Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
Ani v blázinci není o humorné situace nouze Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji přivedla a co tam zažila. Tento mladík žil tak, aby nezůstal nepovšimnut. Jestliže procházel bytem, zdálo se, že tudy prchá zpanikařené stádo. Jestliže pokládal nějaký předmět, člověk se maně podíval na hodiny, aby mohl svědčit, v kolik hodin slyšel výstřel… Pokud telefonoval, hulákal, jako by doufal, že dokřikne až do Výmaru. Odcházel-li z bytu, dveře práskly a dům se zachvěl jako dům Usherů před zkázou. Jeho sestup ze schodů, toť vlna tsunami. Myslím, že kdyby tento hoch kajícně rozjímal, drnčela by okna. Žila jsem v neustálém děsu. Reakce mého organismu vypovídaly o jeho dopadu. Při oslovení jsem sebou trhla, div jsem si nezlomila vaz. Při zazvonění telefonu jsem vyskočila metr dvacet bez rozběhu. Stres si začal vybírat svou daň.... celý text
Přidat komentář
Poprvé jsem četla knihu této autorky...………..moc mě pobavila...…...téma je mi velice blízké, taky máme "prima" sousedy, kteří bydlí v bytě nad naším bytem, haha………..pravda, že nemoci vznikají z psychického stavu...……...ráda si přečtu další knihu Ivanky Deváté
To je prostě tak, když k vám nějaká kniha přistane v určitém období života a přesně se trefí do podobného období, které prožíváte i vy... Ivančiny výrazy byly někdy krkolomné, ale asi to k ní patří.
Úsměvné trampoty stárnoucí dámy se sousedy, rodinou či lékaři. Ivanka Devátá si ze sebe, ale i z druhých, umí dělat legraci. A jde jí to docela dobře. Paní Devátá dává nepokrytě nahlédnout do svého soukromého života, se všeho jeho radostmi i strastmi. I když strasti tady objektivně získávají vrchu. Ovšem jak jinak skončit v blázinci ;-). Mimochodem, být jedním z jejích sousedů shora, této knize bych se nejspíš vyhýbala. A mít takového souseda já, asi by nastaly krušné časy, ale nejenom mně ;-).
K této knize od Ivanky jsem se dostala úplnou náhodou. Nelituji. Měla jsem ji přečtenou jedním hltem. Velmi se mi líbilo jak moc upřímná je tato osůbka. Některá svá tajemství si ponechává pro sebe ale o co se podělí, je pohlazení na duši. Jelikož si procházím podobnou situací, tak jsem se musela opravdu od srdce smát. Rozhodně plánuji do budoucna další přečtení knihy od této autorky/herečky a hlavně dámy s velkým srdcem!
co všechno se dá zažít v blázinci a co tomu předcházelo ... moc milé povídání o neradostných věcech ...
Když mi moje kamarádka řekla, že má mezeru ve vzdělání, protože nečetla nic od Ivanky Deváté, srdečně jsem se tomu zasmála s tím, že v tom případě bych musela být úplný analfabet protože je na světě tolik knih, které jsem ještě nečetla :-) Pak moje maminka projevila přání, že by ráda dostala některou její knihu k narozeninám. To moje srdce zaplesalo, protože nejraději ze všeho kupuji a daruji knihy. Koupila jsem jí tu první, která mi přišla pod ruku a to byla zrovna Jak jsem se zbláznila. Takže vlastně na popud svojí kamarádky a své maminky, která mi říkala, že si to nutně musím taky přečíst jsem číst opravdu začala. Přiznám se , že nějak nerada čtu knihy ze současnosti, jako čtenář sci-fi apod. se nejradši toulám někde v budoucnosti nebo v minulosti, takže mě hned tak nějaký příběh z reality nezaujme. Paní Ivanka má však dar. Asi tak, jak o tom sama píše dar výřečnosti a podle mě i dar krásného českého slova, které umí mistrně použít k vystihnutí jakékoliv situace. Určitě pokud budu mít příležitost si ráda přečtu i další její knížky.
