Je to jenom sranda
Blanka Luxová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532232/bmid_je-to-jenom-sranda-65cd0b6db1bc9.jpg
4
34
34
Heavy contemporary ze střední od vítězky 7. ročníku soutěže Hvězda inkoustu. Na střední škole Abrahama Lincolna byla vyhlášena soutěž krásy a talentu. Její vítěz má získat pohádkovou odměnu a smlouvu s modelingovou agenturou. Mezi přihlášenými je i Aaron, který potřebuje peníze na univerzitu. Mia se zase chce prosadit jako make-up umělkyně na sociálních sítích. A Samantha touží získat respekt ostatních. Uvnitř ale všichni svádí své osobní boje – s anorexií, steroidy, vitiligem. Online bitva o přízeň hlasujících začíná. Co budou soutěžící ochotní pro výhru obětovat?... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha byla všechno, jenom ne sranda. Soutěž krásy a talentu donutí studenty přihlásit se z různých důvodů - nedostatek peněz, touha po popularitě, nebo respektu. Rozhodně to ale není jednoduchá cesta, protože se každý ze tří hlavních postav potýká v osobním životě s vlastními démony.
Já to překombinování naprosto chápu - kniha nemá být příběhem dokonalých, psychicky vyrovnaných, instagramově krásných lidí. Má být příběhem, který poodhalí strachy a bolesti, které si lidi v sobě nesou. Ať už je to PPP, vitiligo, toxická maskulinita, nebo špatný rodinný stav. Nutno podotknout, že velkou roli v tomto porovnávání se v této knize (i reálném životě) má i šikana. Zřejmě to byla pro mě nejhorší část knihy. Hnusné posměšky a nadávky, které člověk slyší od ostatních, a pak si je tak nějak přivlastní a začne jim věřit.
Kniha má tak dvě dějové linie, které se mezi sebou proplétají - soutěž, ve které chtějí tři hlavní postavy uspět, a jejich osobní životy, vyprávěny v přítomnosti, ale i v minulosti. Jediné, co mě ma knížce zarazilo, byla slepota lidí vůči Sam, která trpěla PPP. Dostala se na 36 kg a nikdo ze spolužáků nic neřekl - uměla to dobře skrývat? Nosila velké mikiny a volné kalhoty? Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml? A občas mě zaskočil anglický výraz, který by se ale určitě dal přeložit do češtiny a i se používá - ale je pravda, že dnešnímu slangu na střední už nerozumím a možná, že se právě ty zmíněné anglické výrazy prostě mezi studentama používají víc.
Kniha by měla být povinnou četbou na SŠ. Několikrát jsem u ní brečela. Byla emotivní, hořká a silná.
https://www.instagram.com/p/C99rCMPtILR/?next=%2Fkerr.cani%2F
4,5*/5*
Čtivá a hluboká kniha, která si výhru literární soutěže opravdu zasloužila, a je škoda, že se jí nedostává více pozornosti.
Příběh je plný těžko řešitelných problémů, se kterými se dnešní společnost setkává až příliš často. Postavy je řeší po svém, ale celkem uvěřitelně.
Super děj, super postavy a super situace. Autorce vysekávám poklonu za skvělý příběh.
Jediné, co mě na knize vyloženě zklamalo, je slovosled. Zní, jako kdyby autorka překládala z cizího jazyka, a redaktor a korektor odvedl i špatnou práci z hlediska chyb v textu.
Doporučuji, hlavně pokud máte rádi heavy contemporary a nejste nejcitlivější povahy :)
Co jednomu se líbí druhý nenávidí. Aneb oblíbená hláška nic není pro všechny anebo 100 lidí 100 chutí? To jsou všechno věty, které se mi vyrojily v hlavě po přečtení některých recenzí. Tak se pojďme podívat, proč a co si o celé knize vlastně myslím.
V první řadě se mi moc líbí samostatné zpracování, kdy nás příběhem provází tři hrdinové a občas je kapitola z pohledu toho a podruhé zase z pohledu někoho jiného. Dávalo to za mě prostor k tomu, abychom si vytvořili vztah ke všem hlavním postavám a zároveň, když nám jedna nesedla, tak jsme tam pořád měli ještě ty dvě. Mojí nejoblíbenější se stala Sam, která to prostě měla asi z mého pohledu nejtěžší?
Druhou věcí, co se mi moc líbila, ale často to vidím vytýkané je jakási překombinovaní aneb tři postavy a každá má svého vnitřního a svým způsobem i vnějšího démona. Upřímně? Autorka se netají tím, že všechny postavy něčím trpí, takže ano do knihy jsem šla s tím, že jsem předem věděla, že každá ta postava má nějaký problém tudíž to za mě osobně není mínusem. Ba naopak, ať už si to chceme anebo nechceme přiznat každý z nás více, či méně něčím trpí anebo ho sužuje nějaký problém jen to někdo dává najevo a druhý ne, takže to, že se zde každá postava s něčím potýkala mi přišlo naprosto lidské.
