Jeden den Ivana Děnisoviče

09.06.2019

Autor novely se inspiroval vlastním pobytem v sovětském pracovním táboře. Jak jde vidět, i v takových těžkých podmínkách se vězni snažili žít jako lidé, přestože byli drženi za ostnatým drátem daleko od domova a známých.

01.06.2019

Určitě hodnoté a děsivě realistické dílo. Ne svou hrubostí, ale spíše odevzdaností lidí v nelehkém osudu. Musím přiznat, že do knihy jsem se jen těžce začítal. Rozhodně to ale nebude jen jediné dostavení s autorem.

28.05.2019

Díky Ivane Děnisoviči, za jeden den si pro nás již nemohl udělat více...

18.05.2019

Jedna z knih povinné četby, ke které jsem se dostala až x let po maturitě. Některé pasáže se mi četly hůře - převážně dialogy, ale i tak jsem knihu zvládla za jediný den. Každopádně si myslím, že znova ji asi číst už nebudu.

14.05.2019

Zajímavé a kruté čtení...když jen pomyslím, že ta země byla náš "vzor"... hrůza, co se tam dělo.

05.05.2019

Konecne jsem se dostala ke klasicke svetove literature, doporucovane uz v cetbe k maturite. Chapu, ze pro nekoho muze byt popis jednoho jedineho dne obycejneho politickeho trestance v gulagu akorat dvousetstrankova nuda, ale ja musim rict, ze jsem se od cteni nemohla odtrhnout a cely ten den jsem prozila se Suchovem, dokonce jsem mela pocit, ze ona strasliva Sibirska zima na me dycha z kazde stranky... Ze me jedine plny pocet hvezd, doporuciji precist ;-)

03.05.2019

Překvapivě čtivá kniha. Sice jsem jí po dvaceti stránkách skoro odložila, ale nakonec vše dobře dopadlo a pěkně se to "rozjelo".

30.04.2019

Jeden den... byla jedna z těch knih, které jsem chtěl přečíst, když pro nic jiného tak pro její reputaci, ale které jsem se zároveň bál. Ne tak jak se člověk bojí Tolstého a jeho Vojny a mír (četba, která si od čtenáře vyžádá jisté odhodlání), obava z toho, že kniha nenaplní očekávání, které do ni člověk vkládá. Naštěstí mohu prohlásit, že se obava nenaplnila. Kniha je opravdu povedená. Četl jsem ji takříkajíc jedním dechem. Což vzhledem k rozpracované matérii je co říci. Četba dostává úplně jinou rovinu, když si čtenář uvědomí, že to co čte není fikce, tedy alespoň ne v tom smyslu jak se běžně chápe. Co čtenář čte se někomu stalo a to za okolností a způsobem jaký je popsán. A to hrůzné vědomí, že to bylo možné a bohužel nejspíš stále je možné dodává četbě úplně nový rozměr. Podobně jako při četbě Deníku Anny Frankové, když knihu dočtenou odložím zpět do police, tak se nemohu ubránit a v hlavě se mi víří řada myšlenek a otázek a nevím jestli bych i na polovinu z nich chtěl znát odpověď. Pro ty čtenáře, kterým se kniha zalíbila mohu doporučit knihu Král Krysa, taktéž z vězeňského prostředí, tentokrát ovšem z prostředí Japonských vojenský táborů. Rozhodně lze mezi těmito knihami spatřit mnoho paralel.

27.04.2019

Život hlavního hrdiny a jeho souputníků z pracovního tábora na daleké Sibiři představuje každodenní boj o přežití. Trestanci jsou zde zbaveni své lidské důstojnosti a postupně ztrácí i víru v lepší budoucnost. Jedinou útěchou a radostí se jim stávají drobné maličkosti: dvojitá porce šlichty, kousek chleba navíc, špetka tabáku,apod.
Autor popisuje běžný pracovní den "kárance"Šuchova, který jako jeden z mnoha tisíců jemu podobných má tu smůlu, že se znelíbil sovětské moci a byl odeslán na nucené práce. Zdánlivě jednoduchý příběh,avšak jaksi mezi řádky si uvědomujeme krutost a zrůdnost stalinistického režimu, smutek a beznaděj, které byly jeho průvodními jevy.

