Jarmark marnosti 2
William Makepeace Thackeray
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70359/bmid_jarmark-marnosti-2-xQL-70359.jpg
4
9
9
Děj příběhu se odvíjí od osudů dvou hlavních postav, přítelkyň Rebeky Sharpové a Amálie Sedleyové. Ty zároveň vytvářejí kontrast mezi dvěma přístupy k životu, jenž jim přichystá řadu těžkých zkoušek, které autor rozčleňuje na zkoušky citové a materiální. Rebeka vystupuje v díle jako dominantní osobnost, jež se nemíní nechat vést ostatními lidmi. Její snahy jsou už od počátku příběhu zaměřeny k dosažení majetku a tím i vysokého postavení ve společnosti. Pro tento svůj cíl je ochotna udělat cokoliv, a proto se pokrytecky a s přetvářkou staví všem, kteří pro ni znamenají hrozbu nebo postup po pomyslném žebříčku lidské společnosti, a tak se s chladnou vypočítavostí vrhne do výhodného sňatku s aristokratem. V jejích činech se nejlépe odráží její přísně racionální myšlení, jež je pro tak ambiciózní osobu nezbytné, jež ale degraduje citové prožitky na pouhý nástroj svých snah. Rebečina osobnost však není zbavena všech citových prožitků. Jistou slabost má pro svoji přítelkyni Amálii. Avšak její vztah k Amálii prochází určitými proměnami. Zpočátku vypočítavá známost se díky Amáliině veskrze dobré povaze mění v jakési přátelství, v němž Rebeka představuje aktivnější osobnost. Tento kladný projev citů dokládá vícerozměrnost povahy postavy. Pravý opak Rebeky lze shledat v Amálii Sedleyové. Její charakter vykazuje značnou až přehnanou citovost. Na svět nahlíží očima člověka, jenž své bytí pokládá za službu ostatním lidem projevující se soucitem s trpícími, ochotou pomoci komukoli, kdo se jeví jako potřebný, poslušností rozkazujícímu a sebeobětování pro ideály. Výčet těchto vlastností by mohl vzbudit zdání jakéhosi ideálu potřebného mezi lidmi. Autor však nezamýšlel vytvořit vzorovou hrdinku v Amálii. Právě její kladné vlastnosti z ní činí člověka zcela nevhodného pro život v mnohdy tvrdých podmínkách lidské společnosti. Amálie se vědomě připravuje o výhody v životě svým přílišným lpěním na ideálních vlastnostech člověka. Obzvláště nepřirozeně se jeví její odmítání lásky veskrze dobrého majora Dobbina, což Amálie zdůvodňuje věrností k svému již zemřelému (a záletnému) manželovi. Ve chvíli, kdy naše kladná hrdinka volí mezi svým životním štěstím (stát se manželkou Dobbina) a ideály, projevuje se její dosti nevýrazný smysl pro realitu a poprvé (a naposled) jedná tak, aby učinila šťastnou samu sebe. Profily těchto dvou hlavních postav představují modely i pro vlastnosti ostatních postav. Autor boří typické představy o románových hrdinech, jejichž idealizované kladné a záporné povahy ostře kontrastovaly. Thackeray nám nabízí na první pohled skvělé hrdiny, u nichž však v průběhu děje vyvstávají do popředí právě ty jejich rysy, které zpočátku budily sympatie, avšak postupem doby objevujeme záporné vlastnosti hrdinů. K umocnění plastičnosti postav autor použil změn povah hrdinů v průběhu jejich života. Je zajímavé, že povahové změny se dotýkají pouze vedlejších postav. Vykreslením povah postav a jejich chování autor dosáhl výstižného spodobnění Anglie první poloviny devatenáctého století. Autor však nezamýšlel podat pouhý popis doby. Co možná nejrealističtějším vylíčením povah, myšlení i jednání postav se snaží kritizovat tehdejší společnost. Pomocí ironických poznámek nemilosrdně strhává líbivou masku vyšší společnosti, čímž ji činí odpudivou.... celý text
Přidat komentář
Skvelé predstavenie. Spracované záživne, plné humoru, satiry a irónie. Kniha je obsiahla – ale nie rozvláčna – kvôli autorovým úvahám, dokazujúcim jeho dôvtip a pozorovací talent ľudských slabostí. Najviac sa mi páčilo, že Thackeray síce kritizuje všemožné neresti predovšetkým tzv. lepších ľudí, ale netvári sa ako mravokárca, ktorý je stelesnená cnosť. Keď sa prihovára čitateľovi, priznáva, že ani on nie je bez poškvrny. Napokon, pri svojom spôsobe života by to ťažko mohol poprieť. Ale nie je to len zžieravá kritika nedostatkov anglickej spoločnosti (Charlotte Brontë nazvala Thackerayov sarkazmus gréckym ohňom), autor sa občas nejakej postavy aj zastane, napríklad keď vysvetľuje, že Becky, nemajúc matku, ktorá by jej životného partnera zaobstarala, musí na rozdiel od iných dievčat vyvinúť v tomto smere vlastné úsilie, alebo že pre istú aristokratku je prirodzené vnímať samu seba ako nadradenú, keď ju o tom presviedčali celý život.
