Internát přehled

29.12.2024

“Paša myslí na všechno, co za ty dva dny viděl, na všechny ty zmučené oči a zlobou znetvořené tváře, na všechny ty žízní ochraptělé hlasy, na všechny postavy malátné nevyspáním, na všechnu zimu a všechno vlhko, a náhle pocítí, že se mu dělá zle-z toho, jaký má hlad, i ze starocha, z něhož táhne smrt tak silně, jako by se rozkládal přímo tady, v provazcích deště."

Syrový, studený, apokalyptický román, který zmírňují snad jen autorovy metafory a místy poetické momenty, jestli se však hrůza války tímto zmírnit dá. Je to cesta nejen ve stylu Mc Carthyho, ale také cesta do nitra duše hlavní postavy Paši. Působí zprvu nesympaticky, lhostejně ke svému okolí, ale díky vzpomínkám na svůj dosavadní bezstarostný život a srovnávání s nynější hrůzou se postupně přetváří a formuje.

Určitě nadčasová kniha, autor nepojmenovává jednu nebo druhou stranu, zlé nebo dobré-kladně hodnotím.

Jsem ráda a pevně doufám, že díky mistrně popsané tíživé atmosféře o tom můžeme jen číst a nezažijeme nikdy na vlastní kůži.

Kniha je pro mě velmi milým překvapením, měla jsem ji v seznamu “chystám se číst" od čtenářské výzvy 2023-kniha od ukrajinského autora.

27.09.2024

Temno, temno, pár hodin světla a znovu temno. Mlha, černozem, špína za nehty. Pach mokré srsti.
Depresso o to větší, že člověk nemůže knihu na chvíli odložit a uklidňovat se myšlenkou „je to jenom kniha,“ a dokonce ani „už je to minulost, dneska se lidé tam mají líp.“ Ikdyž se svým způsobem dočkáme happy endu, pořád víme, že to happy end není, že opravdu „bude hůř“.
Nikdo vlastně neví, co se děje.
Skvělý lehký vývoj charakteru hlavního hrdiny, hrozně milý vztah strýce a synovce (to jediné asi způsobilo, že nakonec z knihy nemám jen smutné a depresivní pocity).
Přišlo mi ale trochu zbytečné mít na konci kapitolu z pohledu Sašky (zvlášť když jeho myšlenkové pochody nebyly odlišitelné od Pašových). A nelíbilo se mi, jak se tam psalo o ženách, neříkám, že to bylo nevěrohodné, to nedokážu posoudit, ale i tak mě to rozčilovalo.