Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483737/bmid_jak-jsem-se-zblaznila-xDx-483737.jpg
4
346
346
Ani v blázinci není o humorné situace nouze Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji přivedla a co tam zažila. Tento mladík žil tak, aby nezůstal nepovšimnut. Jestliže procházel bytem, zdálo se, že tudy prchá zpanikařené stádo. Jestliže pokládal nějaký předmět, člověk se maně podíval na hodiny, aby mohl svědčit, v kolik hodin slyšel výstřel… Pokud telefonoval, hulákal, jako by doufal, že dokřikne až do Výmaru. Odcházel-li z bytu, dveře práskly a dům se zachvěl jako dům Usherů před zkázou. Jeho sestup ze schodů, toť vlna tsunami. Myslím, že kdyby tento hoch kajícně rozjímal, drnčela by okna. Žila jsem v neustálém děsu. Reakce mého organismu vypovídaly o jeho dopadu. Při oslovení jsem sebou trhla, div jsem si nezlomila vaz. Při zazvonění telefonu jsem vyskočila metr dvacet bez rozběhu. Stres si začal vybírat svou daň.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla vtipně napsaná a lehce se četla. Čekala jsem asi trochu více. Vhodná četba pro odreagování a vyčištění hlavy. Paní Devátá popisuje proč se dostala do blázince a pobyt v blázinci popisuje jen okrajově.
Ráda čtu knížky od paní Ivanky Deváté, píše vtipně. Jen u tohoto díla mi trochu vadilo téma. Ale chápu, že se spisovatelka asi potřebovala z prožitého traumatu vypsat a snad jí to pomohlo. Chválabohu, že bydlím v rodinném domě na vesnici, s normálními sousedy...
Edit: Tak už neplatí, co jsem napsala v původním komentář, že mám normální sousedy. Přistěhovali se noví sousedé a já se začínám cítit podobně jako paní Devátá....
Achjo. Tak sice je to první kniha autorky, a asi na dlouho i poslední... A to jsem ji dávala v audio formě, jinak bych ji nedala ani náhodou vůbec. Téma mě zpočátku vysloveně nudilo, brzy ale doslova otravovalo. Bohužel jen nářky, stesky, stížnosti, klasické pro ty protivnější ze starší generace. (Je mi 50, takže nejsem až tak úplně mimo.) Kniha je psána hezkou a velmi líbivou a lahodnou češtinou, nicméně obsah je prostě mimo můj zájem a nedokážu ho ocenit.
Audiokniha: čte Ivanka Devátá - srozumitelně, citově nadneseně,
,,Je lhostejno, týrá-li vás Einstein nebo debil.
Vyjde to nastejno."
Vtipné story ze života každého z nás,
kterým už není jen padesát.
Život se má s humorem brát,
však pod pláštěm nadsázky příchuť smutku.
Zbláznila se herečka nebo já snad?
Není potřeba si už na nic hrát.
Proti gustu žádný dišputát.
I herečka má občas hlad..
Vydělávat si každý nějak musí...
K této dámě určitě vtip patří. Někdy nostalgie, vzpomínky. Pro mě hodně nadsázky, za každou cenu pobavit. Opakování stále stejného. Nuda, i když jsem se občas zasmála vtipným přirovnáním. Jazyk vytříbený.
Pakliže však tato kniha byla součástí terapie, doufám, že svůj úkol splnila.
Život není žádné peříčko ani procházka růžovým sadem.
Ale...
P.S.: Každý svého štěstí strůjce.
Kniha od paní Ivanky mě pobavila, určitě si své čtenáře našla. Bezbrannost vůči bezohledným sousedům popsaná s humorem, kterým se s odstupem s "Vaněčkem" vypořádala.
Psáno s humorem autorce vlastním. Jen jsem si při čtení připadala jak u obvoďáka v čekárně plné brblajících důchodkyň. Skoro by se kniha dala přiřadit do ČV ke knihám z lékařského prostředí :))
S lehkostí vyprávěné zážitky každodenních problémků, které autorku dovedly až k pár dním v léčebně. Moc mě to bavilo, autorka má skvělá přirovnání a líbí se mi její výběr slov. Mnohdy jsem se nahlas zasmála.
Spoiler :-)
Jsem si jistá, že autorka bude sršet vtipem i v rakvi, která se jí, doufám, dlouho bude vyhýbat. Veškeré své příhody z období, kdy ji klátily až doklátily krajně nepříznivé okolnosti, a k tomu nejspíš přičtení různých trampot z předešlého života, podává s humorem... takže nevypadají až tak strašně. Až na to, že ji dohnaly k neskutečným fyzickým obtížím a k nervovému zhroucení, až nakonec skončila v psychiatrické léčebně (podotýkám, že o tomto zařízení se píše až asi v poslední čtvrtině knihy).
Kniha je přecpaná humornými hláškami a popisem absurdních a směšných situací... Je to tak.