21.04.2019

Solženicyn nenávidí socializmus a tak píše. Z gulagu, kde samí nevinní. A rôzne desy besy o svojej vlastnej krajine. Ale basa v Mexiku je iné kafe, páni, a sovieti ju nespravujú.
Inak príbeh nič moc. Náčrt dňa vo výkone trestu. Solženicynova noha sa rozmáchla k hroznému kopancu do sovietska...no a zaluftila, ako sa to tak neliterárne povie. Prečítať sa to dá, samozrejme. No sporná spravodlivosť nie je problémom Sovietskeho sväzu. Je problémom sveta. Aj demokratického. Však, páni Berdychovia, McCarthyovia, a ďalší a ďalší. Tisíce sú ich. A cudziu bolesť necítiť. Tu v novele cítiť hlavne to ako Solženicyn nenávidí sovietsky socializmus. Možno ani nie o moc horší než akékoľvek demokratická veľmoc, hovoriaca lži a páchajúca násilie. Trocha doma, hojne vo svete. Takže posolstvo pre mňa nezaujímavé; literárne dielko priemer.

06.04.2019

Až kupodivu - aspoň pro mě - příjemné čtení! Každodenní problémy, které by se našinci zdály banální, dostanou najednou úplně jiný rozměr...

18.03.2019

Čtení knihy pro mě bylo naprosto nekonečné. Ale k maturitě musí být!
Byl to silný, místy až naturalistický příběh.

11.03.2019

Četba mi dlouho netrvala, protože už jsem tuto novelu jednou v ruce měla; nicméně čím jsem starší, tím je text silnější, do jisté míry by se dalo říci, že je to umělecká esence Souostroví Gulag. Kniha nejen k reflektování zločinů v pracovních lágrech, ale i pro vlastní úvahy k tomu, jaká je cena lidské důstojnosti.

26.02.2019

Jeden průměrný den v sovětském gulagu z pohledu mukla.

07.02.2019

Klasika. Každý by ji měl číst zvlášť v dnešní době, když tolik lidí projevuje nespokojenost se svým životem, jak hlavní hrdina přežíval v podmínkách, které si nikdo z nás neumí ani představit a jak málo stačí člověku, aby prožíval pocit štěstí.

05.02.2019

Mé první seznámení se Solženicynem. Ukázka toho, jak existenciální vypjetí zbystřuje smysl upnout se k drobnostem, které člověku pomáhají překonat další mrazivý den v drsných podmínkách sibiřského vyhnanství. A ten pocit, kdy po dlouhém čtení při ranní jízdě vlakem vystoupíte na nádraží do vánice a kolem se povalují kupy sněhu ... Jakoby se člověk najednou pročetl až do Šuchovova příběhu.

03.02.2019

Ťažko k tejto knihe zaujať stanovisko. V prvom rade je desně proti-režimná, až z toho úsilia působí trocha upotene. Je to o výkone trestu za sovietskej éry kdesi na sibíri. Čiže basa. No predsa máte dojem, že je to tam samý nevinný - a tomu by hádam ani najzarytejší chartista neveril. Má to byť o Ivanovi Denisovičovi, ale nedozviete sa o ňom zbla nič, na konci knihy ho poznáte sotva o trochu lepšie než na začiatku. Proste snímka dňa vo výkone trestu v drsnej base. Nasilu politická a nasilu hrozostrašná. No vo svete sú aj drsnejšie basy, a ani ich nezriadil sovietsky establishment. I dnes. Tak neviem. Tuctová novelka od literárneho disidenta, vybavujúceho si účty s režimom. Pre mňa nič moc.

27.01.2019

Žádná filozofie, žádná povznášející beletrie, žádné hluboké drama, žádné potěšení. Více než jeden den jednoho vězně v jednom gulagu se mi před očima odvíjí psychologický obraz člověka. Člověka v extrémních podmínkách, kde vše je relativní. Čas, pohodlí, štěstí... Tady platí trojnásob teze "jak málo člověku stačí ke štěstí". Přežít jeden den, neonemocnět, nepřijít o kůrku chleba či o válenky, nezůstat na mraze... Jen morálka a charakter člověka je neměnná a jediná důležitá. Jen ta dá člověku přežít bez ztráty lidství a důstojnosti v krutých a nespravedlivých podmínkách nastavených režimem, utužených jeho služebníky a šikovně využívaných vykutálenými spoluvězni. Ne vždy ale stačí prostě jenom přežít. Rozhodně zajímavé čtivo. Souostroví Gulag čeká...

"Hlavně nehladovět a vydržet."

14.01.2019

Útlá knížka,tak akorát na jeden dlouhý zimní večer. Jeden den v gulagu,bez příkras a zbytečného filozofování. Poučení? Člověk může zůstat člověkem i v těch nejkrutějších podmínkách. A chleba si vážím zase o trochu víc..