Jak šly dny, měsíce a roky: Čas předmnichovský, Mnichov, druhá republika, protektorát
Roman Cílek
Roky 1938 až 1945. V málokterém jiném, historicky vzato nedlouhém úseku našich dějin se nashromáždilo nejen tolik událostí, ale často i protichůdných, do krajnosti a až na hranu snesitelnosti vypjatých a všenárodně vnímaných pocitů. Byl to skutečně zvláštní, nečernobílý čas. Jako v okénku bizarního orloje se v rychlém sledu střídaly okamžiky vlasteneckého vzepětí a hned poté studu z ponížení a zrady, chvíle nadějí i beznadějí, bolesti, strachu, utrpení, slz, ale i odhodlání, vzdoru a znovuvzkříšených nadějí. A do toho všeho ještě ubíhal po souběžné ose času běžný život se svým těžko zastavitelným rytmem nocí a dnů, usínání a probouzení, úsměvů a pláče. Zkušený a oceňovaný autor (nejen) literatury faktu Roman Cílek k tomuto, už XXI. svazku Edice Český ČAS říká: „Pokusil jsem se cosi z toho zachytit. Pln pokory však v této chvíli, kdy předávám výsledek čtenářům, pociťuji, že to byl úkol téměř nesplnitelný. Jako kdyby se člověk pokoušel z vody nabrané do dlaně zmapovat proud rozvodněné řeky. Postihnout lze vždy a ze všech zorných úhlů jen zlomek. Ale i ten snad – pevně věřím – cosi vypovídá o době, kterou musely prožít generace našich předků, a my bychom si jistě nepřáli, aby ji museli tak či onak prožít naši potomci. ,Každé ohlédnutí za tím, co bylo, je i mrazivým poučením,‘ říká hlavní hrdina jedné z knih Ernesta Hemingwaye. A s klasiky, byť již dávno mrtvými, neradno se přít.“ Kniha Jak šly dny, měsíce a roky vychází k 50. výročí Mnichovské dohody.... celý text
Přidat komentář
Nápad na krátké deníkové záznamy z časového údobí od Mnichova po konec války se mi líbil. Některé věci jsem si oživila, jiné se dozvěděla. Byla jsem ochotná přehlídnout i větší než malé množství překlepů...tak nějak jsem vydedukovala, že např. "čtvrtý místní oblouk Karlova mostu", bude asi spíš mostní, ale furt jsem to brala jakože kniha má také bystřit smysly čtenáře....ovšem...ve chvíli, kdy jsem spatřila prasárnu v podobě věty, že "generál Patton by byl schopen DOBÍT i Prahu"...jsem nad tím fakt zlomila hůl. (a řekla si, že pro Pražáky teda dobře, že Patton skončil jen u Plzně)