Vraždy na molu
Ken Bruen
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14774/vrazdy-na-molu-14774.jpg
4
116
116
Jack Taylor série
1. díl >
Detektivní román, v němž hlavní hrdina, bývalý policista, toho času soukromý detektiv často se ocitající pod vlivem alkoholu, vyšetřuje případ, který byl smeten policií ze stolu. Hlavní hrdina Jack Taylor je velmi svérázným detektivem, který miluje klasickou literaturu a stejnou měrou bohužel i alkohol. Během pátrání po mladé dívce, která byla zabita, ačkoliv policie je přesvědčena o tom, že spáchala sebevraždu, je Jack podroben nejedné životní zkoušce. Jednou z nich je i podstoupení detoxikace.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
The Guards, 2001
více info...
Přidat komentář
Totální antihrdina v totální antidetektivce plné odkazů na filmy, písňové texty a neznámou poezii. Světe div se, ono je to dobré, dokonce tak dobré, že jdu shánět další díl. Ken Bruen má můj obdiv, za ten cit pro literární balanc. Stvořil totálního loosera, navíc alkáče par excellance, který je možná pozvracený, ale není sympatický, ale ani ne-sympatický. A jako ich-forma vypravěč je dokonce tak zábavný, že mu všechno řečené v klidu odpustíte.
„An bronach mhor!“
Bez akýchkoľvek omáčok okolo sa priznám, že "Vraždy na molu", prvý diel „rozsiahlej“ série "Jack Taylor", ktorú má na svedomí írsky spisovateľ Ken Bruen (1951), ma doslova uchvátil. Prečo tie úvodzovky na prídavok rozsiahlej? Nuž, u nás, presnejšie v Čechách, sa prekladu dočkala iba polovica dielov, hoci do dnešného dňa je na svete 16. pokračovaní...
Policajt Jack Taylor, člen írskej gardy, prichádza o robotu potom, keď pri cestnej kontrole strelí jednému namyslenému politikovi, členovi parlamentu, po papuli. Sú však za tým jeho problémy s alkoholom a Jack to v niektorých prípadoch jednoducho nezvláda. Nakoniec sa z neho stáva súkromné očko v meste Galway. Náš príbeh získava kriminálnu zápletku vo chvíli, keď ho jedna dáma požiada o vyšetrenie údajnej samovraždy jej dcéry, ktorej ona osobne neverí. A mŕtve dievčatá pribúdajú...
Čítal som všelijaké rozporuplné postrehy a názory na toto dielo. Že sa vraj nejedná o žiadnu detektívku a len si tu jeden ožran vylieva svoje srdce. V mnohom musím súhlasiť, ale z môjho pohľadu je to podané majstrovsky – klobúk dole pred Kenom Bruenom! Jeho štýl, írske prostredie, typické krčmy, zmysel pre humor i detektívna zápletka ma od prvých riadkov veľmi zaujali a aj napriek veľmi chúlostivým a smutným témam mi čítanie tejto knihy prinieslo skutočné potešenie...
Jack Taylor bojuje so svojou chorobou. Hoci to nie je ľahké a sám to írsky zhodnotí slovami „an bronach mhor“ (voľný preklad v zmysle „som v riti“), nechám sa prekvapiť, ako sa s tým popasuje ďalej a už teraz sa teším na pokračovanie – "Vraždy bez trestu"...
Hmm, tak tohle... úplně nevím, jak to hodnotit. Knížku jsem zhltla za večer. Příběh byl napsán čtivě a krátké kapitoly byli super a utíkaly, ani jste nevěděli jak ( skoro jsem měla pocit, jako když scrolujete na tiktoku ;) a to je tak vše kladné co k tomuto "dílu" můžu říct. Příběh byl vysloveně o ničem. Chápu, že nejsem cílová skupina (jsem náctiletá abstinentka), ale i tak si dovolím říct, že kniha nemá žádnou hloubku a vlastně ani děj. Anotace vás navnadí na kriminálku o zavražděný holce a soukromým detektivovy, co má problém s alkoholem a místo toho dostanete jen popis života zoufalího alkoholika, kterej se chvástá tím, že je soukromý vočko, ale vlastně se celej případ vyřeší téměř sám a nakonec se o vrahovi dozví úplnou náhodou, aniž by se ho snažil najít. Dvě hvězdičky jsou jen za čtivost a pár fajn vedlejších postav. Kniha se ke mě dostala skrz čtenářskou výzvu, lepší knihu s postavou alkoholika jsem si asi vybrat nemohla.