Viděla jsem rozhovor s paní Devátou u Šípa a řekla jsem si, že si od ní něco musím přečíst. Musím říct, že mě kniha nezklamaala, dobrá oddychovka. Oceňuji hlavně, jak si autorka dokáže udělat srandu sama ze sebe, úžasný!
Ivanku občas slýchám v rádiu, má moc příjemný hlas a bývá vtipná. Jako herečku ji neznám vůbec. Jako spisovatelku jsem ji poznal poprvé a nebylo to špatné. Jestli je toto její nejslabší kniha, pak se moc těším na další. Vyprávění ubíhá s lehkostí a vtipem, člověk u toho občas přemítá co je ještě fikce a co opravdu zažila. I velice obtížné životní situace dokáže podat s takovým humorem, že se člověk občas neubrání a směje se nahlas. V závěru knihy se objevilo několik gramatických chyb (autorka nebo vydavatel?, těžko říct), což mi trochu zkalilo jinak dobrý pocit ze zábavné knihy.
Knihy Ivanky Deváté by měli prodávat v lékárně místo antidepresiv :-)))
A tato je jedna z nejlepších - a to nemluvím o její audioverzi, kterou čte sama autorka.
Úžasné, doporučuji, doporučuji, doporučuji!!!
Kdyby takto vypadaly všechny žalozpěvy, bylo by na světě tak krásně... Je to druhá kniha od Ivanky Deváté, kterou jsem četl a myslel si, že mi to bude stačit. Nebude, co když v její sbírce je ještě další tak dobré vyprávění, s takovým nadhledem a humorem.
Milým a úsměvným způsobem popsáno nepříliš veselé životní období. Není se čemu divit, že skončilo jak skončilo. Je vidět, že duše je křehká nádoba, ať už patří herečce nebo obyčejnému smrtelníku.
Inu... Žalozpěvy staré paní, která si stěžuje na své stáří, svět a mladé lidi. V každé situaci se stylizuje do role nebohé oběti, ale víme, jak to v reálu bývá.) Chápu, že má své čtenáře, ale mně ke konci už paní Devátá řádně lezla krkem a byl jsem rád, že je to za mnou.
Knížka veselá i k zamyšlení. "Smutné je, že je lhostejno, týrá-li vás Einstein nebo debil. Vyjde to nastejno."
Už vím, proč mají Ivanku Devátou ostatní čtenářky tak rády.:) Čte se lehce, zasmějete se i při životní tragédii, nemoci, vše psáno s nadhledem a poměrně poutavě. Víceméně upřímná a otevřená zpověď ženy, která ač je veřejně známou osobností (mimochodem, skvěle o sebe dbá a vždy je dobře upravená), zůstává člověkem s obyčejnými starostmi a přizná nám i svoje občasné selhání. Což se o všech populárních lidech říci nedá.
Snad poprvé čtu publikaci od paní Ivanky, jsou to její zajímavé osudy a také jí nejbližších, svoje podání okořenila také humorem, dobré počtení.
Nu, autorka nám trochu dozrála, zvážněla a na složenky se vydělávat stále musí :))
Pokud nechcete skoro vůbec přemýšlet nebo usnout u cd, pak se to dá :))
Autorku mám ráda, a i když už je to "dáma v letech", dokáže mě pobavit a rozesmát. Tato kniha patří k nejlepším jakou jsem od ní četla. Líbí se mi, že ač zažívala krušné chvíle, dokázala je s odstupem času popsat humorem sobě vlastním.
Štítky knihy
Praha psychiatrické léčebny nadsázka autobiografické prvky herci sousedské vztahy humoristické romány české herečky české rományAutorovy další knížky
2013 | Jak jsem se zbláznila |
2004 | Lázeňská kúra |
2019 | Džungle v kuchyni |
2004 | Rodinný podnik |
2000 | Soužití k zabití |
Nedočteno. ..To se fakt nedalo. Taak strašně vtipný a nudný..