Internát
Serhij Žadan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515854/bmid_internat-6450007087ab5.jpg
4
58
58
Internát je román o putování. Cesta, o níž se v knize vypráví, není dlouhá, vede však mezi městy, jež rozdělila válka. Hrdina, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí. Fronta se stále posunuje, putování nebezpečným územím nikoho se tudíž protáhne na několik dní. Je zima, mokro, prší a na zemi leží zbytky sněhu. Z dálky zní štěkot toulavých psů, hučení tankových motorů a zvuky výstřelů. Cesta pro Pašu znamená nutnost konečně dospět a přijmout odpovědnost za své činy. Síla Žadanova válečného románu tkví především v jeho atmosféře, která je často tíživá, vždy znovu ji však odlehčují pro autora typické básnické metafory a jemná ironie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
Інтернат (Internat), 2017
více info...
Přidat komentář
Válka v celé své hrůze očima obyčejného chlapíka, který se jen snaží nějak protlouct a zachránit svého synovce z města v obležení. Surové, autentické, bez laciného moralizování či patetického hrdinství. Člověk může jen doufat, že něco obdobného se jednoho dne nepřelije i do naší kotliny.
Je rok 2015 a na východě Ukrajiny už přes rok trvá vál._ ka mezi Ukrajinou a proruskými separatisty. Fronta se neustále posouvá tam a zase zpět. Pro obyčejné lidi to znamená život v neustálém strachu. Jedním z obyvatel vál. _kou zmítaného území je učitel Paša. Jeho třináctiletý synovec Saško žije na internátě v nedalekém městě, které zrovna ovládli separatisté. Paško se proto sám vydává na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby ho zachránil.
"Internát" na mě působil především jako velmi sugestivní postapokalyptický román. Celé vyprávění je dlouhá a smutná cesta opuštěnou a zdecimovanou krajinou, kde se jen občas narazí na osamělé přeživší a kde s._ mrt číhá na každém rohu. Autor dává hodně velký důraz na atmosféru, čemuž dopomáhá skvělý a vyloženě krásný poetický jazyk, který je plný hrátek se slovy, symboliky a metafor. Internát díky tomu není odtažitý a chladný jako jiné vál. _čné romány. Naopak je v jistém slova smyslu jemným a citlivým vyprávěním, které pojednává především o bezmoci civilních obyvatel.
Kniha se snaží být přístupná co nejvíce lidem, a proto se vyhýbá naturalistickým nebo obzvlášť deprimujícím scénám. Těm se věnuje spíše nepřímo a nechává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci.
"Internát" je velmi působivá kniha, jejíž hlavní předností je silná atmosféra, kterou podtrhuje poetický styl. Mám k ní ovšem pár výhrad. Místy mi přišla ve svých myšlenkách možná až moc doslovná. Také bych ocenil věští psychologickou hloubku. Paša se se setkává s mnoha různými lidmi, kteří stojí na rozdílných stranách. Moc rád bych četl o jejich rozdílných pohledech a o dopadech v._lky na lidi z různých sociálních vrstev. Z mého pohledu je škoda, že se tomu autor věnuje poměrně málo.
I přes menší výhrady je "Internát" výborná a velmi působivá kniha, kterou rozhodně doporučuji, především pro její silnou atmosféru a skvělý autorův styl.
Hodnocení 4/5
Prokousávám se jak lýkožrout, ale nenese to moc ovocí. Určitě zajímavá kniha, která mě prvních 100 stran opravdu držela, ale pak to začalo vypadat na generický počin, který se točil v tom samém dokola. Když jsem neměl za sebou ani půlku, seklo to bohužel se mnou. Konec samotný ale nadějný.
Válkou zmítaná východní Ukrajina, rok 2015. Učitel Paška se vydává vyzvednout synovce Sašku z internátu. Fronta se neustále pohybuje a oni cestou potkávají techniku, vojáky, raněné i mrtvé. A všude jsou toulaví psi......
Rozhodně silný příběh, který opravdu dobře vystihuje neuvěřitelně tíživou atmosféru na bojištích východní Ukrajiny. Autor zůstává skrze hlavního hrdinu, ne zrovna sympatického učitele Pašu (kterému je téměř vše jedno), v podstatě neutrální. Moc ho vlastně nezajímá, kdo za co může (to mě trochu iritovalo, na druhou stranu věřím, že uprostřed války to je některým civilistům opravdu jedno).
Úplně mi nevyhovoval styl psaní, ty flashbacky do dětství hlavního hrdiny mi přišly trochu zbytečné, na druhou stranu to samozřejmě přispívá k lepšímu vykreslení postavy.
Přesto dávám solidní 4*.
