Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483432/bmid_je-hlina-k-snedku.png
3
285
285
Jmenuje se Nina. Kdysi malovala, ale od chvíle, kdy se vdala, už to nedokáže. Proč? Manžel ji obklopuje luxusem a aseptickou čistotou a ona se brání mít s ním dítě. Odchází od něj za jinými muži a ženami, toulá se ve skutečnosti i ve vzpomínkách na svou nekonformní babičku, která pracovala jako lékařka v Africe. A hledá cestu. K sobě a ke svému malování. Jako vypravěčka z Tisíce a jedné noci proplétá Nina minulost se současností a do svých příběhů vtahuje i čtenáře. Její sugestivní zpověď přináší množství smyslových, často velmi syrových vjemů, erotických pasáží nebo třeba katalog barev firmy Lefranc Huile.... celý text
Přidat komentář
Tohle se vážně číst nedalo, snažila jsem se, ale musela jsem to v necelé polovině vzdát. O čem to vlastně jako má být? Myslela jsem, že půjde o příběh Niny, ta ale zemře hned v první kapitole. Pak se tam tedy vypráví o nějaké druhé Nině. Mně to nedávalo žádný smysl, ne že by mi vadilo číst o erotice, ale celkově...šílená nuda, úplně jsem se v tom ztrácela, prostě hrůza.
Četla jsem od autorky knížku "Zuzanin dech" a byla jsem nadšená. Moc jsem se těšila na další knížku, ale tohle jsem nebyla schopná dočíst. Možná nebyl ten správný čas...
Má třetí kniha od této autorky; další šok. Od této knihy jsem moc nečekal, ale mile mě překvapila. Musím nejprve vyzdvihnout autorčin styl. Její poetika je velmi hravá a dokáže čtenáři nenásilnou formou sdělit přesně to, co potřebuje, a tak aby se čtenář nenudil. Přesto čtenář čte stranu za stranou a občas si klade otázku: Co že jsem to četl? Neunikají mi slova mezi řádky?
Na této knihy oceňuji explicitu - jak popisovaných milostných vztahů, tak i milostných scén. Přesto se zamýšlím nad smyslem toho díla; co nám chtěla vypravěčka (autorka?) sdělit?
Dále jsem se zamýšlel nad časem, kdy se novela odehrává. V úvodu knihy se dočteme, že se nacházíme na konci 19. století, ale popisovaný příběh se klidně mohl odehrávat v současnosti (chyběly mi tehdejší reálie a uvažování lidí?). Prolínání časů mohlo být lépe zpracováno, čtenář se může v čase ztrácet.
Nahlá se mi zdá i vyváženost motivů; kniha se točí především kolem jednoho motivu - erotiky - a to v mnoha podobách: heterosexuální vztah, lesbický vztah a především explicitní popisy soulože.
Knihu však můžeme považovat za to lepší na českém knižním trhu.
Zvláštní kniha. Nedaří se mi pochopit její smysl. Co si z ní mám pamatovat? Co si z ní mám odnést? Proč autorka takovou knihu napsala? Co tím chtěla světu sdělit? Stála za knihou jen snaha vtrhnout na literární scénu jako uragán? Tolik otázek...
První kapitola mě velmi zmátla. Nastíněn je tu život Niny narozené roku 1893. Myslela jsem, že celá kniha bude o ní, ale ona se ani nedožije druhé kapitoly. V průběhu celé knihy jsem přemýšlela, jak spolu příběhy jedné a druhé Niny souvisejí. A stále si tím nejsem jistá.
Příběh druhé Niny byl velmi podivný. Vše se točí jen kolem sexu, kolem mnoha mužů a jedné ženy (Blanky). Kolem živočišných potřeb. Ale proč?
Z mého pohledu to byla ztráta času...
Knížku jsem si naslepo půjčila v knihovně, jen proto, že je autorkou Jakuba Katalpa. A rozhodně nelituji přečtení. Kniha mě zaujala od první věty, bylo to poměrně návykové čtení. Některé pasáže byly nudnější, ty ostatní to ale zase pořádně vynahrazovaly. Často jsem si při čtení říkala: COŽE??
Na text jen tak nezapomenu a hodlám od autorky přečíst vše, co jí doposud vyšlo. Už nebudu váhat.
Souhlasím s tím, co tady již zaznělo...těžko uchopitelné, blíže k poezii než k próze. Také jsme byla z některých pasáží nadšená jejich poetičností a obrazností, jiné mi připadaly nudné a opakující se.
Četla jsem Zuzanin dech i Němce a jelikož jsem byla nadšená, rozhodla jsem se přečíst i další knihy z pera této autorky.
