Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483737/bmid_jak-jsem-se-zblaznila-xDx-483737.jpg
4
346
346
Ani v blázinci není o humorné situace nouze Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji přivedla a co tam zažila. Tento mladík žil tak, aby nezůstal nepovšimnut. Jestliže procházel bytem, zdálo se, že tudy prchá zpanikařené stádo. Jestliže pokládal nějaký předmět, člověk se maně podíval na hodiny, aby mohl svědčit, v kolik hodin slyšel výstřel… Pokud telefonoval, hulákal, jako by doufal, že dokřikne až do Výmaru. Odcházel-li z bytu, dveře práskly a dům se zachvěl jako dům Usherů před zkázou. Jeho sestup ze schodů, toť vlna tsunami. Myslím, že kdyby tento hoch kajícně rozjímal, drnčela by okna. Žila jsem v neustálém děsu. Reakce mého organismu vypovídaly o jeho dopadu. Při oslovení jsem sebou trhla, div jsem si nezlomila vaz. Při zazvonění telefonu jsem vyskočila metr dvacet bez rozběhu. Stres si začal vybírat svou daň.... celý text
Přidat komentář
Mno, nejsem žena a ani v letech; většinou si vybírám i jiný žánr, ale knížka se mi líbila, moc. První od této autorky, tak zkusím další :-)
Pod humorným povrchom, ktorým sa autorka snaží zakryť reálne problémy a vyhnúť sa tomu, aby sa zbláznila, sa skrýva veľmi smutný príbeh jesene života. Zo začiatku sa čitateľ usmieva nad súperením staršej generácie s arogantnosťou generácie študentskej, silno podporovanej chrapúnskym otcom, ale to sa plynutím času mení a humor je len zásterkou nad trpkou výpoveďou toho, čo pravdepodobne čaká každého z nás - starobou a vecami s ňou súvisiacimi. Nuž, pani Devátá, držím vám palce.
Letošní čtenářskou výzvu jsem se rozhodla zahájit zostra, hned žánrem, který mi není blízký. V tomto případě se jednalo hned o celý soubor, který mi není blízký. Autorčiny knihy neznám, autorku vlastně také ne, v jejím věku nejsem a rodinné historky mě nezajímají, nicméně cesta do blázince inspiruje vždycky. Zvolila jsem šetrný způsob četby, audioknihu, kterou čte sama autorka, zatímco já u toho dělám něco dalšího. Čtení je to svižné, žánrově čisté, humor lehký, text je přesně o tom, o čem avizuje, že je. Vůbec se nedivím, že autorka má řadu věrných čtenářek, kterým bude blízký nejen její styl a humor, ale životní cesty. Já zůstanu u této jediné zkušenosti, nicméně pro mojí maminku to bude čtení jako dělané, takže výzva zabrala, protože už vím, co jí dám k svátku.
Mně se knížka líbila...dokonce moc...miluju autorčin smysl pro pointu i lásku k českému jazyku...možná tahle knížka nebyla tak vtipná, jako ty ostatní, ale zase mi upřímně mluvila z duše...i když jsem o polovičku let mladší, tak jsem soucítila i chápala hlavně pasáže, kde nemocná autorka chodila od lékaře k lékaři a všude buď rovnou obtěžovala, nebo jí bylo řečeno, že jí vlastně nic být nemůže a jak se z toho cítila minimálně nepatřičně (někdy až provinile)...zažila jsem to na vlastní kůži včetně toho, jak se z postupného nabalovaní banalit spustí lavina...pravda, já jsem se nezbláznila...alespoň zatím...:-)
Knížka je životopisným vyprávěním o několika posledních letech herečky Ivanky Deváté, které skončily její hospitalizací na psychiatrii. Přestože jsem se při poslechu mnohokrát zasmál, je to vcelku dost smutný příběh staré paní, kterou stále více trápí různé zdravotní problémy a už není schopna efektivně řešit vcelku běžné sousedské spory. Přesto stále velmi intenzivně pracuje, stres a únava narůstají, až se jednoho dne zákonitě zhroutí. Chápu, že napsání této knihy bylo součástí autorčiny osobní terapie, Já jsem ale příliš nevěděl co si s tímto vyprávěním počít. Je určitě plus, že audioknižní vydání, které jsem měl k dispozici, si paní Devátá sama namluvila.
Před 4 lety jsem knihu četla, nyní jí poslouchala jako audioknihu. Přiznávám, že v podání paní Ivanky Deváté, tedy samotné autorky, se mi kniha líbila mnohem víc. Dávala tomu spádu událostí, co ji dovedly až do oné instituce správnou šťávu , situace a reálie veskrze svízelné líčí s humorem a nebo správným dramatickým nábojem:-)) . Její humor je tak krásně lidský,.
