro teď, ale potenciální větší zlo později. Podle čeho se rozhodne, když jedna akce někomu pomůže a jinému uškodí?
Až na hranu nechtěné parodie se pak Asimov dostane v povídce Malý ztracený robot, když robot začne důsledně vykonávat v afektu vyřčený příkaz a plní ho doslova. Hrdinové povídky jsou bez ironie vykreslováni jako zkušení a inteligentní vědci, elita lidstva, ale jsou tím zaskočeni. To bylo opravdu zvláštní, vždyť každé malé dítě při rozhovoru o robotech během chvilky přijde na to, že pokud má být robot ovládán hlasem a reagovat na příkazy v nestrukturované podobě (tedy, že je dekóduje z plynulé řeči), nemůže se chovat jak v pohádce Hrnečku, vař! - není přece žádoucí, abych když v emocích robotovi povím, aby mi něco políbil, aby se to jal doslovně provést :-)
V dalších povídkách byl Asimov přesvědčivější, nabídl leccos zajímavého k přemýšlení. Ve větším čtenářském prožitku mě ale bránil styl psaní, který na mě působil dost toporným dojmem. Třeba když postava v ohrožení života řekne „Umřeme, slyšíš? Mimochodem, kolik máme kyslíku?“ - pardon, ale to je formulace jak z mexické telenovely.
Část díla
 |
Chyť toho králíka! / Najprv zabiť vlka 1944 |
 |
Důkaz / Dôkaz 1946 |
|
Hra na honěnou / Kolotoč 1942 |
|
Konflikt nikoli nevyhnutelný / Odvrátiteľný konflikt 1950 |
|
Lhář! / Klamár! 1941 |
Autorovy další knížky
| 2009 | Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Skvělá sbírka příběhů o robotech, propojená robopsycholožkou Susan Calvinovou a prezentace tří robotických zákonů Isaaca Asimova, která se vine celým jeho dílem o robotech. Kdo si chce Asimovy knihy přiblížit, ať začne s touhle. Nechybí napětí, vtip ani dynamika příběhu.