Detektivka to rozhodně není, označení je tedy přinejmenším směšný. Irský humor a prostředí bylo fajn, byl to hlavní důvod, proč jsem po knížce sáhla. Přesto další díly číst nebudu, ale Jackovi držím palce.
Do čtení jsem se pustila, protože mám ráda detektivky a do letošní výzvy se mi hodila postava alkoholika. Jack Taylor to naprosto splňuje. Víc času trávil střídavě popíjením a střízlivěním. Moc času na vyšetřování už mu nezbývalo. Černý irský humor mě bavil, jinak to byla jedna velká beznaděj. Jackovi jsem moc přála a fandila, aby vydržel "na suchu". Jeho střízlivost a čistá hlava mě vlastně potěšila víc než nějaký postup k vyřešení případu. Bohužel mu to vydrželo jen krátce a touha po láhvi bohužel vždy zvítězila. Štvalo mě, jak ho k tomu ponoukal i jeho kamarád Sutton.
Po přečtení této knihy jsem zapochybovala, jestli se tomuto dílu dá říkat detektivka. Asi bych to nazvala Zpověď alkoholika. O nějakém velkém vyšetřování tady nemůže být ani řeč. Divila bych se, kdyby si takový člověk vůbec něco pamatoval, natož aby vyřešil sérii vražd... :-) No, nechme na hlavě. Účel to splnilo - do Výzvy 2023, ale Kenu Bruenovi dám šanci jedině tehdy, až si přečtu těch dalších několik stovek knih jiných autorů, které mám v plánu si přečíst...
Nenáročná detektivka s permanentně nalitým vyšetřovatelem, chvílema i veselým...příběh sice nic moc, ale líbil se mi styl psaní...takže si určitě dám na oddych další díl.
Určitě to není detektivka. Ale na čtivosti a vtipnosti to knize neubírá. Spíš naopak. Soukromý detektiv Jack Taylor, bývalý policajt, má víc potíží sám se sebou než s nějakým vyšetřováním. To probíhá tak nějak samo někde mezi brutálním chlastáním a marnými pokusy o abstinenci. Ono také "vyšetřování", když o sobě nevíte, za moc nestojí. Sem tam Jack někoho zmlátí, občas někdo zmlátí jeho. A když už jde do tuhého, nemá Jack nebo jeho "parťák" problém někoho odstranit úplně.
Jo, je to drsné, ale dobré.
Nevím, zda bych to nazvala detektivkou. Spíše pár dní jednoho opilce s detektivní linkou. Ale četlo se to dobře.
Harry Hole je v porovnání s Jackem Taylorem docela neškodný beránek a Bruen narozdíl od Nesboho si drží jistý status alternativy, tam, kde Nor sklouzává k Hollywoodu (nechápejte mě špatně, Jo Nesbo patří mezi pět mých nejoblíbenějších autorů), si Ir uchovává střízlivost. I když použít zrovna tohle slovo ve spojitosti s jeho románem asi není to pravé ořechové :-) Moc se mi líbí, že Bruen popisuje i Irsko samotné, hlavně jeho obyvatele, Irsko takové, jaké dost možná ve skutečnosti je. Vraždy na molu nejsou klasickou detektivkou, Taylorovi se vše děje jaksi mimoděk a dá se říct, že ono vyšetřování je tu spíše v podružné roli, Bruen se spíše zaměřuje na stav duše svého hlavního hrdiny (a ta je řádně černá). A já po příbězích Harry Holeho a oddělení Q našel další těžkou závislovku...
(SPOILER)
„Kdypak se soukromému detektivovi povedlo vyřešit nějaký zločin?
