Jazz na Donbase

26.02.2025

Strhující kniha, která svou koncepcí a stylem upomíná jednak na pikareskní romány, kdy jednotný (v tomto případě nikterak výrazný a vlastně poněkud nedořešený, což ovšem nevadí, neboť v tom netkví meritum) rámec uzavírá sled barvitých, v Žadanově případě dosti bizarních příhod a historek. A jednak je tu hodně z jakési devadesátkové postmoderní exploze nápadů a narativů, zasazených do poněkud přehnané (resp. vykloubené či pokroucené) reality, jež se stylisticky nezřídka blíží magickému realismu. V lecčems mi to připomnělo Andruchovyče, Topola nebo Stasiuka.

Mimoto je to kniha formující určitý mýtus, ba dokonce několik mýtů – a nemyslím tím zdaleka jen onen mytický „nebeský Vorošilovgrad“ (jak zní původní titul knihy), ač právě on je metaforou mytizace sovětského, pozdně sovětského a následně postsovětského prostoru a reality. Unylé a v jistém smyslu propagandistické sady pohlednic z dob SSSR se u hrdinů románu stávají spouštěčem pozitivní nostalgické reflexe, ne asi vysloveně ostalgie, ale konglomerátu vzpomínek a pocitů, jež jsou – v rozporu s vybledlostí pohlednic i s tím, že jinak k žádné chvále sovětského života v knize nedochází – barvité, jiskřivé a jakoby bezstarostnější než v okamžiku, kdy jsou vyvolávány a tematizovány. A pak je tu samozřejmě mýtus Donbasu (v době ještě před ruskou agresí v roce 2014) – coby romantické krajiny mezi západem a orientem, jakéhosi divokého východu, jenž má u Žadana atributy a dynamiku divokého západu, jen tam místo pistolníků figurují farmáři či pumpaři a místo indiánů cikáni. V této souvislosti se patří podotknout, že román nelze brát jako realistické vystižení tamních poměrů (byť si dovedu představit, že jednotlivé příhody mohly mít reálné předobrazy – v knize ovšem hyperbolicky nadsazený a karikovaný), jak se někteří čtenáři v komentářích níže mylně domnívají.

Příznačné je, že v Žadanově pojetí se Donbas jeví sice jako kraj dobrodružný, ale současně až melancholicky krásný (ty úžasné popisy krajiny, přírody, denních a ročních dob, počasí, vegetace!), navíc ve vší své vnitřní rozpornosti vlastně souladný a svorný. Důraz na sílu komunity, pospolitosti a přátelství, ale i na trvalost vazeb s rodištěm, jeho atmosférou a lidmi, což je mimořádně silné a výrazné poselství celé knihy, příkře kontrastuje s tím, co se v reálném Donbase začalo dít čtyři roky po vydání originálu. Při vědomí toho jsem knihu četl i tak trochu jako „donbaskou elegii“.

Shrnuto: Svěží, čtivá záležitost, jejíž síla nespočívá v celkové konstrukci ani zápletce (to ostatně nejspíš ani nebyl záměr), nýbrž v mistrném vystižení jednotlivých epizod, v nichž nechybí patřičná dávka absurdity a humoru, humanistickém podtónu i brilantní práci s jazykem a stylem, za jejíž převod náleží Miroslavu Tomkovi veliké uznání.

17.02.2025

Život na Donbase je tu vylíčen v nijak necenzurované verzi. Místo, kde neplatily a nadále neplatí žádné zákony, vše je podřízeno pouze snaze se uživit a lehce přijít k penězům. Zákony a pravidla pochopitelně musí něco nahradit. V tomto případě rodinné a kamarádské vztahy. Autorův jazyk je spíše poetický, což je v protikladu onomu drsnému životu, ovšem působí to dost přitažlivě na to, aby si čtenáře přidržel, i když o děj je v knize dost velká nouze. Celou dobu jsem například očekával, co se vyklube ze zmizení bratra hlavního hrdiny. Nedočkal jsem se.

15.02.2025

Skvělý objev. Nic lepšího a "svěžejšího" jsem za poslední roky nečetl a dlouho se u knihy takhle nahlas nezasmál. Autor i jeho díla budou jednou legendární.. pokud už nejsou teď.

10.02.2025

Do knihy jsem se pustila díky výzvě nakladatelství Kosmas a díky ní objevila tohoto ukrajinského autora a zpěváka. Za což jsem ráda. Kniha mě však trochu zklamala, čekala jsem větší ponoření se do světa pašování a ne celkový život autora, z něhož velká část příliš zajímavá nebyla.Začátek se mi líbil, pak mě to však přestalo bavit a ke konci jsem dost preskakovala.