Román je síce bez hrdinu, ale točí sa v podstate okolo dvoch žien, Rebeccy Sharpovej a Amelie Sedlyovej. Zatiaľ čo Rebecca je veľmi bystrá, talentovaná, ambiciózna, pokrytecká a citovo plochá, Amelia je láskavá, úprimná, fádna a precitlivená. Rebecca vo svojej túžbe po prepychu a postavení ide (obrazne povedané) cez mŕtvoly a majstrovsky manipuluje svojím okolím, Amélia sa neodváži povedať husi bú a bezmocne sa necháva vláčiť prúdom. Ak autor zamýšľal, aby čitateľovi nebola sympatická ani jedna postava, tak u mňa mu to vyšlo. Rebekina bystrosť, neustály optimizmus a schopnosť vždy si poradiť mi imponovali, ale jej bezohľadnosť voči kupcom, od ktorých brala tovar na úver, nemieniac ho nikdy splatiť, som jej ako žena živiaca sa prácou zazlievala. Amelia by sa pre druhých rozkrájala, ale jej náročky pestovaná zaslepenosť a nulová snaha získať kontrolu nad svojimi citmi, čím si svoje utrpenie iba zhoršovala, ma rozčuľovali. Aj ostatní mali nejakú črtu, pre ktorú som si ich nemohla obľúbiť, hoci žiadna postava nebola iba čierna. Zaujímavé je, že zatiaľ čo povaha iných postáv sa vplyvom často dramatických udalostí v ich životoch menila, Amelia a Rebecca ostávali rovnaké.
Príbeh Trhu márnosti je o chamtivosti, pretvárke a plytkosti, ktorých je taká úroda, až by z toho človek dostal depresiu. Azda najhoršie je, že i keď ľudia pohybujúci sa vo vyšších kruhoch, či snažiaci sa tam dostať, dobre vedia, aké neúprimné vzťahy medzi príslušníkmi týchto kruhov panujú, a že tamojšia priazeň má stálosť počasia, predsa nešetria úsilím a obetujú kadečo vrátane vlastnej hrdosti, len aby sa tam dostali, či si svoje výsadné postavenie udržali. Našťastie Thackeray neustále vstupuje do deja svojimi úvahami plnými humoru, vďaka ktorým som si čítanie ohromne užila. Prešpikoval dielo aj zmienkami o rôznych mytologických i historických osobnostiach, pričom mi boli veľmi užitočné vysvetlivky prekladateľky. Tá preložila dokonca aj početné francúzske výrazy, ktoré anglickí spisovatelia tak radi používajú, ale prekladatelia nie vždy prekladajú.
Slovenské vydanie nie je ilustrované, ale potešilo ma, keď som zistila, že mám aspoň niektoré autorove ilustrácie, a to v zjednodušenom vydaní Vanity Fair od Oxford University Press. Milujem ilustrácie autorov, ich vlastné kresby mi dopĺňajú predstavu lepšie ako obrázky od niekoho iného.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Jarmark marnosti |
| 2011 | Paměti Barry-Lyndona |
| 1962 |  Růže a prsten |
| 1996 | Kniha o snobech |
| 1996 | Vánoční knížky |
Lepší průměr, trochu se mě to zdálo chvílemi zamotane