Jak se kalila ocel
Nikolaj Alexejevič Ostrovskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68661/jak-se-kalila-ocel.jpg
3
48
48
Kniha pojednává o rodině, která žila v době občanské války v tehdejším Rusku. Hlavní hrdina románu je asi 15letý Pavka, jenž si musel jít hledat práci. Jeho bratr pracoval v garážích. Pavel si našel práci v restauraci na vlakovém nádraží, kde dělal poskoka – vynášel odpadky, zatápěl v kotli, prostě dělal to, co se zrovna naskytlo. Zanedlouho odešel, protože mu bratr sehnal práci v elektrárně, kde měl dělat pomocníka topiče. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1951 , SvobodaOriginální název:
Как закалялась сталь, 1934
více info...
Přidat komentář
Tak jo...přečet jsem to jenom kvůli Čtenářskej výzvě a musim uznat, že to byla chyba, ale když už to je výzva...splněno. To je tak všechno, co mi knížka dala.
Hodnocení.
Nudil sem se u toho, nebavilo mi to - těžce = -1*
Korčagin je nesympatičtější každou další stránkou víc a víc = -1*
(i když tady asi jediný pozitivum, jeho vůle žít, ač teda pro co, ale to už je na jinou debatu)
Opravdu nemam rád komouše a ten jejich agrasivní a podle nich jedinej názor na svět = -1*
Sice to psal Ostrovskij podle vlastního života, ale pro mě to je prostě hrozná propaganda nestvůrnýho a hnusnýho režimu = -1*
Celkově teda 1* a odpad tomu nedam jenom proto, že věřim tomu, že v historii ještě vyšly a vyjdou větší cancy.
Citáty:
"Není pevností, kterých by bolševici nedobyli."
"Šetřit lidi můžeme teprve tehdy, až vybudujeme socialismus."
Tady ty dvě věty tak nějak všeobecně vystihujou komouše. Srát se do ostatních za každou cenu, a na sílu a proti vůli ostatních prosazovat vůli svou a uštvat kvůli tomu vlastního člověka.
Doporučoval bych přečíst Farmu zvířat od Orwella, ten ty svině vystihnul úplně přesně.
Jak se kalila ocel. Čte tohle dneska vůbec někdo?! Vyskočilo na mě v knihobudce zachovalé první vydání. Tak jsem si říkal, že si přečtu něco co ilustruje dobu minulou očima tehdejších vítězů, abych si udělal vlastní názor. Jo, jasně, je to propaganda plná hrdinských narativů, spád to celkem má, hlavně v první půli. Ale v kontextu dneška to celé působí naivně. Na druhé straně mi to docela osvětlilo kontext toho, co se ve stejné oblasti děje dnes. S hlavním hrdinou, resp. autorem je dnes těžké se ztotožnit. Sice se nás kniha snaží přesvědčit, že ze slabého a ustrkovaného vyrostl hrdina, ale dnešníma očima to vidím spíš tak, že ze všech těch ústrků a křivd autor jako rovný člověk nevyšel. Na seznamu ideologicky zaměřených knih mi přibyla další položka. Teď už snad jen chybí ten Kapitál, ale nevím kdy zase budu mít podobně masochistickou chuť něco takového číst....
Četla jsem už dávno, ale to Pavkovo nadšení si pamatuju dodnes. A musím říct, že Vladimír Konkin ho v tom starém seriálu zahrál moc dobře.
Konečně jsem se dostal znovu ke knize, mohl ji znovu přečíst a porovnat své vzpomínky z mládí se současnou zkušeností. Musím především podotknout, že pocit z knihy, který ve mně zůstal z mládí, zůstal v zásadě stejný. Z děje jsem si nepamatoval nic, takže jsem si obnovil pouze tento děj.
