Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75589/bmid_nezabijajte-vtacika-klO-75589.jpg
4
3204
3204
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Ako zabiť vtáčika je jediným románom americkej autorky Harper Leeovej. Za 51 rokov od jeho vydania zožal priam nevídané úspechy. V roku 1961 bol ocenený Pulitzerovou cenou a o rok neskôr bol sfilmovaný Robertom Mulliganom. Čiernobiela klasika s Gregory Peckom v hlavnej úlohe sprístupnila príbeh o zásadovom právnikovi masám. Film ocenený tromi cenami Akadémie výrazne pomohol románu preraziť vo svete. Od vydania knihy sa jej dotlač nikdy nezastavila a každoročne sa z nej predá približne milión kópií. Príbeh sa odohráva v 30. rokoch minulého storočia v mestečku Maycomb, štát Alabama. Právnik Atticus Finch, vdovec a otec dvoch detí, obhajuje na miestnom súde afroameričana Toma Robinsona. Ten je obvinený zo znásilnenia mladej dievčiny. O jeho vine nepochybuje nik z obce, okrem Atticusa. Hlavný hrdina je v neľahkej situácii. Malomestské prostredie nasiaknuté rasizmom dáva rodine právnika jasne najavo, že sa im nepáči obhajoba černocha - človeka druhej kategórie. Atticus Finch si však nekladie otázku, či sa vzdať prípadu a zastaviť tak tvrdé pokriky a posmešky zo strany miestnych. Nie, hrdina chce byť v prvom rade dobrým otcom – správnym príkladom pre svoje deti. Chce im ukázať a dokázať, že neľahká púť proti väčšine má opodstatnenie, ak bojujeme za pravdu a spravodlivosť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Překrásná kniha,která Vám změní pohled na život.Začnete úplně jinak přemýšlet a vidět věci kolem sebe
Už dlouho mě kniha tak nechytla za srdce. Je smutné, že je ta kniha stará skoro 60 let, její děj se odehrává ještě o několik desítek let dál, a člověk si dnes při jejím čtení připadá skoro stejně, jako její hlavní hrdinka. Také ze svého okolí slýchá neuvěřitelná prohlášení.
Kniha se neuvěřitelně lehce čte i přesto, jak náročné zpracovává téma. Myslím, že nejsem jediná, koho zaujaly postavy ( možná ještě víc než děj).
Příběh ze starobylého města Maycomb v severní Americe z černošské čtvrti z pohledu osmileté Čipery, se četl dobře. Příběh je čtivý o dospívání, osobní statečnosti a zodpovědnosti.
Když po přečtení knihy nebo shlédnutí filmu se více cítím být člověkem a ne jen živočichem, když více věřím v lidi a ne méně, když jsem získala nový životní vzor (Atikus), a klidně bych ho vzala za tátu...pak je to podle mého názoru kniha, která je vynikající.
Prvních zhruba 50 stran jsem myslela, že to nedočtu. Pak jsem se začala chytat. A druhá polovina knihy mi to vynahradila a už jsem jen četla a četla... krásný příběh.
Krásná a čtivá knížka psaná dětskýma očima. Bavila mě, napínala, rozesmála i rozsmutnila.
Proste nadhera, nekolikrat jsem knihu odlozila a nahlas rikala: "jezis, to je takova krasa, to je tak dobry", mela jsem takovy ten hladivy pocit, ze jsem stastna, ze ta kniha na me cekaka a me to nakonec trklo si ji vybrat. Bude to jedna z tech, ke kterym se chci vratit. Je to vtipne, mile, jednoduche a na pozadi toho vseho dojemne, vazne, poucne, mrazive a narocne cteni.
Je to zkrátka kniha o lidech. Dává nám tolik podnětů k přemýšlení, že člověku chvíli trvá, než to zpracuje. Proč lidé jednají tak, jak jednají? Co je k tomu vede? Budou si lidé někdy opravdu rovni? Těch otázek je mnoho.
Na knize mi trochu vadilo, že jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Také v průběhu knihy to docela kolísalo. Občas tam byly pasáže, které mě k smrti nudily.
A trochu mě zklamalo, že jsme se soudního procesu dočkali skoro až na konci (celkově tam ta problematika rasismu byla zmíněná spíše jen okrajově).
Jinak je to ale úžasná kniha. Rozhodně se k ní ještě někdy vrátím.
Právě jsem knihu dočetla a jsem z této knihy nadšená. Plná všeho toho krásně popsaného dětského pohledu na svět. Ano, začátek je pomalejší, ale jakmile se to rozjede, nejde se zastavit. Kniha je sice z 30 let minulého století, ale tak strašně moc mi to připomíná současnost, předsudky a blbost lidí, která je stále stejná. Věta ...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi." je přesně to, o co jde i v dnešní době. Myslím, že by si to měl každý přečíst a uvědomit si, že stejné předsudky, jako byly tenkrát, jsou i teď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh amerických rasistických předsudků 30. let viděný očima nevinných dospívajících dětí byl neotřelý. Čiperka zažívá letní dobrodružství, první dny ve škole … a nedokáže pochopit, že žije v prostředí, které jedním dechem odsuzuje zacházení se židy v Evropě, druhým obviňuje nevinného černocha a pokud někdo vybočí z řady, třeba čestný obhájce Atikus Finch, může se vše obrátit proti nevinným dětem. Kniha podnítí člověka k přemýšlení. I když bylo jasné, jak soud dopadne, stále jsem doufala, že porota rozhodne opačně, typická jižanská maycombská společnost se nebude bát říct svůj názor a potrestá strůjce křivého obvinění. Není stále jen jeden druh lidí? Prostě lidi?
