Jak vypálit Chrome
William Gibson
Temná vize počítačových kovbojů, biologicky zdokonalených vojáků štěstí a hi-techových jedinců vyřazených z normálního života získala Williamu Gibsonovi nebývalou chválu. Obsahem této sbírky jsou jeho nejlepší povídky a příběhy z oblasti fikce. Jsou kritické, nemilosrdné, vášnivé. Mají Gibsonův nezaměnitelný punc.
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Burning Chrome, 1986
více info...
Přidat komentář
Proboha, co to je?! To jsem si zas dal. Neuchopitelné, nepochopitelné, nesrozumitelné. Místy to vypadá jako výsledek činnosti nějakého generátoru náhodných vět. Přečteny tři povídky a dost! Je mi líto, ale knihu odkládám.
Moje prvé stretnutie s Gibsonom dopadlo tak všelijako. Popravde, poviedky sú formát, ktorý ma nikdy neoslovil, mám radšej novely a romány. No a začínať so spisovateľom práve poviedkami nie je práve najšťastnejšou voľbou. Lenže Gibson začal poviedkami a tým pádom som sa priklonil aj ja k jeho poviedkovej zbierke.
Presne ako každá poviedková antológia, tak aj Gibsonova nie je výnimkou, čo sa kvality jednotlivých poviedok týka. Tu je zaujímavý jeden fakt, ktorý som si všimol po prečítaní celej zbierky - najlepšie poviedky nenapísal sám, ale v spolupráci. Preto ako maják nad morom vyčnievajú tri kúsky: Svůj k svému, Červená hvězda, zimní orbit a Na život a na smrt. Tie zvyšné sú spomínaným morom.
V budoucnu přečtu znovu, povídky jsou, co se týče vrstev, pořádné cibule. Než jsem se zorientovala, trvalo to, ale obraznost a originalita stála za to.
Povídky v zásadě nečtu, nebaví mě ten krátký formát, příběhy bez začátku a bez konce. Čas od času na to však zapomenu a zkusím se do nějaké povídkové knihy začíst, jen abych si znovu a znovu potvrdil, že povídky opravdu ne-e. Jak vypálit Chrome je stejný případ. Zapomenutelné příběhy bez smyslu, bez jiskry, poloviční zážitek. Na druhou stranu, věřím, že si své čtenáře najdou, pravověrní fandové cyberpunku si přidají 1-2 hvězdičky. Kamarád, co mi knihu kdysi doporučil, nedokázal skrýt své nadšení. Za sebe bych vyzdvihnul snad jen Rudou hvězdu a zimní orbit, z daného výběru mi jako jediná nějak zůstala v hlavě, možná právě proto, že je to taková klasičtější SF záležitost. K těm ostatním jsem měl přece jen trochu dál.
Přesně kvůli dílům jako je tohle nemám ráda sci-fi. Plno smýšlených pojmů, které ani nejsou vysvětlené, takže čtenář vůbec neví, vo co go, a když se v daném světě začne trochu orientovat, povídka skončí a následuje nová povídka s úplně jinými pravidly. Za mě fakt ne.
Gibson opravdu není pro každého.
Povídka Fragmenty holografické růže se mi líbila nejvíce, pamatuji si, že svou atmosférou a emocemi sytě naplnila všechny mé smysly a jako sen mě přenesla do jiného světa... ale přísahám, že si ani trošičku nepamatuji, o čem vlastně byla! :-)
Osobně jsem čekal víc. Daleko víc. Johnny Mnemonic je prý nejlepší povídka. Mno...zpět k Virtuálnímu Světlu. Popravdě, jsem zatím někde v polovině Neuromancera a ten mě taky docela štve!
Štítky knihy
Část díla
- Červená hvězda, zimní orbit / Rudá hvězda, zimní orbit 1983
- Gernsbackovo kontinuum 1981
- Hotel Nová růže 1984
- Johnny Mnemonic 1981
- Market / Zimní tržiště 1985
Autorovy další knížky
2019 | Neuromancer |
2015 | Hrabě nula |
2008 | Jak vypálit Chrome |
1999 | Mašina zázraků |
2020 | Médium |
Nejsem už fanouškem sci-fi povídek. Tohle jsem se ale rozhodl zkusit. V angličtině. A i když normálně knížky v angličtině čtu, tuhle jsem vůbec nedal. V půlce jsem to vzdal a zkusil to znovu v češtině. No... Povídky mají atmosféru. Některé jenom atmosféru (G. kontinuum). Dostanete v nich tresť kyberpunku (Jak vypálit Chrome, Zimní tržiště) nebo tresť Gibsona (Johny Mnemonic a motiv poslíčka, který se zaplete). Ale i tak jsem to nedočetl. Neuromancer pořád září vysoko nade vším, co Gibson napsal. Nejvíc mě zaujala Červená hvězda, zimní orbita. Ale možná tím, že to není čistý Gibson.