Kniha není rozhodně pro každého, tím spíš pro "víkendové" čtenáře, které mohly výše uvedené tituly uspokojit, a pro které bude použitý osobitý styl jazyka a vyprávění neuchopitelný.
Minimum děje, místy syrové, těžko uvěřitelné, plno explicitně popsaných prožitků, zvuků, chutí, barev, smyslů, vášně i sexu. Je psána s barbarskou a živočišnou otevřeností, náladou za mě velmi melancholicky. Na jednu stranu obsahuje místy až velmi silné psychologicky laděné momenty, na stranu druhou trochu nechutné a odpuzující popisy, až jakoby záměrně šokující.
Celou knihou se prolíná současnost s minulostí, kterému sekunduje velké množství symbolických přirovnání. Místy mi kniha protékala mezi prsty a vůbec jsem nechápala, co tím autorka chtěla říci.
K některým knížkám musí člověk dozrát...
Poprvé jsem tuto knížku četla před sedmi lety a nedočetla - nijak mě neoslovila...
Teď jsem to zkusila znovu a úplně mě pohltila...
Styl psaní, děj, postavy... Joo, tohle jo :-)
Pro mne je tato kniha bohužel neuchopitelná, proto se nebudu k tomu, co ve mně zanechala vyjadřovat, ale třeba je chyba ve mně.
P.S. Jen pro ty, kteří díky této knize se už k dalším jejím knihám obrací zády bych chtěla říct, že Zuzanin dech, Němci i Doupě jsou úžasné a rozhodně za přečtení stojí. Díky nadšení z nich jsem sáhla i po této. Ale nezavrhuji, počkám na další, třeba mne opět osloví.
Místy syrové, pro každého knížka rozhodně není. Osobitě seskládaný příběh. Literárně povedené - osobitý styl jazyka a vyprávění.
Prvotina autorky. Zase je to ryzí Katalpa. Ve své živočišnosti provokativní.
Hlavní postava Nina neuspořádaně celou knihu proudí mezi manželem a milenci.
Je to hodně vulgární, pro někoho možná za komfortní zónou. Ale proč nepřekročit jednou hranice?
Píše o věcech každodenních, nepříjemných a nelíbivých, až pochybuješ nad jejich poselstvím. Vzápětí tě ale její průzračnost mezi řádky utvrdí v tom, že málo kdo dokáže tak výstižné popsat vnitřní pochody a nehezké zákoutí mysli.
"Občas mě překvapí, že večer šaty páchnou mou starou vůní. Je to pach živé a zvláštní bytosti, mě samé, když jsem byla šťastná."
Není to literatura pro masy. Najdeš tu hodně symbolismu, avantgardy a musíš zapojit představivost pro poznání -'co tím chtěla Katalpa říct'.
Něco bylo svou explicitností hodně na hraně i z mého pohledu ale čert to vem. Vykročit ze své bubliny a nechat se šokovat. I o tom je pro mě kvalitní literatura.
Celá kniha je takové podobenství protiladů. Živočišného způsobu života plného vášně a sterilitou opředeného manželského spolužití bez jiskry, která dávno nejde zažehnout.
Jak se kniha blížila ke konci zrychlovala se kadence skoků mezi současností a minulostí i množství symbolických přirovnání, jehož smysl mi bohužel protékal mezi prsty. A to do té míry že mi dojem z knihy zůstal průměrný.
Bizarní, extravagantní, smyslná i smyslová, erotická, perverzní, naturalistická, poetická i něžná je prvotina Jakuby Katalpy, která nyní vychází v druhém vydání. Příběh tvoří střípky v různě dlouhých kapitolách, které plynule přecházejí ze současnosti do minulosti a popisují život mladé ženy Niny. Ta je ve svém životě neukotvená a moc neví, co se sebou, navazuje vztahy s muži i ženami, kdysi malovala, nyní všechna inspirace vyprchala. Tohle bude čtení pro ty, kteří mají rádi netypické vyprávění, experimenty v literatuře a nebazírují na klasickém zpracování. Pro mě fascinující, že někdo dokáže takto psát, ovšem protože s hrdinkou mám pramálo společného, nedovedu s knihou plně souznít a být z ní zcela unesena...
Tak tohle byla jízda. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, prostě jsem nebyla schopná ji odložit. Tenhle styl psaní je - jiný. A troufám si říct, že výjimečný. Jako by autorka vytáhla hloubku z běžných situací a dokonale ji obalila slovy. Těším se na další její knihy, tohle byla první, kterou jsem od ní četla.
Hlavní hrdinka Nina mi vůbec sympatická nebyla. Její umělecká dekadence, zahledění do sebe, odstřižení od reality a střídaní milenců bylo až protivné. Na druhou stranu tím zajímavější ta kniha je a určitě stojí za přečtení.