Existuje opravdu rozdíl mezi prvním a druhým dílem, který může působit propagandisticky. Souhlasím proto celkem s hodnocením Pytlíka, ovšem souhlasím rovněž s Kontryhelkou a v souladu s ní soudím, že jde prostě o odraz doby (i když zas tak "obrovská agitka" to není) a vlastně by to mělo sloužit k historickému poučení. Ono toho Pavku lze prostě v oné době občanské války pochopit. A my bychom měli pochopit, že Pavkův tvrdý postoj nemůže trvat věčně a s postupnou stabilitou společnosti se vracet k "radostem". Ona totiž každá revoluce - a tím spíše ta ruská, která se rodila ve světové válce a následující válce občanské - brání své výdobytky urputně. A tak i my jsme po listopadu vylili s vaničkou i dítě. Zachovat si zravý rozum je primární.
Jsem rád, že jsm si Ostrovského mohl opět přečíst. Už jsem měl pocit, že ho neseženu a že veřejné knihovny ho prostě vyřadily. Já myslím, že poučení ta kniha stále podává.
Kniha, ze které mrazí, neboť krásně objasňuje příčiny komunistického teroru a násilí. Každý, má trochu vyšší úroveň než obyčejný dělník (např. dcera hajného), se ukáže být povrchní, nechápající vznešené ideje, zasluhující zničení. Každá postava, která projeví v průběhu knihy nějakou minimální špatnou vlastnost (třeba onen komunista, tak trochu byrokrat, který trval na pravidlech), se na konci ukáže jako skrz veskrz prohnilá (z onoho komunisty se vyklubal trockista). Tanec, který nám nevoní, okamžitě označíme za pornografii. V knize samozřejmě není ukázáno, kam podobné nálepkování a nenávist ke všemu trochu jinému vede, ale my dobře víme.
Obrovská agitka, ale za mně špatná nebyla. Byla a je prostě odrazem té doby a je z dnešního pohledu historická.
naprosto úžasná kniha, kterou vypráví ten, kdo prožil to, co popisuje s obrovským literárním talentem, jak dětství, tak i mladá léta i dospělost hrdiny člověka strhnou. Jeho popis dětství a ranného mládí ještě za cara mi připomíná Gorkého Dětství, ta zkušenost byla hodně podobná
Chcelo by sa napísať "skvelý príbeh do výkladnej skrine o budovaní ZSSR" a tu to uťať, lenže... Je tu krásne ukázané ako sa žilo "pred", o tom ako sa žilo "po" by sme mohli diskutovať vzhľadom na to, že rajom sa to nazvať nedá. Prvej časti nemám čo vytknúť, t.j. dospievaniu a revolúcii(možno, že červení sú najlepší...). Možno bezvýznamné, no silne na mňa zapôsobila zmena Toni. A druhá časť, to už je taká agitácia, no je na nej ukázané odhodlanie "blázna" ktorý nehľadí na seba. Dnes blázon, vtedy hrdina, on by bol aj dnes hrdinom, nebyť určitej deformácie pohľadu na obetavosť človeka. Dalo by sa napísať množstvo úvah, už len preto kedy bola kniha písaná a o čom sa v nej hovorí, no nemalo by to zmysel, pre bielych budem zarytým boľševikom, pre červených belogvardejcom...
Četl jsem v době, zdá se mi, neskutečné, někdy v prvé půli 60. let, ale dobře si pamatuji pocit, jakým na mne příběh zapůsobil. Syrově a pravdivě. Vnímal jsem nadšení, s jakým Pavka "budoval komunismus", obětavost bez ohledu na sebe. Už tehdy jsem však byl informován, že se má jednat o propagandistický škvár. Docela rád bych si to přečetl dnes, abych s dnešní zkušeností mohl lépe posoudit míru ideologické propagandy a srovnat to s oslavováním údajně nepropagandistického oslavování amerických hrdinů. Po pravdě řečeno, mám raději hrdiny práce, i když o těch válečných hrdinech se líp čte. A co takový Maresjev? Taky propaganda?
A tak hodnotím svůj čtenářský zážitek. (Co jiného taky, že?)