Moc oceňuji i poznámky pod čarou od samotné autorky, které nám vysvětlují určité termíny s kterými jsme se do teď nesetkali a mi to tak nemusíme dohledávat nikde jinde. Dalším za mě opravdu velkým bonusem jsou telefonní čísla na linky důvěry, které se v knize nachází, protože kde sakra jinde než v knize pro dospívající by měli být?
Co se samotného děje týče, tak ten mi připomínal dost různé filmy a seriály ze střední americké školy. Takové ty u kterých člověk vypne a zasměje se, což bylo za mě taky super, protože toho trpění a kousání nehtů jsme si užili v té hlavní dominantě knihy, kterou tvoří bezesporu postavy a psychologie.
Za mě osobně tedy rozhodně velké doporučení někomu, kdo se chce nenásilnou formou dozvědět něco více o různých mentálních, ale i ojedinělých onemocnění.
/
Jsem velmi vděčná, že u nás takovéhle knihy mohou vycházet, protože si myslím, že naše společnost to potřebuje. V této knize se vyskytuje spousta těžkých témat, člověku je během čtení až do breku a to jen díky tomu, jak skvěle jsou vykreslené postavy. Ano, občas mi přišlo, že by bylo lepší, když by měla jedna postava ,,jen" jeden problém, protože takhle to někdy působilo trochu nedořešeně... Neskutečně se mi líbilo zapojení modelingové soutěže a obálka knihy je geniální. Autorka má velký potenciál a já doufám, že se brzy dočkáme dalších příběhů.
V první řadě chci říct, že mě kniha na první pohled uchvátila překrásnou obálkou. I přesto, že tolik knih tohoto žánru nečtu, moc jsem se na ni těšila. Jenže bohužel s knihou mám dva celkem dost velké problémy - počet hlavních hrdinů a to, že žádný z problémů a těžkých témat není probrán úplně do hloubky a že jich každá z postav má hned několik. Na 300 stranách podle mě prostě nelze dostatečně dobře představit hned tři postavy a všechny jejich problémy. Tahle kniha má rozhodně obrovský potenciál, autorka píše skvěle a rychle jsem se začetla. Ale musím tedy uznat, že když už se tam nějaké těžké téma nakouslo, bylo pro mě někdy až obtížné číst. Hodně mě zaujalo téma toxické maskulinity, které se nikde jinde moc nevidí. Nejvíc mi z postav asi sedla Samantha, Mia a Aaron taky nebyli špatní. Konec jsem doslova hltala a byla jsem i mile překvapená, jak to vše dopadlo.
Moc děkuji @humbook_blogeri a @humbook za poskytnutí knihy k recenzi #humbookblogeri
Tahle kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @humbook @humbook_blogeri #humbookblogeri , za knihu moc dekuju
Recenzi na Je to jenom sranda pro me bylo velmi těžké napsat. Stejně jako číst to. Takže na začátek bych řekla, ze ta kniha je skvělá, neuvěřitelně důležitá a taky pravdivá. Přiměla me přemýšlet. A i když tady budou veci, které bych rada vytkla, téhle knihy si vážím. Je to jako pohled do sebe samých. Bylo těžké to číst, ty témata jsou velmi aktuální a vážná. Ale obohatilo me to.
Na začátku jsem se vůbec nechytala a možná to bylo kvůli tomu, ze jsem neustále narážela na česká slova, která jsem v životě neslyšela anebo na ta, která bych do knihy zkratka nenapsala. Od čtení me to zkratka rušilo a prosim, uz nikdy víc nechci v žádné knize číst “pičifuk. Bohužel mi taky některé přímé řeči zněly naprosto uměle a nepřirozeně- připadlo mi to, jako snaha napodobit slang teenagerů či co, ale mne to proste při čtení vadilo a neustále vytáčelo.
Ačkoliv mi připadaly postavy občas ploché, docela jsem si je oblíbila. Aaron mi teda občas vadil, ale nebylo to tak hrozné. Co se týče me nejoblíbenější postavy, asi to bude Mia, které je btw i stejné znamení zvěrokruhu
Možná se zda, ze furt jenom kritizuju, ale opak je pravdou. Téma anorexie zde bylo neskutečně dobre pojaté. I průběh i léčení se. I vybudování závislosti. Šikana na střední škole tady hrála velkou roli a bylo to neskutečně realistické. Autorka ukazovala dopady šikany, které si někteří na první pohled vubec neuvědomují a které pak jdou těžko zvrátit.
Ten konec se mi opravdu hrozně moc líbil a nebojím se říct, ze je to jedno z nejlepších knižních ukončení, co jsem četla.