Jih USA byl ve třicátých letech zajímavé místo. Místo, kde jste se mohli tvářit jako ctnostní a bohabojní občané starající se například o kulturní vzdělání domorodých národů a na druhé straně zametat pod koberec všechno, co by souviselo s tím, uznat černochy jako sobě rovné. Místo, kde jste mohli na jedné straně hluboce odsuzovat Hitlerovo zacházení s židy a na straně druhé volat po větší přísnosti v jednání s černochy.
A v tomto místě vyrůstají dvě nevinné děti, Jem a Čipera s kamarádem Dillem. Velkou část knihy zabírá popis jejich dobrodružství, takže se vám může chvílemi zdát, že čtete Toma Sawyera. Ale pod tou zdánlivou slupkou se skrývají temné předsudky a nesnášenlivost, která se plnou silou projeví při procesu s Tomem Robinsonem.
Na předsudky se tu nedívá jako na něco zvláštního, ale jako na normální součást lidského života. A tak je smutné, když i po promyšleném Atikově projevu porota Toma odsoudí. Je to smutné, i když se radili dvě hodiny. A tak se člověku někdy opravdu nechce ven. Jako Arthurovi.
Je to zajímavý příběh, kde tak nejde předně o nenávist a rasismus, ale spíše o pohled na širokou společnost jihu v třicátých letech, kde je ovšem i ta nesnášenlivost zakořeněna jako hnusná plíseň.
"Tentokrát nebojujeme s Yankeei, bojujeme se svými přáteli. Ale pamatuj si, i kdyby šlo sebevíc do tuhého, budou to přesto naše přátelé a tohle bude pořád náš domov."
"Sojek si postřílej, kolik chceš, když je trefíš, ale pamatuj, že je hřích zabít drozda mnohohláska."
"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
"...ale za jistých okolností a vždy, když se okolnosti vymykají z jeho moci, člověk musí lhát."
"Ať je to jak chce, dav vždycky sestává z lidí."
"...tlupu zdivočelých zvířat lze zarazit, z toho prostého důvodu, že v nich zůstala lidskost."
"...ale tady u nás platí, že jakmile máš kapku černý krve, jsi celá černá."
"...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Ale jo, je to opravdu dobrá knížka. Jednu hvězdičku jsem ubrala, protože mi trvalo dlouho, než jsem se pořádně začetla. Příběh zprvu jen tak pomaličku a nenásilně plyne. Ovšem, je v něm skryto plno mouder a také si člověk udělá detailní obrázek o době, ve které se vše odehrává. A když se přehoupnete přes polovinu, vše nabírá najednou takový spád a vy jste pohlceni bojem s předsudky a za spravedlnost. Rozhodně tuto knihu všem doporučuji.
Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.
Knížka plná odvahy a lidského pohledu na problémy ve světě plném nenávisti a "normálnosti". Dospívání Čipery i jejího bratra je uvěřitelné, kolikrát tolik podobné našim životům. Vztah bělochů a černochů je zachycen bez servítek a věrně dokresluje atmosféru tehdejší doby. V příběhu je vše - od pobavení, dětských lásek, rodinných vztahů, politiky i mysteriózního tajemna. Určitě další důležitý přírůstek do knihovny.
"... Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí. ..."
Přiznávám se, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh se rozvíjí pomalu a autorka precizně vykresluje atmosféru městečka Maycomb v Alabamě i charaktery jeho obyvatel. Pozvolna se seznamujeme s Atikem, Jemem a Čiperou a skrze ně vnímáme proces s černochem Timem Robinsonem, souzeným za znásilnění bělošky. Vše se odehrává ve 30. letech 20 století a Tim kvůli barvě své pleti nemá šanci na osvobození, ačkoliv je nevinný.
Je to příběh o morálce, rozumu a lidské odvaze čelit hlouposti, nesnášenlivosti a rasismu i s vědomím toho, že vítězství je nedosažitelné.
Knihu jsem si půjčil víceméně omylem, ale díky bohu za to. Příběh sice z dnešního pohledu historický, rasové vztahy už v sobě nemají tolik bílé povýšenosti jako v první polovině minulého století - problém se pomalu ale jistě dostává do opačného gardu, ale to je jiná pohádka. Naštěstí o to však v této knize zase tak moc nejde. Jako v nejlepších knihách klasiků zde jde o základní věci v lidském životě - hlavně pak o pochopení a toleranci k druhému, o ochotě se za svoje názory fyzicky postavit a vlastním příkladem se pokusit nesmysly kolem nás trochu měnit k lepšímu. Historické příběhem, trvale platné myšlenkovým obsahem.
Toto bola jedna z najlepsich knih, aku som v poslednej dobe citala. Vzdy som mala obavy zo "serioznej" literatury, a vacsinou opodstatnene, lebo vacsina ocenovanych a uznavanych diel ma k smrti nudia. Ale Nezabijajte vtacika ma skutocne dostalo. Tak krasne napisane, mala som pocit, ze sama kracam ulicami Maycombu. A co je najdolezitejsie, toto dielko ma prinutilo rozmyslat nad problematikou, ktora tu je riesena. Myslim si, ze by tato kniha mala byt zaradena do povinneho citania na skolach (namiesto niektorych ako napr taky Salinger), pretoze svojou temou je neustale aktualna a verim tomu, ze dokaze chytit za srdce aj teenegerov.