Nikdy!“ (Ed McBain)
Citát si vybral sám autor, ale je příliš sebekritický, řekla bych. Jo, kdyby tam stálo „vyšetřit“, tak to ano, o vyšetřování se tu dá mluvit jen s velkou nadsázkou a dost přesně odpovídá vypitému mozku hlavního hrdiny. Ten ale případ stoprocentně VYŘEŠÍ, byť spravedlnost pojme po svém. Pravda, on nepředstavuje zrovna výstavní kousek policisty (bývalého) ani soukromého vyšetřovatele (mohly by u něho být i ironické uvozovky), z mnoha důvodů, ale morálně ho přijímám a stojím na jeho straně. Ale hlavně: ta knížka je psaná tak svižně a vtipně, až jsem si řekla, že kašlu na to, že se to jako detektivka jenom tváří, a užívala si čtení pro radost.
Vždycky tu byly knihy. V celém tom mém nepovedeném životě byly opravdu jediným pevným bodem. Dokonce i Sutton, můj nejbližší přítel, jednou zvolal:
„Na co je ti to pitomý čtení, vole? Vždyť jsi býval garďák, ty blbče!“
Což je dokonalá ukázka irské logiky.
Tenkrát jsem mu odpověděl a potom ještě stokrát opakoval: „Čtení mě unáší.“
Na což on reagoval s upřímností jemu vlastní:
„Hovno.“
Jak jsem říkal, můj táta pracoval u dráhy. Měl rád povídky o kovbojích. Pořád nosil v kapse nějakého otrhaného Zaneho Greye, a časem mi je začal předávat. Máma říkávala:
„Bude z něj poseroutka.“
Když byla z doslechu, zašeptal:
„Nevšímej si toho, co říká máma. Ona to myslí dobře. Ty ale čti dál.“
„Proč, tati?“
Ne že bych chtěl přestat. Už jsem byl lapený.
„Nabízejí ti různé možnosti volby.“
„Co to jsou možnosti volby?“
Do očí mu vstoupil vzdálený výraz a jenom vzdychl:
„Svoboda, chlapče.“
Když hodím Iry (bez ohledu na to, o které Irsko jde) do jednoho pytle, Ken Bruen rozšířil dosavadní osazenstvo (Caimh McDonnell a Adrian McKinty); pytel má visačku „Humor detektivce pomáhá“.
(Překlad pomohl také. Jen drobnost - Richmal Crompton bylA spisovatelKA).
Musim tady tomu zlepsit skore trosku ;) jako je pravda ze klasicka detektivka to fakt neni, ale sarkasmem a cynismem nabite stranky mi to plne vynahrazuji. Chapu ze to asi neni pro kazdeho, ale me tento styl humoru a psani sedi a fakt me to bavilo, precteno za 2 odpoledne. Prijde mi to celkem ozvezujici po vsech tech "superhrdinech" z jinych detektivek. Takze lidi, jestli nechapete sarkasmus ani v realnem zivote a neni vam to vlastni, ani se nepokousejte to cist. Pak tady tomu super kusu zbytecne snizujete hodnoceni a je to skoda :-D
Za mě dobrý, opravdu to není běžná detektivka, ale ze začátku hodně vtipné, později drsné, na konci spravedlivé řešení (aspoň podle mého názoru). Je to spíš takový náhled do života a trochu i práce soukromého očka a pěknýho alkoholika. Jdu na další. :-)
Zdraví vás hrdina. Aspoň v mých očích jsem hrdina, protože jsem tuto knihu dokázal dočíst až do konce. Snad desetkrát jsem si říkal, to mi za to nestojí. Nakonec jsem to dal. Ptavdou je, že už dlouho jsem nečetl takovou slátaninu, navíc vydávanou za detektivku. Pokud by to byla studie oplcovým mozkem nebo něco podobného, tak jo. Možná by to mohla být povinná literatura pro budoucí psychatry nebo pracovníky záchytky. Ale nechci nikoho odradit, každý si tím musí projít sám. Za mě je to ale odpad a knihám od Bruena se budu obloukem vyhýbat.
Tak za mě tedy slabota,sem tam nějaká vtipná poznámka, ale jinak tlachání o ničem. Vydržela jsem dočíst jen z důvodů krátkých kapitolek.
