Jak chovat muže aneb Manuál pro otrlé
Daniela Kovářová
Na mužích není nic v zásadě špatného či odsouzeníhodného. Muži nejsou lepší ani horší než ženy. Muži jsou prostě jiní (zákldní pravidlo aplikované mužologie). Známá advokátka, spisovatelka a bývalá ministryně spravedlnosti svou čtrnáctou knihu věnuje českým mužům a strategii , jež umožní jejich úspěšný chov vzdělanou a tolerantní ženou. Text doprovází slovník aplikované mužologie, překladový slovník mužsko-ženské a žensko-mužské řeči a zejména pět desítek pravidel, které je třeba při chovu českého muže dodržovat. Každou kapitolu komentuje pohled z opačného břehu - citát veřejně známého muže, například Mirka Topolánka, Richarda Krajča, Martina Stránského nebo Radima Uzla.... celý text
Přidat komentář
Může vést místy k zamyšlení nebo pohledu z druhé strany (na něco jsem se přímo tázala partnera), ale nic speciálního bych v této knize nehledala - takové zaryté názory jak to prostě je, a můžeme se stavět na hlavu a jinak to nebude (což už dnes určitě u některých neplatí). Některé pasáže jsou velmi vtipné, nad jinými mi rozum stál. Já osobně bych od muže/partnera chtěla více, a díky bohu že i více mám.
Paní Kovářovou prostě žeru. Pokaždé, když má na Neviditelném psu článek, těším se, že mě čeká příjemná cesta do práce. Je to pro mě dočasný návrat do normálního srozumitelného světa, kdy muž je muž a žena je žena, mužství není potřeba vymýtit, ale naučit se s ním žít a třeba z toho mít i radost. Paní Kovářová se prostě odmítá podvolit současnému tlaku na permanentní lež (eufemisticky nazývanou korektností), odvážně trvá na nazývání věcí pravými jmény a na tom, že svět, tak jak jsme ho znali, je v pořádku. Tak to je i v téhle knížce (mimochodem nádherně provedené). Doporučuju ji všem dámám, které chtějí mít doma klid a případně i něco navíc. Muži sice klid doma mít chtějí, po ničem jiném tolik netouží, ale i oni v knížce něco najdou. Možná sami sebe, určitě ale spoustu chytrého humoru.
Trochu zastaralým způsobem napsaná kniha, která není ničím jiným, než shrnutím frázi. Ano, občas jsem se zasmála, ale čekala jsem od knihy mnohem víc. Četla jsem od autorky Oko za oko a to se mi libilo.
Jako pokus o vtip to nebylo vůbec špatné.
Ale nejspíš proto, že ženy mívají spíš negativní zkušenosti, co se týče chovu, kniha mě štvala, protože si dělá srandu z věcí, které by normální ženská prostě přijímat neměla.
Chlapci a jejich neschopné matky, které je nenaučily, jak si uvařit a nandat jídlo, zašít ponožky a umýt po sobě pruh špíny ve vaně, a nejen to, (pokrevně blízcí muži v mé rodině tohle umí, proto to považuji za samozřejmost), se musí tetelit blahem.
Já bych tyhle věci pro nikoho nedělala aneb "buď to umíš, jsi schopen se to naučit, nebo vypadni."
Knížku jsem koupila a přečetla několikrát. Pobavila mě a také mnohé odhalila. Rozhodně je velmi cenná a má v sobě odžitou moudrost. Je to skutečně pro otrlé a iluzí a očekávání zbavené ženy, které si přesto zachovali lásku k mužům. Nechápu proč to někdo tak shazuje. Můj muž reaguje velmi pozitivně, když dodržuji doporučení a mě to pomohlo překonat přehnaná očekávání a tendenci k výčitkám. Přesložitělé, esoterické a jiné akce mám už dávno za sebou a ve svých 40 letech dozrávám k jednoduchosti v knize velmi mile a vtipně předané. Za mě vřele doporučuji.
Knížku jsem koupila a evidentně jsem měla velká očekávání. Některé pasáže mě rozesmály, nicméně k dočtení jsem se musela trochu nutit. Neřekla bych, že přečtení je ztráta času, jen nečekejte, že přečtěte jedním dechem a se stálým úsměvem.
Na rozdíl od přispěvatelky, která si udělala názor na knihu po prolistování v knihkupectví a její nenávistné a urážlivé hodnocení dle mého názoru na databázi vůbec nepatří (databázi považuji za ostrůvek kultivovanosti), jsem knihu přečetla. Uznávám, že vyjadřování autorky poznamenané její profesí je poměrně komplikované. Právničina podobně jako matematika dbá na přesné formulace. Já s tím problém nemám a některé vtipné postřehy nás doma opravdu rozesmály.
Ženy jsou ženy.Muži jsou muži.Takhle objevné zjištění jsem tedy nečekal a vůbec teď netuším,jestli to přežiju.ODPAD!
Vše podstatné, co chtěla autorka sdělit, by se vešlo do brožury o deseti stranách, která by stejně byla dobrá akorát tak na to, abychom nad ní škrábali brambory a pak to všechno letělo do odpadu. Opakování už řečeného v několika kapitolách je nejmenší problém celé knihy. Tím hlavním je přízemnost, manipulativní shazování jiných názorů a přístupů a ohromné zjednodušování, které je zabalené v rádoby vědeckém popisu (který je sice nadsázkou, ale to nic nemění na tom, že jde o zavádějící a nijak extra vtipný způsob, jak napsat knihu o ničem, od které čekáme jen slušné prodeje). Předpokládám, že tenhle typ knih budou konzumovat převážně vrstevníci autorky a starší, nezdá se mi, že by v mladé generaci rezonovaly názory typu "muž má vždycky pravdu/muž se musí jen chválit, nikdy kritizovat" atd. Zajímalo by mě, proč se pořád tyhle příručky vydávají, a ještě více to, proč je někdo kupuje, pokud tedy není známým autorky, a tudíž to má tak trochu povinně.
do knihy jsem jen nahlédla v knihkupectví...míra primitivizmu a čiré hlouposti je až neuvěřitelná.
paní je skutečná spodina, nepochopím že vůbec mohla vykonávat funkci ministryně...jen vím, jak se k postu asi dostala. Komenty politických megazlodějů a uslintaných sexuologů jsem ani nedočetla. Nehodnotitelné.. jen je obrovská škoda, že na tyto odpady se spotřebuje obrovské množství papíru. ODPAD ! (Je mi 58....to pro Belatris...jsem vlastně vrstevnicí autorky této zbytečné knihy)
Autorovy další knížky
2017 | Jak se žije padesátkám aneb Čarodějnice neupalovat |
2018 | Jak chovat muže aneb Manuál pro otrlé |
2020 | Matkovražedkyně - Ironický román o zločinu |
2009 | Láskyplné povídky |
2012 | Sbohem, cizinko |
Oproti knize o hubnutí jsem se zas tolik nezasmála.
Jak sama autorka píše pro zkušené chovatelky je to jen opakování již známých věcí.
Jinak 3.den v roce, 3.kniha a 3.výzva bez plánování.
Nějak se mi to daří, že se všechny knihy vejdou do nějakého tématu aniž bych to plánovala.