A ja vás chci o neco poprosit. Dívejte se okolo sebe. Uvědomujte si dopady, které vaše jednání s ostatními může mit. Protoze to neni jenom sranda. Nikdy nebyla.
A nebojte se říct si o pomoc, vy to zvládnete
S příběhem Sam, Aarona a Mii… mám takový hořkosladký vztah. Kniha se četla jedním dechem, ale v prvních 2/3 knihy jsem neměla moc pocit, že bych se na hrdiny nějak emocionálně navázala. Množství problému a krizí, které museli hlavní hrdinové mi přišlo celkem přemrštěné - chápu, asi za tím stála snaha upozornit na problémy současnosti v rámci jedné knihy, ale tady to bylo přepísknuté: PPP, šikana, rozvrácená rodina (adopce, nezájem rodičů, rozvod…), závislost, vitiligo (depigmentace), toxická maskulinita, tělesná dysmorfie, vztahy, finanční problémy…
Téma, které knize v ovšem velice oceňuji, protože mám pocit, že ani v knihách ani na veřejnosti se mu nedostává dost prostoru je problematika „mužství“. Často slýcháváme, jak neférové očekávání má vůči ženám společnost, ale když se podíváme na to, co se čeká od „správného chlapa“, tak můžeme narazit na stejný problém. Jsem proto moc ráda, že tomuto dala autorka v knize prostor.
Každopádně poslední část knihy byla skvělá, pomalejší tempo příběhu dovolilo, abychom víc nahlédli do hlav a životů postav a nakonec se vše vyrýsovalo v povedený závěr. Od začátku jsem předpokládala, jak kniha dopadne a opravdu tomu tak bylo (i když jsme se k tomu konci dopracovali jinak, než jsem si myslela, bonusové body za překvapení). Závěrečná řeč Sam byla dobrým zadostiučiněním všem záporákům a přihlížečům.
Sečteno podtrženo - pokud vás baví heavy contemporary, přečtěte si i tento příběh. Za zaslání knihy děkuju Humbooku #humbookblogeri.
Za knihu na recenzi děkuji @humbook #humbookblogeri.
Kdybych dávala knihám hvězdičky za obálky, kniha by jich dostala pět. Ale i když obálka je nádherná, bohužel tady ji obsah zkrátka neodráží.
Hvězdu si ode mě kniha vysluhuje za čtivost. Čistě co se stylu psaní týče, ten je příjemný, svižný, postrádá obvyklé debutové nedostatky.
Druhou hvězdu ode mě kniha dostala za pár částí v poslední třetině, kdy naplno otevřela pár vážných věcí a i když je to celé zcela očividná hra na city, pár pasáží dokázalo vzbudit trochu emocí, i když prakticky skrze osobní zkušenosti.
Za co knize musím hvězdu strhnout, jsou problematiky, jimž se věnuje. Nechápejte to špatně: hodně vyhledávám heavy contemporary (i když tohle se zpracováním tváří spíš jako feel-good) s vážnými tématy. Jenže tady máte tři vypravěče, na relativně malém rozsahu pro tolik vypravěčů, a každý z nich řeší hned několik problémů a potíží, ať už fyzického nebo psychického rázu. Ano, život člověku občas naloží vskutku hodně, ale knižní praxe je někde trochu jinde: tím, kolik toho autorka postavám na daném rozsahu naložila, je tím kniha doslova překombinovaná. Nic, vůbec nic se neřeší do hloubky, všechno zůstává až neuvěřitelně povrchní a za mě nedostatečně zpracované. Zatímco sama autorka se v poděkování přiznává k inspiraci knihou An(n)a., která je zjevná, úplně stejně si mohla přečíst i Cool Girl!, díky čemuž se mohla nejen vyvarovat zjevné podobnosti, ale i jinak a ne tak podobně zpracovat soutěž středoškolské popularity.
U postav ještě zůstaneme, protože další hvězdu musím strhnout právě za postavy. Každý můžeme mít zkušenost samozřejmě jinou, ale nejen praxe šikany, ale i chování celkově tady odpovídá mnohem spíš podobě děcek na základní škole, na střední se to posunuje úplně jinam. Postavy jsou jako jejich problémy: ploché, s minimálním vývojem, těžko znatelným charakterem.
Na stržení poslední hvězdy se podílí hned několik věcí. Zcela zjevně umělá hra na emoce, která za mě těžce selhala. Text působí zmanipulovaně. Nedomyšlenost několika záležitostí. Opakovaně přehršel nedostatečně upravovaných problémů včetně duhové orientace snad u každého trochu důležitého. A samozřejmě chyby; nejen chybějící uvozovky, ale hlavně zjevná neschopnost používat správně přivlastňovací a vztažná přivlastňovací zájmena. Němčina je krásný jazyk, ale tady jsme pořád v češtině. A tohle jde ve velkém na vrub i nakladatelství. Jo, a taky to zbytečné množství prázdných stran, které mohly být věnované rozpracování vážných témat.
