Jakobijánův dům
Alá’a Al-Aswání
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214171/bmid_jakobijanuv-dum-xCl-214171.jpg
4
88
88
Román vyšel v Egyptě v roce 2002 a okamžitě vyvolal obrovské pozdvižení, neboť otevřeně zobrazuje všechny „neřesti“ moderní egyptské společnosti: korupci, sexuální zneužívání, náboženský extremismus, homosexualitu, stejně jako zašlou slávu bývalé britské kolonie.
Přidat komentář
Moc se mi to líbilo, ani se nedivím, že mu to nikde nechtěli vydat. Mozaika obyvatel jednoho skutečného káhirského domu
Je to zajímavé vyprávění o různých lidech bydlích v jednom domě.
Poskytne evropskému čtenáři určitý vhled do způsobu myšlení městských Egypťanů.
Vzhledem k tomu, že momentálně v Egypťě vládne “ hodný pučista” Sísí, tak ještě o Egyptě hodně uslyšíme. K jejich, ale i k naší škodě.
Muslimské bratrstvo se rozhodně nesmíří s anulovaným výsledkem voleb.
Po pěti letech přečteno. Na jeden zátah, za jeden večer. Přemýšlím, proč to skončilo všechno tak, jak to skončilo? Proč tímto způsobem opouštět mozaiku osudů a života v Jakobijánově domě? Přemýšlím nad jednotlivými příběhy, nad jejich vzájemnou podobností. Proč byly až tak podobné? Ukazovaly nám stejné téma z různých úhlů? V závěru se mi to jevilo hodně vykonstruované.
Pro mě byly nejlepší první kapitoly, začal jsem se nudit až v mešitě u dlouhých proslovů šejcha...
Nicméně dobře se to čte, je to příjemná oddechovka.
Pořád jsem z té knihy cítil závan Skandálu v Káhiře od Naguiba Mahfúze...Azzamův příběh byl hodně podobný...
Väčšinu vecí, ktoré sa mi na tejto knihe nepáčili, by som mohla odignorovať ako "inú kultúru". Ostatne, nepohodlie spôsobené tým, že predsa len ide o knihu napísanú Egypťanom, bude asi vašim najväčším problémom. Napokon, to, čo jedných môže odradiť, môže byť pred druhých jej najväčšou devízou - podľa môjho názoru ide o ideálne predstavenie modernej egyptskej kultúry tým, ktorí o nej nič nevedia. Navyše tam boli aj sympatické postavy, čo som po svojich skúsenostiach s Pamukom (ktorý ma zase oboznámil s kultúrou tureckou) nečakala. Celkovo vzaté, je to zaujímavá, dobre napísaná kniha a myslím, že stojí za prečítanie...
Příjemná kniha, která nastiňuje zajímavé příběhy několika osob. Zpočátku působí trochu fádně, ale postupem nabere spád i na zajímavosti. Škoda jen strohosti a archetypů, které se někdy objevují a poněkud slabšího konce...
Strašne ťažko som sa do tej knihy začitávala. Veľa postáv, veľa príbehov... Nakoniec som sa ale do toho dostala. Kniha má čo povedať, ale jednoducho tomu niečo chýbalo. Niečo, čo by ma pohltilo.
Poutavě napsaný obraz moderní egyptské společnosti, která se zmítá v krizích. V současné době je velmi důležité tuto knihu číst a pokusit se její hrdiny nikoliv odsuzovat ale pochopit. Jen chápáním a empatií totiž můžeme vyřešit mnohé krize, které dnes zmítají arabským světem a velice přímo ovlivňují i Evropu.
Z čistě praktického hlediska pro mne jako pro Čecha bylo občas těžké udržet orientaci v arabských jménech.
Proč se všichni vyjadřují jen k obsahu knihy. To je tak trochu triviální. Nikoho nenadchne bohatý vypravěčský styl a malebný jazyk? Káhirou mne autor provedl s takovou lehkostí, vtipem a myslím i určitým optimismem, že mi na konci knihy bylo smuto při pomyšlení, že příběh končí. Pravda - realita života egyptské společnosti je hořká, ale vypravěčský styl je brilantní. A to já oceňuji.
Román Jakobijánův dům byl celé dva roky nejprodávnější knihou v arabském světě. Blízký východ trpí schizofrenií, veřejným nepřítelem číslo jedna jsou Spojené státy, ale hrdiny rodinných albumů jsou synové, kterým se v této krajině podařilo prosadit. A mezi ně se zařadil i Alá´a Al-Aswání.
V podstatě by se dalo říci, že kniha je o tom jak Egypťané přicházejí o iluze. Chudoba velké části obyvatel je téměř hmatatelná, korupce sahá až do těch nejvyšších politických pater, náboženství je rozděleno podle majetku - je zde islám pro bohaté a islám pro chudé, většina ženských postav v románu je sexuálně zneužívaná a k tomu všemu všudypřítomný extremismus. Egyptská realita obsahuje všechno možné, ale především je hořko - trpká, zbavená všech iluzí o demokracii.
Jakobijánův dům je dílem, jež získalo mnoho mezinárodních ocenění. Po přečtení tohoto poměrně útlého dílka se ptám proč? Domnívám se, že důvodem je to, že kniha je velmi otevřená, velmi kritická. Poukazuje na nešvary arabské (egyptské) společnosti poměrně ostře a nevybíravě. Otevírá problém homosexuality v arabském světě; ilustruje postavení ženy v muslimském světě, které se dle díla v podstatě redukuje na roli sexuální loutky; vykresluje korupcí prorostlou společnost; nadvládu bohatých a útisk chudých a v neposlední řadě také vykořeněnost náboženství. Nechci se pasovat odborníkem na arabskou literaturu, ale dle mého názoru je takto postavená kniha na arabský svět velmi neobvyklá. Svou kritikou je až příliš jedinečná. Po přečtení zůstává hořká pachuť a západní čtenář si akorát tak může říct: „No tak s těmi muslimy je to přesně tak, jak jsem si myslel.“ Za mě knize chybí jakási noblesa, která je (pro mě) u belles-lettres nepostradatelná.
tuhle knížku by měli fasovat jak příznivci, tak odpůrci islámu. ledacos totiž vysvětluje.
