• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Jazz na Donbase - Serhij Žadan

Nepříliš úspěšného nezávislého experta Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně... detail knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Serhij Žadan

Jazz na Donbase

„Přeju si jediný, a to aby si konečně Švédská akademie vytáhla hlavu z prdele a ocenila spisovatele a literárního desperáta Žadana nobelovkou. Pro mě je to jeden z největších současných spisovatelů, který tne do živého bez toho aby se uchyloval k pseudokorektnosti a dalším vesměs laciným proprietám současného notně vyčpělého a ustrašeného literárního provozu. Tohle je výsostný literární smirglpapír čpící benzínem a močí. Doporučuji.“... celý text
— puml

---

Internát

„“Paša myslí na všechno, co za ty dva dny viděl, na všechny ty zmučené oči a zlobou znetvořené tváře, na všechny ty žízní ochraptělé hlasy, na všechny postavy malátné nevyspáním, na všechnu zimu a všechno vlhko, a náhle pocítí, že se mu dělá zle-z toho, jaký má hlad, i ze starocha, z něhož táhne smrt tak silně, jako by se rozkládal přímo tady, v provazcích deště." Syrový, studený, apokalyptický román, který zmírňují snad jen autorovy metafory a místy poetické momenty, jestli se však hrůza války tímto zmírnit dá. Je to cesta nejen ve stylu Mc Carthyho, ale také cesta do nitra duše hlavní postavy Paši. Působí zprvu nesympaticky, lhostejně ke svému okolí, ale díky vzpomínkám na svůj dosavadní bezstarostný život a srovnávání s nynější hrůzou se postupně přetváří a formuje. Určitě nadčasová kniha, autor nepojmenovává jednu nebo druhou stranu, zlé nebo dobré-kladně hodnotím. Jsem ráda a pevně doufám, že díky mistrně popsané tíživé atmosféře o tom můžeme jen číst a nezažijeme nikdy na vlastní kůži. Kniha je pro mě velmi milým překvapením, měla jsem ji v seznamu “chystám se číst" od čtenářské výzvy 2023-kniha od ukrajinského autora.“... celý text
— Janina2609

---

Internát

„Temno, temno, pár hodin světla a znovu temno. Mlha, černozem, špína za nehty. Pach mokré srsti. Depresso o to větší, že člověk nemůže knihu na chvíli odložit a uklidňovat se myšlenkou „je to jenom kniha,“ a dokonce ani „už je to minulost, dneska se lidé tam mají líp.“ Ikdyž se svým způsobem dočkáme happy endu, pořád víme, že to happy end není, že opravdu „bude hůř“. Nikdo vlastně neví, co se děje. Skvělý lehký vývoj charakteru hlavního hrdiny, hrozně milý vztah strýce a synovce (to jediné asi způsobilo, že nakonec z knihy nemám jen smutné a depresivní pocity). Přišlo mi ale trochu zbytečné mít na konci kapitolu z pohledu Sašky (zvlášť když jeho myšlenkové pochody nebyly odlišitelné od Pašových). A nelíbilo se mi, jak se tam psalo o ženách, neříkám, že to bylo nevěrohodné, to nedokážu posoudit, ale i tak mě to rozčilovalo.“... celý text
— koryslava

---

---

Depeche Mode

„Východní Ukrajina, 90. léta, kamarádi na prahu dospělosti se potácejí od láhve k láhvi, ulicemi, po bytech, továrnách i nádražích. Jednoduchou zápletku, která spočívá v hledání čtvrtého kamaráda, rozvíjejí absurdní scénky, filozofické úvahy a další vsuvky jako rozhlasová přednáška o irské kapele Depeche Mode. Za mě nejlepší autentický jazyk a atmosféra. Skvostně přeložil Miroslav Tomek.“... celý text
— Alphwen

---

Depeche Mode

„Syrové, neučesané, zábavné i smutné. Putování perferiemi Charkova a pohled na odvrácenou stranu společnosti, která zatím moc netuší, co dělat s nabytou svobodou a příležitostmi, které nabízí. Ale je to vůbec svoboda a jsou ty příležitosti pro každého? Přednáška o Depeche Mode naprosto boží.“... celý text
— Inutihar