Díky paní Devátá , zase něco hezkého napište a namluvte, ráda si vás poslechnu zas a znova.
Díky audioknize povyšuju počet hvězdiček.
Paní Devátou mám moc ráda. Líbí se mi její styl psaní. Píše s lehkostí a humorem. Přečetla jsem všechny její knihy a všechny se mi líbily. Pohodové čtení. Doporučuji.
U mě to byla AUDIOKNIHA: dostala jsem se k ní náhodou, když jsem onemocněla. Četla ji sama autorka, což jí průjčovalo ten šmrnc, který autorka si autorka představovala. Musím říct, že v tom procesu léčení mi to přišlo vhod. Bylo to lehké, nenáročný děj, žádné rozsáhlé vyprávění. V podstatě jedna postava a neusnout.
Tuto knihu jsem přečetla a líbila se mi. Koupila jsem si tuto knihu v audionahrávce, kde jí čte sama autorka. Vřele doporučuji tuto verzi. Paní Devátá je zkrátka borec!
PolarBee pode mnou to vystihl přesně. Výčet stížností a nářků, který je ovšem zabalen do skvělé češtiny, takže se celé dílo poslouchá dobře.
Babiččiny stesky nad zdravotními problémy delší dobu vnímat nevydržím, zde mi to nevadilo a mnohdy jsem se od srdce zasmála, i když jen použitým slovním obratům.
Veliké plus za "příhody s Vaněčkem" to bylo skvělé. Děkuji.
Z počátku celkem zajímavé, hlavně skvělou jazykotvorbou a lehkým humorem, po čase ale silný úpadek až k pouhému omezení se na výčet stížností. Z prostředí psychiatrie pouze pár kapitol, jinak stále dokola vzpomínání na různé, nijak zvláštní zážitky, skoro jsem to nedokončil. Doporučuji snad jen výhradní fanoušky autorky.
Najskôr som ss vôbec nevedela začítať, príbeh a trápenia postavy mi prišli na hony ďaleko od tých mojich, no postupom ďalších strán a môjho čítania som si túto prostorekú postavičku obľúbila natoľko, že som súcitne a s úsmevom na tvári čítala o starobe človeka a ťarche systému zdravotníctva, o rodine a korúrkove v jej štáte ako takom.
na to, ze jde vlastne "jen" o soucast terapie, je kniha minoradne kvalitni. autorka me zacina zajimat ;-)
Může to potkat každého z nás. Celkem veselá kniha o celkem smutných záležitostech.
Takového "Vaněčka" mám v domě také. Část knihy jsem poslouchala jednou takhle kolem třetí ráno, když hudební maniak o patro výš řádil jako pominutý. Ačkoli se mi chtělo strašlivě spát, a bylo mi jasné, že se to nestane, a že budu muset v půl šesté z postele, hrozně jsem se bavila. Ten den jsem pak byla příšerně unavená, ale pustit si ve tři ráno, po probuzení rockovým nářezem zrovna tohle, to mě dostalo :). Bohužel pochybuji, že se místní Vaněček odstěhuje. Jedině ho snad otrávit nějakou sousedskou domácí dobrotou, nebo tak něco :).
Zdánlivě obyčejný příběh, ale musím se přiznat, že v některých pasážích jsem poznal sám sebe. na začátku jsem se do pozice autorky ani nemusel vžívat, a ihned se mi vybavovaly vlastní zážitky. Místy úspěšné pasáže mne opravdu povavili.
Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kteří si dovedou dělat legraci i z věcí a situací zdánlivě tragických, nebo přinejmenším alespoň smutných či bolestných a bolestivých. A tahle knížka mi to potvrdila! Kdyby pro mne neudělala paní Devátá víc než to, že jsem se smála a smála, třeba když popisovala svoje peripetie s bolavými zády, tak pro mne udělala moc!
P. S. Není nic lepšího než když si svoji knížku sám autor, v tomto případě autorka sama taky přečte a vytvoří audioknihu. To je potom radost nejenom číst, ale i poslouchat!
Několikrát jsem se při čtení od srdce nahlas zasmála. Paní Devátá, napište prosím alespoň ještě jednu!
Štítky knihy
Praha psychiatrické léčebny nadsázka autobiografické prvky herci sousedské vztahy humoristické romány české herečky české rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Občerstvující...knížky Ivanky Deváté poslouchám tradičně v autě a je to vždycky zábava a příjemné rozptýlení.