Jaro v Prátru

22.07.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek, variace na téma lásky a mnohosti jejich podob v různých epochách a okolnostech. Leitmotivem je snová opojnost okamžikem a její pomíjivost v tušení jeho brzkého konce. Tedy autorovi blízká a v mnoha jeho dalších dílech rezonující nostalgie.

Jaro v Prátru
Příhoda mladé prostitutky pro movité pány z lepších kruhů, která se jednoho krásného jarního dne rozhodne jen tak vydat na procházku do vídeňského Prátru. Při té příležitosti ji osloví mladý student, se kterým stráví milostné splanutí a závan opravdové lásky. Okouzlení nostalgií místa a okamžiku vytváří mlhavou a opojnou chvíli, umocněnou svou konečností, jakoby s vědomím, že za nějakou dobu skončí. A skutečně - tato situace netrvá dlouho a život se opět navrací do svých předešlých a zaběhlých kolejí.

Dva osamělí
Setkání dvou lidí, vlivem svého hendikepu společenských outsiderů, působící jako katarze jejich předešlého života v ústraní. Vzájemné porozumění a pochopení peripetií svých životních cest vede nakonec k jejich sblížení a naději v lepší společnou budoucnost.

Byl to on?
Příběh lidské tragédie s detektivním nádechem. Anglické maloměsto a postarší manželský pár, žijící si poklidným životem. Jednoho dne se do sousedství přistěhují mladší sousedé - bezdětný manželský pár. Po krátké době se obě rodiny začnou přátelit. Po nějaké době si muž z mladšího manželského páru pořídí psa, který se pro něj stává (vlivem absence dítěte) středobodem jeho péče a až pedantické pozornosti. Tahle situace se ovšem zásadně změní tím, že jeho manželka (nečekaně) otěhotní. Po jejím porodu se někdy až dusivá a okolí obtěžující puntičkářská náklonnost muže přesouvá ze psa na dítě. Pes na danou situaci reaguje útokem na dítě a je vyobcovaný z domu. Za nějakou dobu dojde k tragédii a dítě umírá. Nevyslovenou a děsivou představou a podezřením vypravěčky příběhu (ženy ze staršího manželského páru) zůstává, že svou vinu na smrti dítěte má pes, který musel opustit domácnost při své žárlivé reakci po porodu dítěte.

Člověk, na kterého se nezapomíná
Krátká povídka o setkání se zajímavým člověkem, jehož chování se vymyká dobovým standardům. Anton je člověk bez domova, žijící na malém městě, který nezištně pomáhá svým sousedům a za svoji pomoc a práci si bere vždy jen to, co mu stačí k prostému životu. Svým upřímným vystupováním a ochotou je ve městečku oblíben a těší se všeobecné úctě. Jeho přímočarost a způsob života mu přináší svobodu a obdiv vypravěče a vede k úvahám nad tím, jak by mohla společnost vypadat, kdyby se lidé chovali stejně jako Anton.

Co odvál čas
Ludvík, nadaný student chemie z chudých poměrů se dostane vlivem šťastné náhody do služeb movitého majitele továrny. Ten si všímá jeho talentu i píle a podporuje jeho rychlý kariérní postup. Jako vyhlédnutého nástupce ředitele své společnosti je Ludvík pozván, aby žil v rezidenci majitele a tím poznává i jeho ženu, do které se zamiluje (a jeho city jsou opětovány). V zápětí je však poslán do Mexika, aby zorganizoval těžbu drahých kovů. Této výzvy se po určitém váhání chopí a na americkém kontinentu jej zastihne začátek první světové války. To prodlouží jeho původně zamýšlený dvouletý pobyt v zámoří na dlouhých devět let. Po válce se Ludvík vrací do poválečného Německa, s touhou ještě jednou se setkat s milovanou osobou. Události však naberou jiný spád, než Ludvík původně zamýšlel a on sám dochází k poznání, že nelze navázat na to, po čem toužil a co si vysnil.

Svatba v Lyonu
Tragický příběh na pozadí události Francouzské buržoazní revoluce, konkrétně neúspěšného povstání Lyonu. To bylo novou republikou poraženo a zasaženo těžkou represí v podobě masových poprav lyonských obyvatel a ničení města. V nastalé situaci se odehrává příběh zasnoubeného páru, kdy je nastávající ženich zatčen a odsouzen k smrti. Jeho snoubenka se ze zoufalství a ztráty naděje nechá také zatknout. Souhrou náhod se večer před popravou setkává se svým snoubencem a jsou v žaláři oddáni knězem, dalším z mnoha odsouzených. Příběh o síle lidského přesvědčení a odhodlání, o naději překonat i nejtěžší věci v životě.

Seznámení s jedním řemeslem
Kulisou této novely je Paříž a pozorovatel, movitý pán z lepší společnosti, který si při zvědavém pozorování městského dění začne všímat počínání chudého kapesního zloděje. Fascinován a přitahován jeho chováním a "řemeslem" jej poté několik hodin následuje po městě. Tato pozorovatelova chvilková fascinace člověkem z odlišné společenské vrstvy končí po vzájemném setkání, kdy se zloděj pokusí pozorovatele okrást, nečekaně stejně tak jako nečekaně začala.

08.07.2020

„Láska se však stává skutečnou láskou, až když už se bolestně nerozpíná jako embryo v temném lůně, ale tehdy, když se pojmenuje dechem a rty, až když se odváží přiznat. Ať už se takový cit zakukluje sebevíc, vždycky přijde nenadálá chvíle, kdy protrhne spletité předivo, a padaje z nejvyšších výšek do nejhlubších hlubin, vpadne s dvojnásobnou silou do vyděšeného srdce.“

Ze sedmičky povídek mě výrazně nejvíc zaujala ta nejdelší – Co odvál čas by se už mohla definovat jako kratší novela a mistr Zweig v ní má dost prostoru pro své nejsilnější stránky: vykreslení psychologického dvojportrétu milenců, kterým osud nepřál naplnění jejich lásky a kteří po delším odloučení těžko rozeznávají, co v jejich vztahu je ještě láska, co vášeň, co nostalgie, co chtějí pro své potěšení a jestli to není všechno jen marná snaha vrátit čas. Skvělá miniatura!
Další povídky jsou v mých očích dost ve stínu, ale s výjimkou povídky Byl to on?, kde se Zweig pokouší (aspoň to předpokládám) o rozverný humor, mě pokaždé dokázaly zaujmout a přinutit k přemýšlení. Stejně jako nikdy dřív, ani tentokrát jsem se se Stefanem Zweigem nenudil.

28.06.2020

Soubor velice povedených povídek, které bych se u Zweiga nebál hodnotit jako nadprůměrné. Příjemná je také poměrně bohatá mozaika námětů i zpracování. Pro seznámení se Zweigovou brilantností a jeho literárním géniem - velice dobrý vstup a příjemné letní čtení.

12.01.2020

Skvělá knížka, líbila se mi, dobré povídky, nemám co dodat.

11.10.2013

Některé povídky (novely?) jsou z mého pohledu nadprůměrné, některé úchvatné. Za nejlepší považuji analýzu psího myšlení a povídku Byl to on?

15.09.2013

" Ale opětovně jsem poznal, že skutečnost, věčně plná neuvěřitelných paradoxů, si vždycky umí najít nejrozmarnější arabesky, protože je odvážnější než spisovatel, který by si je ani nevymyslel. Skutečnost si bez váhání troufne postavit něco zcela výjimečného vedle něčeho směšného, a to, co je nejvšednější, zlomyslně postavit vedle něčeho podivuhodného. "