Jak to chodí u opic přehled

05.01.2025

Jan Zrzavý a Vojtěch Novotný mají mnoho společného. Oba biologové, renomovaní vědci, narození ve stejném roce, s podobným smyslem pro suchý humor, jemnou ironii a nadsázku. Kromě své profese se již mnoho let věnují psaní krátkých sloupků, z nichž první část vychází v této knížce. Věrni své profesi, věnují hodně prostoru vědě a jejímu vztahu k nejrůznějším oblastem našeho života včetně lidského chování, ekonomie a politiky. Za vědu považují jaksi samozřejmě pouze vědy přírodní, kdežto pro humanitní a sociologické discipliny nemají zrovna velké pochopení; pro myslitele těchto oborů používají označení "humsocové" a poněkud přezíravě se vůči nim vymezují: "V každém vědeckém oboru si víceméně všichni myslí totéž, zatímco ambicí humsoců je říkat to, co nikdo jiný neříká. Je tolik filozofií, kolik je filozofů, ale v konečné perspektivě jenom jedna věda". Nebo: "Pouze v přírodních vědách lze o něčem prohlásit, že je to vyvrácené, protože už dávno víme, že to tak není; humsoc může leda říct, že něco je jaksi démodé, čili stoletzavopicema". I když občas nekorektní či přehnaná, jejich vyjádření mají vždy racionální jádro. Např. "Chce-li žena "svobodně nakládat se svým tělem", nechť nevolí potrat a nechá si uříznout nohu… embryo pochopitelně není součástí matky". Nebo "Alergie je zmatená reakce organismu na nedostatek špíny". Poměrně velká část esejů se dotýká politiky. Vojtěch Novotný, dlouhodobě pracující v Papui-Nové Guinei přirovnává počínání našich demonstrantů ke známému cargo-kultu papuánských domorodců věřících, že materiální bohatství vzniká samo od sebe a lze se ho domoci téměř bezpracně jen pomocí vhodných magických rituálů: "Ten pozoruhodný incident, během něhož se na Václavském náměstí shromáždilo několik tisíc občanů, aby předkládali vládě rozmanité rady, návrhy a hrozby, je obtížné vysvětlit jinak než jako cargokultický rituál… požadovali peníze získané zadlužením státu, tedy stejným esoterickým procesem, v nějž věří kulty novoguinejské". V knize je mnoho dalších pasáží zaměřených na domácí politiku, z nichž většina neztratila nic na své aktuálnosti ani dnes. Jen namátkou: "Součástí pandemonia, které nás obklopuje, je politik, který slíbuje voličům modré z nebe a pak to nesplní. Dnes nám hrozí něco mnohem horšího: politik který slíbí kdejakou pitomost, a pak to splní. Nebo: "Volič KSČM je něco jako pacient na onkologii: v mládí se to stane jen ve velmi politováhodných případech, ve stáří tam skončí velká část populace"…"Naše ministerstvo vnitra zkoumající ústavnost matematických zákonů trojčlenky, je vážným kandidátem na příští Ig Nobelovu cenu za matematiku." Atd. Jak napsal Cyril Höschl v neobvykle obsáhlém doslovu, je to prostě senzační čtení a já se při něm velice bavila.

22.09.2024

Sbírky fejetonů jsem nikdy úplně nevyhledával, už jen proto, že neuvěřitelně rychle stárnou a nezřídka se spíše už jen úsměvně než trefně vyjadřují k událostem dávno minulým a bouřím, které se nakonec ukázaly jako bouře ve sklenici vody. U pánů Zrzavého a Novotného jsem však udělal výjimku, která ale v řadě ohledů potvrdila můj předchozí názor. Na jednu stranu zde jsou zajímavé, pronikavé, mnohdy provokativní texty, které čtenáři dovolí nahlédnou do fungování vědy, stručně ho seznámí s různými biologickými jevy a nadhazují zajímavé paralely mezi „přírodou a kulturou“ či mezi různými lidskými společnostmi, na té druhé tu najdeme až příliš mnoho rádobyvtipných fejetonů, které odkazují k dávno zapomenutým událostem (často takovým, jež si není nutné připomínat), popřípadě takových, které se nedají označit jinak než „starý bílý muž křičí na mraky“ (a to zas tak staří nejsou, natož v době psaní texů). Obzvláště to platí, když se pokoušejí vyjadřovat k politickým, ekonomickým, ale i některým společenským tématům. Nicméně, jak sám Zrzavý píše, raději se zeptejte kominíka než vědce, když se chcete něco dozvědět o světě. Z prvního svazku tedy odcházím s pocitem, že by bývalo lepší vybrat opravdu jen ty nejlepší kousky (které se vyjadřují k zásadním událostem, jsou nadčasové nebo mají co říct k současnosti), místo dvou knih vydat jednu a ušetřit trochu papíru. Pak by to klidně mohla být pětihvězda. Uvidíme, jestli na tom pokračování něco změní.