Toto dílko lze hodnotit velmi obtížně. Z počátku mě různorodost a syrovost zápisků fascinovala a bavila. Styl autročina psaní byl barvitý a osvěžující, ovšem od půlky knihy pro mě začal být zvolený styl spíše obtížný a dělalo mi problém se do stále se opakujících témat chtíče, jídla,, smrti, sexu a chtěné neplodnosti začíst. Autorkou zvolený styl mi připadal jako nucená póza a já se přiznám, že jsem několikrát knihu odložila, abych se k ní s přemáháním znovu vrátila, ale protože od poloviny Katalpa stále jen variue již řečené, knihu jsem odložila definitivně. Jako čtenář jsem měla problém udržet se zvolenou formou pozornost, snad kdyby autorka zvolila klasičtější formu zápisků, byla by kniha stravitelnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu, je kniha zajímavá zvolenou formou a tématy, ale mě bohužel nenaddchla. Vzhůledem k tomu, že jsem nedočetla, tak nehodnotím a jsem zvědavá na další autorčiny knihy.
Syrovost autorky kompozičně vyvažuje celé dílo , řekla bych že kniha nám ukazuje to že podprahově žena v koloběhu času měnící se názory na různé soudobé moderní pravdy .
Pohledy na sexualitu pohlaví, koloběh života a smrti a nesmrtelná pojitost bytí a nebytí formou jídla . Troufám si říct že autorka má asi hodně odžito a z toho pramení tak bravurně psané knihy které se s ničím nemažou a ukazují život takový jaký je a je jen na nás .. jak moc máme načteno a odžito .. abychom to mohly plnými doušky vdechovat ...
Ať se snažím jak se snažím, nemůžu tuhle knížku hodnotit hvězdičkami. Jsem zmatená, ale uhranutá.
(SPOILER) Velmi zvláštní poetické obrazy. Asi to potřebuji ještě zpracovat. Co bych zdůraznil (a v jiných komentářích zatím myslím nezaznělo) je všudypřítomné téma smrti - včetně zatvrzelosti proti početí. Místy mi vypravěčka připomínala až personifikovanou smrt (scéna s umírajícím Romem, závěrečná scéna, zpřítomnňování mrtvých, neustálá konzumace jídla). Za druhé: barvy: u spousty postav hraje roli, jak s nimi zacházejí, kolik jich dokážou vnímat atd. Pro vyznění knihy velmi důležité - velmi mě např. zaujaly čtyři stránky, kde jsou jen seznamy názvů malířských barev v angličtině a němčině. Doporučuji pečlivě přečíst a vychutnávat :) A třetí věc: Nejsem si jistý, jak přesně uchopit první kapitolu. Jako protiklad? Život ženy na přelomu 19. a 20. století, plochý a krátký, ovládaný jinými / zbytek knihy, život rozprostřený do palety chutí, možností, zážitků, vzpomínek a pocitů..., život ženy, která má umělecké cítění, ale nemá a nechce děti ani žádné pevné závazky a která nemusí pracovat a mít strach o základní životní potřeby...
je to jako když otevřete oči. Po dlouhé době tmy vidíte. Záblesky paměti, vylovené odněkud , kde jste už dlouho nebyli. Nebo nebyli vůbec, nestalo se to , je to pamět někoho jiného , cizí vzpomínky.
Tvrdost a chutě sexuality . Nebát se napsat o člověčině . Hmátnout do prázdna a něco konkrétního vytáhnout. Cítit všechno , tam hluboko ve svém nitru
Dnes má moje známá pohřeb. Dívám se na mraky na modré obloze jak rychle plynou a mění tvary a nové připlouvají a hrají pořád tu stejnou hru svého života. Jako my všichni.
Kniha ve mě zanechala něco živočišně vonícího.
Dočteno. A líbilo se. A to i přesto,že některé pasáže jsou takové syrové,ostré,až vulgární,psané břitkým jazykem....jakoby sekané myšlenky
Štítky knihy
sex nevěra česká literatura psychologické romány lesby, lesbismus rozhlasové zpracování bisexualita milenci české novely
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Knihy Zuzanin dech, Němci mě uchvátily. Doupě už ne tolik, ale také dobré.
Ale tohle? Začátek ještě dobrý, ale pak už mě to házení myšlenek na papír začalo nudit.
Ta kapitola o barvách to za mne úplně zabila.
Možná zkusím také něco náhodného vyzvracet na papír, když se to prodá..., proč ne, že.
Možná jsem to jen celé nepochopila, uznávám: sto lidí, sto chutí.
Jdu si přečíst něco souvislého a s dějem. Pěkný den!