Dočteno, a román byl úplně jiný než jsem čekal. Drsný a syrový styl vyprávění, obzvláště v první části knihy. Těžký život autora jako kluka z chudiny, první světová válka, revoluce, potom občanská válka, boje s Poláky. Četlo se to jedním dechem, i druhá část, kde autor vypráví budování nového státu, které probíhalo v pro nás zřejmě už nepředstavitelných podmínkách. Když odhlédnu od všudypřítomné ideologie, je to velmi dobře napsaný a poutavý román, příběh silné vůle. Věřil autor všemu, o čem psal, až do své smrti v roce 1936?To už se nedozvíme.
aj vás otravovali povinné návštevy stupídnych sovietskych ideologických omáčok v kinách? žiaľ, aj Pavka Korčagin sa stal obeťou tupej ideológie. keď som po rokoch siahol po knihe, s úžasom si zistil, že dnes by autor kraľoval rebríčkom bestsellerov. skutočne brilantne napísaný príbeh s množstvom emócií, plný akcie... žiaľ, ten ideologický nános je fakt hrôza.
V době, kdy jí autor psal a prvně knižně vydal, musela značit obrovský úspěch u obyvatelstva v době občanské a Velké vlastenecké války. Popsán znatelně průběh některých bojišť a nástupu komunistů k moci.
Knížku jsem přečetl ještě na gymnáziu a to už je fakt dávno. Moc si z ní nepamatuji, ale v paměti mi utkvělo, jak Pavka Korčagin a další nadšení komsomolci bydleli při výstavbě železáren v zimě ve stepi jen ve stanech. To fakt musí taková práce člověka bavit!
Vzhledem k více než třicetiletému odstupu mezi přečtením a tímto komentářem nedávám knížce žádné hvězdy. A k opětovnému přečtení se rozhodně nechystám.
Pavel je v podstatě ,,nechutný slušňák." Vzor socialistické mládeže. Za mě palec dolu. Všechny čtyři palce dolu.
No toto je pre mňa výnimočná kniha. A aj keď sa možno budete smiať, práve táto kniha ma naučila čítať. Keď som mala asi 12 rokov (a čítanie ma teda nebavilo) pri dávaní tohto filmu v TV moja mama - mega čitateľka vyhlásila, že teda túto knihu nedokázala dočítať. A ja jej na to, že čo mi dá, keď to prečítam - sľúbila mi 50 Kčs. No a ja som sa pustila do čítania - za dva dni som knihu zhltla a potom ešte asi dvakrát - neuveriteľne sa mi páčila. Dostala som tých 50 Kčs, ale hlavne som od vtedy začala čítať všetko čo mi vošlo pod ruky.
Príbeh Pavku bol silný a aj keď iste išlo aj o propagandu, myslím že boli a aj sú ľudia, ktorí sú pre svoje presvedčenie položiť aj život. Či je to presvedčenie správne alebo nesprávne je vždy diskutabilné... Podstata socializmu resp. komunizmu je v podstate totožná s náboženstvom. Pretavenie do reality však vždy a za každých okolností stroskotá na ľudskej prirodzenosti - chamtivosti, lakomosti, boji o moc atď. Nuž ale to už je o filozofovaní. Z knihy však pre mňa pochádza citát môjho života a často ho teraz aj maturanti používajú na oznámeniach bez toho aby vedeli odkiaľ je: ,, Najdrahšie čo človek má je život. Dostane ho iba raz a mal by ho prežiť tak, aby ho nepálila hanba za ničotnú a malichernú minulosť ... "
Pokud nejste kovaný komunista, je kniha čitelná zhruba do sté strany, kde je poměrně zajímavý popis ruské občanské války, časem kniha sklouzne k místy až nechutné propagandě.
