Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3204
3204
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Celou dobu jsem si říkala, že se mi nelíbí vypravování příběhu malou Čiperou. Nakonec to bylo to nejlepší na knize - vidět takové nespravedlnosti nezkaženýma dětskýma očima. Odsuzování hrůz na židech a schvalování nerovnosti černochů byl pro mě nejsilnější moment knihy. I tak mě kniha bohužel nenadchla tak, jak bych si přála. Měla jsem příliš vysoká očekávaní, ale příběh dětí z jihu mě ze začátku moc nebral. Kniha mě chytla až při samotném procesu, kterému bylo věnováno velmi málo prostoru a vypravěčka se ho ani celého nezúčastnila. Kdybych TOLIK neočekávala od tak vysoko hodnocené a vychvalované klasiky, knihy, co získala Pulitzerovu cenu, tak jsem spokojená, ale bohužel u mě nebyl zážitek tak silný, jak jsem čekala, že bude.
Jako zabít ptáčka je neuvěřitelně milý příběh, za což je zodpovědná především osmiletá Čipera v roli vypravěčky. Malými slovy rozebíraná velká témata. Skvěle využitá perspektiva malého dítěte v kontrastu s pohledem dospělého člověka.
https://tomasstambera.cz/clanek/jako-zabit-ptacka-harper-leeova/16
Na rovinu musím napsat, že jsem při čtení byl trochu rozpolcený a možná proto mi kniha ukrojila více času, než jsem původně čekal. Na jednu stranu není asi nic, co by se knize dalo vytknout. Na druhou stranu mi ale sedí knihy dynamické, plné zvratů, kdy očí letí po stránkách a mám skoro strach, že počet stránek směrem k zadní předsádce se povážlivě tenčí. A tady je i ta dynamika podána jakoby nedynamicky, jakoby mimochodem, jakoby až líně. Ale tak to asi má být, protože tak je to i v životě, který není u všech lidí divokou honičkou. A zpětně si říkám, že možná je ta lennost to, co mi nedovolilo přestat číst a co knihu dělá téměř dokonalou.
Milé, laskavé i přes dramatický děj a nespravedlivé momenty. Jak si moudrost, nenásilí a spravedlnost nakonec najde cestu a že přátelé přijdou i ze směru, odkud bychom je nečekali. Vychutnejte si v dnešní uspěchané, hektické době příběh s poselstvím, které bylo, je a bude platné zřejmě v každé době.
K této knížce mě přivedla Čtenářská výzva a musím říct, že to byla po dlouhé době nejlepší knížka, kterou jsem četla, kam se hrabou dnešní bestsellery. Kdybych mohla, dám hvězdiček 10 :-)
K tomu se asi nedá nic dodat... Tuto knihu je škoda nepřečíst, pokud chete přečíst jen třeba dvě knihy za život, tak tahle patří do vašeho seznamu... A tu druhou teda nechám na vás:-)
Nádherný příběh, ač nečekaně. Trochu mi to čtení šlo ztuha a ani jsem neměla tolik času, ale děkuji knižní výzvě, že mě zavedla až sem.
Silný příběh nejen o rasismu. Knihu jsem si chtěla přečíct už delší dobu, brala jsem ji do ruky s mnohým doporučením a s vytvořenou představou, že kniha dětskýma očima vypráví černošsko-bělošké vztahy na jihu. Omyl! Říká mnohem více... Někomu možná utkví po dočtení především dobový obraz „rovnosti", kdy běloši si přeci jen bývali trošku rovnější. Pro mě to byl příběh především o porozumění, mravní síle, (ne)spravednlnosti, o střetávání světa dospělých s tím dětským a hlavně o tom, že někteří lidé jsou jako mnohohlásci... „Existuje jen jeden druh lidí. Lidé."
Kniha byla skvělá a neskutečně poučná. Ten pohled dětí je prostě něco jiného, než jak to vidí dospělí a v tomto případě to bylo opravdu silné. Doporučila bych všem k přečtení..
Bylo to fajn čtení :-) Četl jsem malou část v češtině a většinu v angličtině a musím doporučit originál. Překlad byl dobrý, ale slangové výrazy a celkově styl psaní v angličtině je jedinečný a připadáte si uplně vtaženi do té doby ;-)
Kritika světa dospělých očima dítěte v této podobě s člověkem zamává. Je v tom ta dětská nevinnost v kontrastu k chování dospělých. Z některých scén mě až mrazilo, jako třeba odsuzování Hitlera v porovnání s rasismem. Skvěle napsáno. Nemůžu jinak než doporučit.
Úžasná kniha, která musí zasáhnout každé srdce. Příběh se člověka dotkne o to víc, že je psán z pohledu malé slečny. Problematika rasismu je stále aktuální, i když poněkud v jiné formě.
Jak jednoduché a přitom tak geniální! Postavit kritiku rasismu a zkostnatělého systému, založeného na předsudcích, na pohledu nevinného dítěte a jeho vzpomínek ze "šťastných let dětství". Určitě všichni máme podobné vzpomínky na hrozné události, které nám hrozné nepřišly, anebo přišly, ale řešení pro nás bylo tak snadné. Myslím, že proto je kniha tak úspěšná, každý jsme si to zažili, každý ví, o čem Čipera mluví. Nejlepší postavou nominuju Bubu, škoda jen, že kromě "Doprovodíš mě?" neřekl nic jiného. Konec byl vůbec nějaký uspěchaný, ale neva. Pět hvězd pro rodinu Finchovic.
Ačkoliv jsem se ze začátku do čtení musela nutit, poslední třetinu jsem zhltla během pár dní. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale asi si jí budu muset vypůjčit ještě za pár let :)
Již tu bylo mnoho řečeno, takže za mě jen krátce. Mohu si dovolit tvrdit, že je to nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Při otevření knihy jsem nasedla na vor a nechala se unášet proudem děje. Zážitek z této plavby je nepřekonatelný.
Děkuji za čtenářskou výzvu, protože díky ní jsem se dostala k tomuto knižnímu skvostu.
A neodpustím si...
"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
Kouzelná kniha. Jemná, něžná, vtipná, i přes závažné téma. Tři hlavní postavy jsem si zamilovala hned, tatínek je úžasný, jako ze snu o dokonalých rodičích, Čipera prostě dokonalá, často mě rozesmála, správně trhle švihlá, přitom citlivá a jemná..navíc se super bráchou..Pro mě velmi milé čtenářské překvapení.