Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483432/bmid_je-hlina-k-snedku.png
3
285
285
Jmenuje se Nina. Kdysi malovala, ale od chvíle, kdy se vdala, už to nedokáže. Proč? Manžel ji obklopuje luxusem a aseptickou čistotou a ona se brání mít s ním dítě. Odchází od něj za jinými muži a ženami, toulá se ve skutečnosti i ve vzpomínkách na svou nekonformní babičku, která pracovala jako lékařka v Africe. A hledá cestu. K sobě a ke svému malování. Jako vypravěčka z Tisíce a jedné noci proplétá Nina minulost se současností a do svých příběhů vtahuje i čtenáře. Její sugestivní zpověď přináší množství smyslových, často velmi syrových vjemů, erotických pasáží nebo třeba katalog barev firmy Lefranc Huile.... celý text
Přidat komentář
Nezvyklá próza. Hledání divokosti v uhlazeném světě.
Mimořádně silný výraz. Nekompromisní otevřenost.
Letmá historie Nininy rodiny a podrobná přítomnost-manžel, milenec,milenka.
(2009)
Mělo mne varovat už to jméno!! Možná je Tereza Jandová pro někoho originální, ale osobně to vůbec neoceňuji. Je svá za každou cenu. O co se touhle knihou snažila nevím, ale dle mého je to naprostá ztráta stromů na tenhle brak. Ještě horší je fakt, že byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Další potvrzení pochybností o těch kdo udělují podobné ceny....
Po knize Němci a Doupě jsem byla omámená blahem. Těšila jsem se na další knihu této autorky. Zkoušela jsem Hořké moře a teď i tento příběh. Bohužel jsem u obou knih našla jen zklamání a zmatek sama v sobě, protože jsem ani jednomu dílu neporozuměla. Říkala jsem si, co se mnou je, že nechápu to, co chtěla autorka světu říct? Nakonec jsem došla k závěru, že tomu může rozumět jen ona sama...
Zvláštní, těžko uchopitelné, blíže poezii než próze. Klipovité sekvence, minimum děje, plno popsaných prožitků jídla, barev, chutí, vůní, těl...smyslové čtení, které mne místy svou náladou vůbec nebavilo až odpuzovalo a místy svou myšlenkou i obrazností nadchlo.
Po autorčiných Němcích a Doupěti - obě knihy jsou mimochodem skvělé - jsem měla chuť přečíst si něco z autorčiny rané tvorby. Je hlína k snědku? je příběh o sexualitě, o hledání sebe sama. Příběh plný melancholie, který jako by byl stvořený pro deštivý podzimní podvečer. Jinak mi to ale oproti zmiňovaným knihám Němci a Doupě přišlo slabé. Faktem ale zůstává, že autorka to se slovy umí a spousta vět je skvostem sama o sobě.
Jediné, co si odnáším, je takový prazvláštní pocitová směs melancholie, nepochopení a úžasu. Motivace dočíst tenhle kousek slábla stránku po stránce, ale nakonec jsem to (jen a jen kvůli čtenářské výzvě) dotáhla do konce. K autorce se už nevrátím.
První na ráně je samozřejmě nezvyklá otevřenost , co se týče sexuality. Ale ve stínu téhle, pro někoho kontroverzní, stránky věci by nemělo zůstat, že autorka má mimořádný cit pro jazyk a originální obrazy. Někdy je to skoro báseň v próze (pravda, hodně syrová) a možná právě ta útržkovitost a nedějovost leckoho odrazuje. Stejně tak kniha není pro prudérnější typy, ale rozhodně bych ji neoznačil za vulgární. Hrdinka tady podniká cestu ke kořenům svých instinktů, své tělesnosti, své vnitřní divočiny. A divočina jako protipól civilizovanosti nemůže být korektní ani noblesní. Takže předsudky ztlumit, smysly a fantazii naopak rozdráždit, jinak čtenář vůči této knize snadno nabere kolizní kurs.
Po Němcích jsem se těšila, ale tohle bylo docela hrozné. Nějak mi uniká, proč tahle knížka vůbec vznikla.
Moc jsem se těšila, až si některou z knížek této autorky přečtu, mám spadeno především na Němce, ale jsem zklamaná....
Nevadí mi "pasáže týkající se tělesnosti", v knížce je spousta jednotlivých myšlenek, které stojí za zamyšlení, zaznamenání, případně za několikanásobné čtení, ale celkové vyznění je nijaké....Dělalo mi velké problémy knížku dočíst a jen málo scházelo k tomu, abych ji odložila...
Kniha, která u spousty lidí vzbudila odpor. Recenze kritizovaly pasáže týkající se tělesnosti, ale mně přišly zrovna ty nejlepší.
„Připomínal mi rozpraskaný kmen nějakého starého stromu, který je uvnitř místo dřeva vyplněn houževnatostí.“
„Už několikrát se mi zdálo o Mišových ramenou. Vypadala jako dvě lodi, dvě úzké pramice, s hlubokou jámou klíční kosti. Do smrti bych je mohla líbat, přejíždět špičkou jazyka posvátnou kůži. Bylo to jako čistit vitráž, pečlivě ji otírat jemným hadříkem, nečekané barvy, staré neohebné olovo.“
„Byla jsem: dvojnásobnou milenkou, sběračkou a lovkyní.“
Štítky knihy
sex nevěra česká literatura psychologické romány lesby, lesbismus rozhlasové zpracování bisexualita milenci české novely
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Podle mne je autorka nezralá, snaží se být 100% otevřená, ale je to nečtivé, málo uvěřitelné, místo vzrušení převažuje výsledný dojem - nuda.