Tyto knihy je potřeba číst, jelikož autoři vždy musí vynaložit nemalé úsilí, aby je vůbec dokázali dostat ke čtenářům z důvodu cenzury. A dále také kvůli celosvětové globalizaci, míchání národů, ras a především náboženství. Žijeme společně, ale máme na svět diametrálně odlišný pohled. Řekl bych, na základě této knihy, že průsečík je téměř nemožné najít.
Z této knihy je zřejmé, že je jedno, jestli je člověk věřící či nevěří a také je jedno, jestli je křesťan nebo muslim. Pokrytectví, svinstvo, nehumánost a korupce funguje všude stejně. Mnohdy je to dokonce tak, že ten kdo se tváří jako světec a kibicuje ostatní, v soukromí se chová jako nejhorší dobytek. Důležitější je, jak je člověk vychován, jaké má vnitřní zásady a slušnost.
Z knihy jsem vybral tento úryvek, ze kterého je zřejmé, že demokracie a islám jsou naprosto odlišné co se týká pojetí světa. Tudíž my bychom neměli zasahovat do jejich soužití a chtít ho měnit a oni do našeho.
Úryvek: "Proto se před vámi nepřátelé islámu třesou, neboť milujete smrt, jako oni milují život."
Samozřejmě mnohdy je to dogmatická nalejvárna, aby s chudáky mohli jejich představení či velitelé manipulovat dle libosti. A oni byli pěkně v teple ve svých palácích.
Veľké očakávania po prečítaní záložky v kníhkupectve. Veľký nástup. Ale potom, postupne to strácalo, splošťovalo sa ... až sa to tak odnikiaľ nikam vyvetralo. Dočítal som, neľutujem, ale že by som sa k tomu vracal, to asi nie.
Opravdu velmi zajímavá kniha odkrývající nám část života několika osob různých věkových a společenských skupin žijících v Egyptě. Co si tak pamatuji, je to vůbec moje první kniha vyprávějící o zemi s takto odlišnými tradicemi.
Kniha mě uchvátila už od prvních vět a musím přiznat, že (bohužel) se mi z celé knihy nejvíce líbil "úvod", který autor napsal až dodatečně a popisuje zde jaká úskalí musel překonat, aby mohl vydat tuto knihu a celkově se stát uznávaným spisovatelem - co mu to dalo a vzalo. :)
Vlastně bych dala knize s přehledem 5* nebýt toho, že jsem naprosto nesnášela pasáže o Táha aš-Šázilí, kde mi přišly kázání a modlitby prostě nudné, zdlouhavé a ubíjející. Dokonce jsem některé stránky i přeskákala, což moc nedělám, ale toto se prostě nedalo. Toto chování mi přišlo naprosto cizí a k nepochopení.
Celkově se každý "hrdina" zabýval svými problémy, dal nám nahlédnout do všech zákoutí života v Egyptě, jeto strastí i radostí. Děj se neustále vyvíjí spolu s postavami, čtenář se nenudí, spíše uvažuje jak rozdílné jsou v Egyptě zvyky, tradice, chování, politika atd. Konec není ani tak překvapivý jako spíše zdrcující a náhlý. V klidu dočtete poslední stranu, poté se zarazíte, zamyslíte se nad tím, co se stalo na posledních několika stránkách a zakřičíte: "cože?". A to i přesto, že vlastně bylo už dávno jasné, že to takto skončí,... tedy aspoň většina.
Neobyčejný příběh nahlížející do obyčejného života obyvatel Jakobijánova domu. Hodnotím 4*. Na mě moc politiky a náboženství, i když převážně o tom nejspíše kniha měla být. Ale doporučuji, aby jste si knihu přečetli. :)
Obytný dom v lepšej časti Egypta a osudy obyčajných ľudí, ich starosti a radosti, kniha o tom, čo všetko je človek schopný urobiť, aby prežil...
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jakobijánův dům |
| 2024 |  Slova psaná do písku: Antologie současného arabského románu na počest Františka Ondráše |
Knihu jsem vyhledala na základě dojmů po návratu z Egypta. Kdyby to byla kniha evropská, řekla bych, že se jedná o běžnou satiru. Pokud to ale v Egyptě opravdu takto chodí, pak je to katastrofa a samozřejmě chápu kontroverzi. Velmi vtipný, alias tragický je již jen sám úvod, popisující úskalí samotného vydávání jakýchkoli knih obecně. Oceňuji, že autor zvolil postavám jména, která jsou pro naší kulturu jakž takž zapamatovatelná a tím pádem učinil arabské prostředí stravitelnějším. Název domu si vypůjčil od skutečné stavby, ta však nemá s naším příběhem nic společného. Již líčení samotného bydlení některých obyvatel je děsivé, netuším, zda je to překladem, ale vůbec si nedokážu představit plechové kóje na střeše domu, kde bude v létě nejspíš tak 80 stupňů. Osudy jednotlivých postav jsou různorodé a pro nás těžko pochopitelné. Na rozdíl od Egypťanů zde můžeme žít podle svých schopností. Jestli si někdo myslí, že u nás vládne korupce a bezpráví, měl by se do Jakobijánova domu pustit co nejdříve. Nečekejte literaturu faktur, jedná se o čtivou a zajímavě napsanou beletrii.