Jáma
C. J. Tudor
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
The Hiding Place (The Taking of Annie Thorne), 2019
více info...
Přidat komentář
Kinga jsem nikdy nečetla, horory nejsou můj šálek kávy, ale tohle se mi líbilo. Možná trochu více napětí by neuškodilo, proto jedna hvězdička dolů, ale kniha je velice čtivá. Rozhodně se nebudu bránit další tvorbě od autorky.
Mrazí z toho, ale jsem zklamaná tím duchovnem, není to můj žánr.. špekoun překvapení, které jsem vůbec nečekala. Neřekla bych, že je kniha lepší než Kříďák, dávám na stejnou úroveň.
Lepší než autorčina první kniha. Opět chválím monology hlavního hrdiny. Jinak zápletka poměrně tuctová.
Kniha se mi líbila o trochu víc než Kříďák. Přišlo mi to víc napínavé, mělo to spád. Nechtěla jsem knihu odložit, chtěla jsem vědět, co bude dál.
Souhlasím tady s komentáři, že mě mrzí, že nebylo vysvětleno, proč se tak děti změnily, když se vrátily.
Srovnání s Kingem nemohu, od něj jsem nic nečetla.
Super! Čtivý, mrazivý thriller s hororovými prvky.
Ze všech zúčastněných mi tentokrát nebyl nikdo sympatický, ale na Abbyočku s Annie dlouho nezapomenu
Docela zklamání.Nebudu v tom hledat nic, co tam není
Po 130. straně né a né udržet pozornost.
Poslední stránky jsem jen přelétla.
Na to ,jak jsem se na knihu těšila..
Když jsem si tu přečetla, že je to inspirováno Kingem, zajásala jsem. King v sukni! Wow, sem s ní!
Bylo to čtivé, ale místo napětí a známého "Kingovského" mrazení v zátylku jsem měla otevřenou napodobeninu. Repliku, podvodnici, kopii nebo jak to správně vystihnout. Jako když máte všechny ingredience na šéfkuchařovu specialitu, ale ne a ne dochutit to jako on.
Čtete to a čekáte na ten správný pocit. A on nikde. A co mi drásalo nervy byl ten karetní žargón. Pořád a pořád dokola. Jak otravné!
Autorka se nijak netají tím, že Stephen King je jejím velkým vzorem a jak v Kříďákovi, tak i v této knize je to znát. Kdo má načteno dílo mistra hororu, tak ihned pozná, která kniha byla inspirací pro tajemstvím opředenou Jámu.
Já jsem si při čtení vzpomněla ještě na jednu knihu, která má podobné téma, a tou je Hra na smrt od Davida Almonda.
Ačkoli příběh není úplně originální, nemohla jsem se od něj odtrhnout a čtení jsem si dokonale užila. Byl to přesně můj šálek čaje, takže nemůžu jinak než dát plný počet.
(SPOILER) Naprosto souhlasím s Trolicí. Já jsem knihu zas až tak moc nepochopila. Co se stalo s dětmi? To je tam v té díře ofoukl zlý plamínek? Nikdy mi nevadilo v knize prolínání časů, tady mi vždycky chvilku trvalo než jsem se zorientovala. Nemohla jsem se začíst, knihu jsem nakonec dočetla, pak jsem v ní ještě listovala, ale moudrá z něčeho nejsem. Hvězdičku za Abbyočku / jméno /, myšlenky o smrti a Špekouna - to jsem opravdu nečekala.
Musím souhlasit s PolBarou. Po Kříďákovi, který se mi moc líbil, jsem čekala, že mě to bude bavit přinejmenším stejně. Joe mě svým chováním trochu štval, ale líbil se mi jeho humor. A taky jsem čekala vysvětlení, proč děti z jámy byly po zmizení divné.
Kniha je opět čtivě napsaná, ale čekala jsem trošku víc napětí, rozuzlení dávné i nedávné minulosti , aby čtenář věděl, co se v Jámě odehrávalo....
Zajímavá kniha, dobře se četla, hlavní hrdina docela zvláštní, přesto celkem sympatický. Jen konec mě trochu zklamal, čekala jsem, že se dozvím víc o dětech, které zmizely, co se s nimi dělo po dobu zmizení a proč se tak změnily.
Trochu kopie Řbitova zvířátek říznutá Vymítačem s motivem vymahačského gangu. Pořád jsem měla pocit, že to už jsem někde četla. Ale zase se to četlo docela dobře.
Líbil se vám Kříďák? Fajn, bude se vám líbit i Jáma. Kříďák proletěl světem thrillerů a nenechal nejednoho fanouška žánru chladným, tak proč na jeho úspěch nenavázat.
A stejně jako v Kříďákovi, je libo záhadný temný příběh, doprovázející od dětství nyní již dospělého hrdinu, který se vrací do města, v němž vyrůstal, a které je poznamenáno puncem tajemství a dávného neštěstí? Postupné odhalování zápletky s četnými záblesky retrospektivy? Večery, kdy se osamělý hrdina (který není úplně bez bázně a hany) utápí v alkoholu, útržkovitě vzpomíná na události dávno minulé a vy, jakožto čtenář, máte chuť zařvat: "Tak už to konečně vyklop!", přičemž se vám chlupy na zádech ježí strachy a přemýšlíte, co ještě rozsvítit, aby ve vašem domě nebyl jediný temný kout?
A tohle byl popis Kříďáka, nebo Jámy? Aha!... Sáhněte po Jámě, fungovalo to prve, funguje to zas. Autorka je úžasná vypravěčka, kniha je napsaná velice poutavě a plná zajímavých přirovnání, slovních obratů a úvah a tajemna.
Huh, a zmínila jsem se, že hlavní hrdinové obou knížek si nějakou náhodou zvolili i stejné povolání?
Překvapivě se mi kniha četla dobře.
Do Kříďáka jsem se nemohla začíst, takže jsem byla mile překvapená, že jsem během tří dnů knihu zhltla.....
Kdyby autorka zkrátila knihu do cca str. 130 na 20 stran, byl by to dobrý tah, ale do zmíněné str. 130 to pro mě bylo naposté utrpení. Už jsem ji chtěla odložit, ale ejhle, po str. 130 přichází zvrat a kniha je najednou zajímavá (neříkám bombastická, to ani náhodou). Pár nečekaných zvratů v knize nechybí, stejně tak překvapiv závěr, ale že by mě to ohromilo, to ani náhodou. Knihu hodnotím jako naprosto průměrnou. Jsem zvědavá na knihu Kříďák, která by měla být údajně lepší (zkusím ji dát šanci, uvidíme ...).
Čtivá kniha, to tedy je. Ale! Tady bych pro změnu přidala klidně dalších 300 stránek a víc se do všeho ponořila. Očekávala jsem přes noc bublající, silný vývar a dostala masox zalitej studenou vodou z konvice.