Je umění z pohřbu vlastní maminky udělat humoresku - když syn (vnuk zesnulé) zapomene přivézt matce kufr se smutečním oblečením a obutím, takže osiřelá Ivanka, známá herečka a dáma v letech musí prohrabat maminčin šatník, vzít zavděk nepadnoucím modelem a obout bílé sandály... a potom vysvětlovat smutečním hostům, proč je tak vymaškařená...
Mě tato kniha pobavila a znovu jsem si uvědomila při jejím čtení, že jsou mezi námi lidé, kteří neustále kňourají, stěžují si, jsou ublížení, naříkají... a samozřejmě, je to kvůli tomu, že mají asi nějaká svá trápení. A potom jsou lidé, kteří sice trpí, ale ze svých trampot dokážou i cosi pozitivního vytěžit. Tady je tím pozitivem tahle knížka.
Ivanka Devátá, která přiznává, že v okamžicích krize se odhodlávala skoncovat se svým utrpením, končí knihu citátem "I ten nejhorší život je lepší než nejkrásnější smrt".
Ke komentáři od Lizard, která píše, že kniha je jednoduchá, odpočinková, nic jí nepředala, nic v ní nezanechala... Za prvé, nechápu, proč vůbec lidi čtou knihy, které je nezaujmou - proč je prostě po pár stránkách jednoduše nezaklapnou a nikdy víc neotevřou? To, že Lizard kniha nic nedala, nic nezanechala, přisuzuji (možná omylem, nevím) tomu, co říká přísloví: "sytý hladovému nevěří". Je asi potřeba zažít trampoty, potkat se s překážkami, bojovat s nástrahami, problémy, snášet kopance od života a snažit se je překonávat - aby pak aspoň do nějaké míry člověk pochopil trápení jiných lidí.
Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a poslechla jsem si ji jako audioknihu. A musím uznat, že byla velmi dobře samotnou autornou načtena. Toť asi vše...
Za mě velmi jednoduchá odpočinková kniha, u které se vůbec nemusí přemýšlet (což mi při poslechu u uspávání dcerky nevadilo). Paní Devátá je v knize vtipná, občas tam člověk narazí na zajímavý seskupení slov ("správný hlody"), ale ten vtip na mě působí dost strojeně, nuceně, takže mi vlastně ani nevytvořil úsměv na tváři - za tuto snahu vtipu dávám alespoň tu jednu hvězdu. Jinak mě dílo paní Deváté ani trošku nenadchlo. Považuji to za opravdu slabé dílo (takové kapitoly si představuji spíše v nějakém ženském časopise). Kniha mi nic nepředala a bohužel ve mě ani nic nezanechala...
Zaprvé - Ivanku Devátou jako herečku neznám. Její hlas, kterým svou knihu velmi vtipně načetla, mi povědomý je, ale prostě ji nevnímám jako konkrétní osobnost. Prostě autorka jedné fakt vtipné knížky, tak nějak ze života. O tom, jak nás (ne)všednodennost může přivést do blázince a co se děje pak. Bezvadné, palec nahoru! :)
Moje první setkání s knihou od paní Deváté a jsem mile překvapena. Tento styl humoru je mi blízký a to jsem o 60 let mladší. Zábavné, oddychové a pohodové čtění u kterého se zasmějete.
Kniha se mi četla dobře, prostě taková "ze života" :) Paní Devátou znám jen jako herečku, nevěděla jsem, že i píše. Jednou jsem ji slyšela v pořadu, myslím, s Karlem Šípem, jak o této knize mluvila a velice mě zaujal JEJÍ smysl pro humor (mám to podobně) a styl vyprávění. Takže při čtení knihy, jsem si dokázala představit, jak to bylo myšleno. Určitě to nebyla první ani poslední kniha od autorky. Doporučuji dál :)
Kniha mi byla nabídnuta v knihovně, takže jsem nevěděla do čeho jdu a musím říct že mě velmi mile překvapila. Četla se snadno a rychle a u některých částí mě kniha i pobavila.
Pro mne velice poučná kniha, zvláště v době, kdy z jedné strany našeho domku provádí soused renovaci a z druhé strany byl dům pronajat velmi hlučným nájemníkům snědé pleti. Paní Ivanko, děkuji za povzbuzení!
Audiokniha: Moc se mi líbilo a myslím, že jsem dobře udělala, když jsem si knížku poslechla. Jelikož vyprávění autorky samotné se správnou intonací vět, které by písemně mohly vyznít i jinak, byla správná volba. Děkuji za pohled na ona místa a i když takováto tématika, tak ale zvedla náladu a povzbudila. Děkuji!
Štítky knihy
Praha psychiatrické léčebny nadsázka autobiografické prvky herci sousedské vztahy humoristické romány české herečky české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Moje první kniha od Ivanky Deváté a pobavil jsem se asi tak, jako když jí slyším vyprávět v TV. některé "vtípky" jsou možná tak nějak natlačeny, ale zase třeba pobyt v blázinci popisuje vtipně, ale velmi citlivě. Ani z toho nepadá na čtenáře smutek, i když je to vlastně také kniha o stáří.