Tohle snad ani nejde nazvat detektivkou, jde spíš o alkoholickou kroniku hlavního hrdiny. Jack Taylor je totiž alkoholik na plný úvazek, vysoko v žebříčku i na irské poměry. Příběh za moc nestojí, vyšetřování se prakticky nekoná, nečekejte žádného Harry Hola...
Ale to prostředí irských hospod a barů je vykreslené moc hezky, místy se docela pobavíte. Líbilo se mi rozdělení textu do kratičkých kapitol či útržků, docela to sedělo k tomu věčnému koloběhu Guiness - Jameson - kocovina - Guiness - jameson ....atd.
Musím se přiznat, že mě tato kniha trochu zklamala. Čekala jsem detektivku, ta tu je, ale velmi na okraji příběhu. Spíš je to vyprávění notorika, který býval gardistou a nyní je soukromým detektivem. Byl požádán o přešetření jedné sebevraždy, ale pořádně není schopen ničeho. Navíc má jednoho dost podivného přítele.
Plus přičítám hrdinovi za to, že se snažil - alespoň občas - přestat s pitím. Závěr mě moc nepřekvapil, tušila jsem to, i když reakce Jacka trochu mě zaskočila.
Doufám, že další díly série budou o dost lepší.
moc se mi nelíbilo, hlavní hrdina mi byl mimořádně nesympatický stejně jako příběh; připadá mi, že hrubostí autor nahrazuje to, že literárně je to slabé;
Tak tato kniha rozhodně detektivka není. Je to krátké vyprávění o člověku, který býval u gardistů a nezřízeně chlastá, odvyká, chlastá...vražda tam je opravdu jen okrajově, aby se neřeklo :-) kapitoly jsou velmi krátké, tak na stránku a púl, což mě ze začátku bavilo a pak vyhovovalo, že to budu mít rychle přečtené. Kdybych knihu odložila, což jsem měla v úmyslu, o nic bych nepřišla. Je pravda, že místy to bylo vtipné a že mě to pobavilo. Naštěstí mám knihu z knihovny, představa že bych si ji koupila, je nehezká a vyhození peněz.
Štítky knihy
drogy přátelství vraždy detektivní a krimi romány Irsko irská literatura pomsta alkoholismus soukromý detektiv krutost
Autorovy další knížky
| 2009 |  Vraždy na molu |
| 2011 |  Přehlídka |
| 2010 | Padlé mučednice |
| 2012 | Kněz |
| 2011 | Dramatik |
Pravdepodobne prekvapenie tohto roku pre mna. Tak radikalny, uprimny, nekompromisne napisany text som uz davno necital. Male kapitoly, rychle akoby obcas len strucnymi tahmi a kratkymi dialogmi nacrtnuty dej, nijake opisy, nijake vysetrovanie, nijake dedukcie. Predstavte si chlapa, alkoholika uz za hranicou navratu, milovnika knih, bez rodiny, bez prace. Riesenie akoze pripadu tu prebieha sposobom, ze bud niekoho stlcie, pripadne az zabije, alebo sam dostane strasnu nakladacku. A pritom je to take uprimne, chcel by som napisat ze irske, ale ja prd viem o irskych chlapoch, leda z filmov. Kniha neobsahuje jedinu postavu, ktora by svojim sposobom nebola psychicky, dusevne, okolnostami, zlomena. A je to take prudko citatelne, ako Hemingway, ktory by sa este viac ponahlal k svojmu cielu. Bruen nie ze ignoruje pravidla detektivok, nie ze ich porusuje, on sa nesnazi dodrziavat nijake pravidlo. Podla zvesti na internete, si sam kadeco hnusne zazil. Citit z neho ale lasku k pisaniu, k literature, a zaroven pohrdanie a asi by mu vobec nevadilo knihu ani nedopisat a vykaslat sa na nas citatelov. Je to ako vravim, zjav.
Samozrejme rozumiem aj hodnoteniam pod dve hviezdy, citatelom to moze prist ako zbierka blabolov alkoholika a akesi adorovanie zivota ochltov. A ten co caka regulernu detektivku moze skoncit sklamany. Vo vysledku je to ale vynutorny intimny monolog rovneho chlapa bojujuceho s demonmi. Takze nie detektivka, ale psychologicky portret a sonda.