Jako žena nula
Luisella Fiumi
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278311/mid_jako-zena-nula-ul9-278311.jpg
3
54
54
Humorný pohled do nevyzpytatelných situací rodinného soužití
Literatura světová Humor Pro ženy
Vydáno: 2001 , MottoOriginální název:
Come donna, zero, 1974
více info...
Přidat komentář
Dočteno. Hurá! Tohle bylo pro mě utrpení. Knížka je psána poměrně čtivě, ale postavy mi jsou prostě neskutečně nesympatické (autorko, promiň, vím, že se jedná o autobiografii), tak nějak ujeté, s děsným vztahem k ostatním členům rodiny a šíleným komunikačním a výchovným módem. Je mi jasné, že se v soužití rodiny promítá i italská nátura, ale celkově mi přijde, že hlavní jádro nesouladu téhle rodiny je v absolutní netoleranci, nepochopení ostatních členů rodiny, osobní bezohlednosti, která díky nulové empatii rodičů v dětech vytváří "podivnost" a nízké sebevědomí už od mala. Manžel je vůl - korunovaný. Nějaká ta úsměvná drobnost se najde, ale v globálu - únavné, dlouhé litanie o nedostatečnosti druhých. Brrr.
O této knize jsem kdysi četla dobré recenze ještě v Mladém světě (pro mladší ročníky, časopis pro mladé v minulé době) a pak jsem na ni narazila při vyřazování a likvidaci knihovny v domově pro seniory. To už mi bylo 40. Do té doby jsem knihu nesehnala, neb se nevydávala. Ano útlá, možná škoda. V tomto věku se tomu člověk skutečně zasměje a dokáže i porovnat dobu současnou a v letech kdy se kniha odehrává. Navíc zjistíte dost o životě Italů a dost věcí z toho stále platí, neb jsem díky tomu, že tam dcera studovala mohla porovnat resp. souhlasit, že zvyky stále platí. Za mě príma oddechové čtení u něhož se budete usmívat, že je to všude skoro stejný:-).
Ještě že to je tak krátké, vůbec jsem se nechytla, humorné čtení to oproti očekávání nebylo.
Poslouchala jsem audio a pobavila jsem se ve stylu Betty McDonald. Na odlehčení života, pobavení a dobrou náladu v pohodě:)) Italský zápal a duše je tam znát a sebeironie mě osobně moc baví. V něčem i lepší než Vejce a já!!
(Uwaga spoilery!) Jako žena nula byla jednou z půltuny knih, které matce věnovaly ochotné přítelkyně, aby se měla čím rozptýlit po rozvodovém řízení. Několik let na ni žádná z nás ani nešáhla v domnění, že se jedná o brak s obrázky italských těstovin na obálce. Megakýč. Když bylo jeden den už v deset ráno 30 stupňů a mozek se mi rosil zevnitř, setřela jsem prach z několika nakreslených fusilli a rázem zjistila, že jsem se několik let ochuzovala o humorný požitek.
Luisella Fiumiová popsala svůj život, manžela, děti, matku a další pokrevně příbuzné osoby s italským zápalem, lehkostí a vlídným humorem. Pokud hledáte něco, co vás duševně obohatí a konečně vyřeší váš letitý problém s Fichtem, potom vás Jako žena nula zdaleka neuspokojí, ale pokud se nechcete dvě hodinky v létě nudit a roztékat na slunci, ke štěstí vám stačí jen inteligentní a sebeironizující ženský humor, berte ji. Luiselliny problémy musela někdy řešit každá a v jejím příjemném psaném projevu se o nich čte vskutku parádně. Je to zkrátka vyšší dívčí. Po přečtení jsem se podle mého nestala domácí puťkou, ani mi několik set mozkových buněk nepomřelo hrůzou. Moje první setkání s knihami ve stylu Betty McDonaldové zase trochu obrousilo hrany, které jsem k tomuto žánru léta chovala. Za férových 4/5 Čau a amen.
"Ty jsi nudná. Bosi, jak sis mohl vzít tak nudnou ženu! Já jsem ti říkala, abys ji nechal plavat, vzpomínáš si?"
"Dobře si na to vzpomínám, maminko. Děkuji, ale čau a amen. Podstatné je nemluvit o feminismu. "
"Ale teď," řekla moje moje matka, "budou muži ve Švédsku možná šest měsíců hlídat doma děti."
"To je dobrý vtip," řekl Bosi, "chápu krále Heroda."
"Zbývá jen jedno," řekla moje matka, "nedělat děti. Nebo postavit dostatek jeslí. Tobě se opravdu líbí dělat ženu v domácnosti?"
"Ano, ale bez dětí. Rád dávám každou věc do pořádku: zásuvku, knihovnu, byt. Ale tvoje dcera naopak."
"Vždyť jsem ti říkala, aby sis ji nebral."
Pro mě vítaná změna po předchozích knihách z oblasti vážné literatury. Kniha prodchnutá humorem spojeným se situacemi, které ve své rodině prožívá každý z nás. Je ovšem zajímavé srovnat, jak tyto situace popisovala, vnímala a hodnotila autorka v době, kdy kniha vznikla (je tomu už téměř 50 let), a jak bývají často vnímámy a hodnoceny nyní. Ten posun je až neskutečný – co dříve bylo bráno jako normální a běžné téměř v každé rodině a nikdo z toho nevyvozoval žádné vážné důsledky (povahové rozdíly, neshody i v pohledech na důležité věci, fyzické tresty), dnes bývá často důvodem k rozvodu, přerušení vzájemných kontaktů v rodině nebo postihu ze strany státu. Co mi kazilo dojem z četby, byl neumělý překlad (nezdá se mi totiž, že by za některé podivné, šroubované a nevhodně použité výrazy a věty mohla přímo autorka).