Další z prubířských kamenů sovětské literatury je za mnou. První polovině knihy je těžko co vytknout - postavy i reálie působí věrohodně ( byť člověka znalého podobných knih ničím nepřekvapí ) a je zajímavé sledovat zrání a osudy Pavky ( autora ). Problém nastává v líčení porevolučních dob - 30. léta a atmosféra s tím spojená se na knize podepsaly až příliš, z románu se místy stává až příliš lacinná agitka ( byť jinak to asi nešlo )...
Kniha patrí spoločne s Matka (Gorkij) a Azúrova step (Šolochov) do jednej kategórie, výborný historický odkaz. Mám rada tieto knihy takmer bez emócií prerozprávané, určite je ich viac. Skrátka, som šťastná za literatúru v týchto prípadoch, odmalička sa v mojom okolí iba nadáva na komunistov, súčasníci, samozrejme väčšina informačne zaostalá na vyjadrenie sa vôbec k téme, berú do úvahy svoje vlastné skúsenosti, sú to ľudia narodení viac než 50 rokov po vzniku komunizmu ako ideológie, lebo komunistické myšlienky v základe takisto nájsť možno už v náboženstve a to nepriamo odhadujem z Oltáru od Briusova a Biblie, kde daj svoj majetok, veď toto všetko ti patrí aj tak.. Čím viac som čítavala, tým viac sa mi potvrdzovalo, ako ľudia rozmýšľajú prvoplánovo, preberajú názory, nie informácie od blízkych, nevedia rozdiel medzi Napoleonom a Hitlerom, a nedá sa spoľahnúť na svoje okolie. Človek sa fakt musí obracať na vlastný rozum a nediskutovať s nikým, kto nie je schopný dialógu. Tupci. Kniha je super, a ja nielenže rešpektujem ruskú mládež z tohto obdobia, chápem ich, chápem celú situáciu, v ktorej žili a roky predtým, hľadať vinníka je bezpredmetné, moje znalosti siahajú v tejto knihe (prečo sa robotníci zomkli) do Francúzskej revolúcie, ktorá sa hojne podieľa dodnes na všetkom, kde sme, čo sme zač, aké izmy máme za sebou.. no a ruský život je nezrovnateľný s inými niekde na západe. Boľševizmus sa musel zrodiť tam, kde najviac trpeli v otrasných podmienkach, musel mať úspech a Rusi, keď je vôľa, vedia byť veľmi disciplinovaní, osobné záujmy idú nabok, nie ako taký Angličan... Možno preto sa v ruskej literatúre viac spomínajú, hoci aj výsmešne, Nemci, lebo takisto sú disciplinovaný národ a vrana sa na vranu pozerá, nie na francúzskeho papagája. Dnes má komunizmus úspech tam, kde je pokora zachovalá v národe taká, akú ju vykreslil autor. Každý národ nesie charakteristické znaky! (v hovorovej reči je to myslené ako mentalita, ale v psychológii to má definície) a vďaka nim dochádza ku konfliktom, nedorozumeniu. To, čo chcú dosiahnuť Amerika a Veľká Británia, sa im nepodarí stále bude vládnuť bábel, nedorozumenie, napriek tomu, že nová forma internet dáva najvyššiu spoluprácu na globalizácii. Nedá sa to na všetkých stupňoch, proste sa to nedá, ale to je už iná téma.
Autor popísal veci tak, ako sa udiali. Hlavný hrdina je pre nás možno neprirodzený, je to len preto, že žil v inej dobe a v inom prostredí, ako žijeme my teraz.
Štítky knihy
zfilmováno 20. léta 20. století mezilidské vztahy bolševismus budovatelské romány ruská občanská válka (1918-1921)
Já tyhle knihy četl vždycky s jinou optikou, tahle se mi se Šolochovem nejvíc zaryla do hlavy. Je třeba to nečíst jako román o boji proti bílým, ale o tom, jak se bolševismus vkradl do duší lidí i autorům. Když to člověk začne brát jako ´dokument o temnotemné tmě´, tak zjistí, že je to vlastně docela super knížka. Pro ostatní by to měl být hlavně historický dokument o nějaké době.