Jak to chodí u opic
Jan Zrzavý , Vojtěch Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537721/bmid_jak-to-chodi-u-opic-66363c823415d.png
4
6
6
V knize Jak to chodí u opic evoluční biolog Jan Zrzavý a tropický ekolog Vojtěch Novotný laskavě komentují, vysvětlují a leckdy i trochu znevažují novinky i věčné pravdy ve společnosti a vědě od Česka po Tichomoří. Najdeme zde tančícího prezidenta či chválu předsudků, dozvíme se, jak kouzlení škodí zdraví nebo co je to pošuk index. Zrzavý a Novotný neváhají provokovat a narušovat zaběhlé představy a berou si na mušku nejrůznější myšlenkové zkratky i kulturní stereotypy. Jejich eseje jsou víc než jen o biologii; jsou o našem chování a společnosti, ve které žijeme.... celý text
Přidat komentář
Je to takovy dort... ale nikoliv dort pejska a kocicky a la Josef Capek, ale famozni kousek mistra cukrare, ve kterem se stridaji vrstvy jizliveho kousaveho zrzaveho humoru s vrstvami humoru laskaveho usmevneho novotneho. A vse se tyci do zavratnych vysek. Takto vrstvena kniha je bezvadna, protoze dort s pouze jednou prichuti by se rychle prejedl.
Inu, prvni dort jsem slupl jako malinu a uz se tesim na dezert :D
Zahrnuje starší texty než současně vydané "Ohniště v obýváku", ale lze tu doslovně zopakovat totéž, co jsem napsal tam: Chytré a poučné, duchaplně vtipné, zdravě provokativní a roztomile nekorektní, ale vždy přesné, trefné a zábavné. Jsou to takové obzvlášť pikantní jednohubky velmi rozmanitých chutí, osvěžující a provětrávající základní přesvědčení a představy o světě. Příspěvky obou autorů se skvěle doplňují a nelze se začít nudit. Všudypřítomný přírodovědný nadhled je ohromně osvěžující. Zajímavé je, že ani starší texty zásadně nestárnou, ale naopak se samy od sebe tváří v tvář současnosti překvapivě aktualizují. Vřele doporučuji všem otevřeně přemýšlivým!
Sbírky fejetonů jsem nikdy úplně nevyhledával, už jen proto, že neuvěřitelně rychle stárnou a nezřídka se spíše už jen úsměvně než trefně vyjadřují k událostem dávno minulým a bouřím, které se nakonec ukázaly jako bouře ve sklenici vody. U pánů Zrzavého a Novotného jsem však udělal výjimku, která ale v řadě ohledů potvrdila můj předchozí názor. Na jednu stranu zde jsou zajímavé, pronikavé, mnohdy provokativní texty, které čtenáři dovolí nahlédnou do fungování vědy, stručně ho seznámí s různými biologickými jevy a nadhazují zajímavé paralely mezi „přírodou a kulturou“ či mezi různými lidskými společnostmi, na té druhé tu najdeme až příliš mnoho rádobyvtipných fejetonů, které odkazují k dávno zapomenutým událostem (často takovým, jež si není nutné připomínat), popřípadě takových, které se nedají označit jinak než „starý bílý muž křičí na mraky“ (a to zas tak staří nejsou, natož v době psaní texů). Obzvláště to platí, když se pokoušejí vyjadřovat k politickým, ekonomickým, ale i některým společenským tématům. Nicméně, jak sám Zrzavý píše, raději se zeptejte kominíka než vědce, když se chcete něco dozvědět o světě. Z prvního svazku tedy odcházím s pocitem, že by bývalo lepší vybrat opravdu jen ty nejlepší kousky (které se vyjadřují k zásadním událostem, jsou nadčasové nebo mají co říct k současnosti), místo dvou knih vydat jednu a ušetřit trochu papíru. Pak by to klidně mohla být pětihvězda. Uvidíme, jestli na tom pokračování něco změní.