Je super, že se autorka pustila do něčeho takhle velkého, ale je to až moc velké na to, aby to bylo ucházejícně zpracované na rozsahu a bohužel tady vše sklouzlo k takové povrchnosti, nerealičnosti a neuvěřitelnosti, že jsem uvažovala, jestli nezůstat u hvězdy pouze jedné.
Tato recenze se mi nepíše snadno, tak začneme tím, co bych chtěla ocenit:
1. obálka (nečekala bych, že tato barevná kombinace může fungovat - Adéla je kouzelnice),
2. odvahu autorky (zpracovává těžké otázky).
Teď bude nutné vysvětlit, proč knize dávám nakonec nízké hodnocení:
1. počet vypravěčů - jsou tři a kniha je pro ně (bohužel) krátká. Nejvíce mi vyhovovaly kapitoly z pohledu Aarona.
2. překombinované a povrchní - je to opravdu škoda! Někdy méně je více a tady v tomto případě to platí dvojnásob! Autorka si mohla některé další problémy, diagnózy atd. nechat pro případné další knihy, kde by se jim mohla také věnovat do hloubky. Takto dostaneme obří horu čehosi, co nestíháme zpracovat, protože se objevují další a další věci... je to škoda.
3. skoky - sotva čtenář zvládne pochytit, co má každá z postav za problém, tak jsme hozeni do úplně jiného období, které opět trvá krátce a my nemáme šanci se zde moc rozkoukat, protože skáčeme do přítomnosti a hned na to i k jinému vypravěči. Toto nemám ráda.
4. psychologie postav - příběh se odehrává na střední škole, ale chování postav odpovídalo spíše dětem na základce. I ta šikana... pokud jste si prošli šikanou, tak tomuto příběhu prostě nebudete věřit.
5. poznámky pod čarou - nic ve zlém, ale pokud nejde o odbornou knihu, tak poznámky pod čarou v beletrii nemají své místo.
6. prázdné stránky - Zbytečně vypuštěný prostor, kde se mohlo ještě něco odehrávat...
7. hra na city - cítila jsem, že text se snaží ve mně vyvolat silné emoce, ale docílil spíše opaku... mezi mnou a příběhem vznikla hradba, přes kterou jsem se nemohla dostat.
Tady mám body, za které může spíš redaktor...
1. jazyk - tady mohl korektor/redaktor ještě zasáhnout a něco poupravit, protože místy jsou ty věty takové zvláštní... těžkopádné.
2. font a velikost písma - místy nejednotný (jiná velikost písma atd.).
Závěrem... pokud se vám líbila kniha Cool Girl!, tak budete s knihou spokojeni. Pokud čekáte hlubší příběhy, které s vámi otřesou... mrkla bych po jiných titulech.
Kniha ze školního prostředí zabývající se těžkými tématy. Šikaně, pohled na to, co je krásné - nasvalení muži, co nepláčou? Štíhlé dívky jako proutek?
Co z toho může vzniknout? Anorexie a psychické újmy.
Blani nabízí pohled tří postav, nejblíž jsem měla k Mie. Je super, že si čtenář může vybrat.
V knize je hezký pohled do hlav našich třech protagonistů, do jejich pocitů. Navíc kniha není černobílá a nabízí konec u kterého jsem sice uronila slzu, ale nerozbil mě, za což jsem vděčná. Tak se toho nebojte. Já osobně tenhle styl knih tolik nevyhledávám, právě proto, že mě je z nich jen těžko. Zde to není růžové, ale nabízí světlo na konci tunelu - a jo, není to rychlík, jen to světlo. :P
Navíc ta obálka. Adélka je čarodějka, je prostě nádherná.
Je to jenom sranda
Poznámky pod čarou jsem teda v beletrii ještě neviděla xD to tam nemá co dělat, nevím, jak to mohl někdo dovolit. Pardon, ale to jsem prostě musela říct. Knížka mi přijde jako kdyby ji psalo dítě na základní škole. Sice je prostřední středoškoláků, ale sakra... Ta šikana je fakt jak od malých dětí. Takhle se to na střední neděje xD Co se mi líbilo, byla myšlenka. Ale jinak se to snažilo až moc působit jako nějaké psychologické dílo, což asi není úplně špatné, ale dělo se toho tam až moc a byl malý prostor na vše. Kdyby autorka měla možná více zkušeností se psaním, více by se rozepsala nebo by to nějak lépe podala. Teď už mi přijde, že jsem hodně tvrdá, ale nechci chodit kolem horké kaše.