Dnes neumírej

20.12.2010

[045/10] Jak to tak vypadá, celý literární svět se drží jistého schématu. Film vycházející z knihy se stává brakem (až na nepatrné výjimky) a kniha vycházející ze scénáře nám poskytuje o něco víc než "nadupaný vizuál", který já osobně stejně nežeru. To, čeho si ve filmu nevšimnete a berete jako holý fakt, nad kterým rozhodně nepřemýšlíte, je v knize rozepsán do několika vět a tak si konečně uvědomíte, že támhle herec udělal přemet, tady zmáčkl spojku a zde se vůz najel na výmol v terénu, který měl za následek katapultaci do volného prostoru.

Film 'Dnes neumírej' jsem viděla už mockrát. Nemůžu se zbavit pocitu, že, i když je Pierce Brosnan ověnčený pěkným chumlem křížků, stejně je v jeho pohledu něco sexy (což se o new "007" říci rozhodně nedá). Ten jeho pohled, ten jeho úsměv… Po tělesné stránce to není nic moc, ale má jistou dávku magie v těch svých očích, což se do Bonda neuvěřitelně hodí a jako představa v knize funguje báječně.

(098) ,,Třeba takový Donald Campbell v roce 1967. Bluebird. Rychlostní rekord na vodní hladině."
,,Ten se zabil při zpáteční jízdě."
,,Jenže zemřel, když naplňoval svůj sen. Není to krásný odchod z tohoto světa?"

(017) ,,Je to zvláštní, jak vy Britové stále věříte, že máte právo... ne... pro vás je to povinnost... hrát si na celosvětové četníky. Jste poněkud nadbyteční, stejně jako ty miny, co jsou tady všude kolem."

Co ale knize ubírá, je někdy až příliš rychlé jednání typu: ,,Koukni na mě brouku. Jsem hezká, co, brouku? Pojď do peřin a..." No jo, ono to asi k: ,,Jmenuji se Bond... James Bond!" tak nějak patří a samotnou milostnou scénu, která se tam příliš neřeší, si čtenář má prostě domyslet a smířit se s tím, že na dalším řádku se už spokojeně a příjemně unaveně hlavní postavy usmívají.

(026) Bolest je pro člověka skvělým měřítkem, jímž se dá srovnávat vnitřní síla, kterou v sobě jedinec - ať už slaboch nebo silák - má.

Každopádně jsem si vcelku příjemně sentimentálně zavzpomínala...