Novodobá vojnová klasika. Oceňujem, že v knihe nie je explicitná "propaganda", tj z kontextu samozrejme viete kto je kto, ktorí vojaci patria na ktorú stranu, kto sa dopúšťa brutalít a kto sa bráni agresii, no Žadan to snáď ani raz doslovne nenapíše, zväčša je to "druhá strana", "tí druhí" atď, čím sa tento príbeh podľa mňa stáva nadčasovou protivojnovou knihou.
Internát mi vďaka tematike putovania apokalyptickým prostredím trochu pripomínal Metro 2033 od Glukovského, len tam kde Metro zlyhalo v plochosti postáv a neskutočne nudnej repetitívnosti, tam Internát vyhráva na celej čiare.
Román zároveň v plnej nahote ukazuje, že ruská agresia na Ukrajine trvá už od roku 2014, len bohužiaľ celý svet pred ňou do februára 2022 zatváral oči.
.... pokud chcete pochopit, co se stalo na východě Ukrajiny, musíte si přečíst knihy tohoto autora .....
A tak jsem přečetla, ale nepochopila .... nikdy nepochopím nesmyslnost války ....
Nikdy nepochopím tolik zmařených životů a zpustošenou krajinu válkou ....
Přes bojovou linii se vydá učitel Paša, aby přivedl domů svého synovce Sašku ....
Cesta je bezútěšná, nebezpečná - ale s jasným cílem ....
Připomněla jsem si tu McCarthyho Cestu apokalyptickým světem ....
.... kdo za to všechno ponese zodpovědnost ?
.... nikdo. Uvidíš, že viníky nenajdou....
.... viníky udělají z nás ....
Zde si nedoovolím hodnotit hvězdami ....
Román o cestě, na které se může přihodit úplně cokoliv. O odvaze, kterou člověk může v sobě objevit, i když by to do něj nikdo neřekl. O touze po životě. Pro mě velký objev.
(SPOILER)
Na novou knihu Serhije Žadana jsem čekala s napětím a s premisou, že to nebude lehké čtení. A nebylo.
Se svojí charakteristickou obrazností Serhij popisuje cestu učitele ve středním věku - Pašky, skrz bojovou linii na druhou stranu okupovaného města, kde je v internátu ubytovaný jeho synovec. Synovce je potřeba dovést zpátky domů.
Ještě bych měla dodat, že slovo internát má v ukrajinštině a ruštině jiný význam, než v češtině. Je to spíše něco jako diagnostický ústav, kam se dostávají děti rodičů, které o ně nejsou schopni nebo ochotni pečovat. Proto Paškův synovec bydlí na internátě, který je ve stejném městě, jako jeho domov, a proto Paška po cestě zpytuje svědomí, že synovce nenavštěvoval.
Paškova cesta vede nejen na druhou stanu města a zpět, ale také do vlastního nitra. Momenty, kdy se Paška se synovcem brodí sněhem, schovávají se před vojáky nebo utíkají před zdivočelými psy, jsou prokládány vzpomínkami Pašky na dětství, na jeho život táhnoucí se jaksi od ničeno k ničemu a na to, že mu nikdy o nic pořádně nešlo.
Setkání se s lidským utrpením a to, že sám utekl před smrtí, Paškovi vneslo život do žil a on ví, že až se vrátí domů, že začne žít jinak. Přestože ho nečeká žádný happy end.
Skvělý román na tělo, který vám dá nemilosrdně pocítit tíhu žití ve vleklém
válečném konfliktu, kterému vlastně nikdo ani nerozumí.
Rozhodně doporučuji!!!
Štítky knihy
Rusko okupace Ukrajina uprchlíci ukrajinská literatura válečná literatura válka na východní Ukrajině (2014-2019)Autorovy další knížky
| 2023 |  Internát |
| 2011 |  Big Mac |
| 2023 | Depeche Mode |
| 2015 | Ze života Marie |
| 2013 | Dějiny kultury začátku století |
Temno, temno, pár hodin světla a znovu temno. Mlha, černozem, špína za nehty. Pach mokré srsti.
Depresso o to větší, že člověk nemůže knihu na chvíli odložit a uklidňovat se myšlenkou „je to jenom kniha,“ a dokonce ani „už je to minulost, dneska se lidé tam mají líp.“ Ikdyž se svým způsobem dočkáme happy endu, pořád víme, že to happy end není, že opravdu „bude hůř“.
Nikdo vlastně neví, co se děje.
Skvělý lehký vývoj charakteru hlavního hrdiny, hrozně milý vztah strýce a synovce (to jediné asi způsobilo, že nakonec z knihy nemám jen smutné a depresivní pocity).
Přišlo mi ale trochu zbytečné mít na konci kapitolu z pohledu Sašky (zvlášť když jeho myšlenkové pochody nebyly odlišitelné od Pašových). A nelíbilo se mi, jak se tam psalo o ženách, neříkám, že to bylo nevěrohodné, to nedokážu posoudit, ale i tak mě to rozčilovalo.