Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392228/bmid_jeden-kopecek-smoulovy-U0S-392228.jpg
4
391
391
Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové, videopůjčovny, tamagoči nebo Kačeří příběhy. Aspoň pro nás, děti devadesátek. Každá rodina má své příběhy a tohle jsou zápisky té mojí. Jsou to vzpomínky, nad kterými se usmívám a sem tam se i dojmu. Třeba nad tím, jaký to bylo retro, kdy se seznámili naši. Tahle kniha je napůl moje a napůl skvělé ilustrátorky Elišky Podzimkové. Díky jejím ilustracím se kniha nečte, ale prožívá a nasává všemi smysly!... celý text
Přidat komentář
No není to Kafe. Je to milé vzpomínání na dětství, na prázdniny strávené u babičky, na dobrodružství která jste zažily a jež Vaše děti prostě nemají možnost už zažít. Je to jako byste otevřeli fotoalbum s rodinnými fotkami a ke každé si připsali svou vzpomínku. Myslím, že občasné probírání se rodinným albem má občas každý z nás. Jen MD z toho vytvořila milou knihu, kterou vydala. Hodně věcí a takovou tu vůni vzpomínek máme společnou, i když na jejích vzpomínkách je vidět a cítit že je o pár let mladší než já. Nicméně, za mě je to milá, pohodová kniha. Jestli stojí za přečtení musí zvážit každý zvlášť.
Jako devadesátkové dítko mě kniha chytla, hezky jsem si díky ní zavzpomínala. Vizuálně je opravdu krásně udělaná. Vždycky jsem měla ráda lidské příběhy, ale chápu, že spoustu lidí to vůbec nemusí zajímat. Největší cenu má kniha určitě pro autorku a její rodinu.
Kniha ve mě vyvolala spoustu vzpomínek a příjemné nostalgie. Je zvláštní, kolik toho může mít člověk společného s někým jiným žijícím ve stejné době. Hvězdičku navíc dávám za vymazlený styl knihy - různé fonty, poznámky na okraji psané 'ručně' a hlavně spousta dobových relikvií od desky Abby až po talířek s kačenkou. :)
V tomhle parném létě ideální čtení pro zavařený mozek :-)
Milé ponoření do nostalgie, Maruška píše velmi čtivě, člověk si hned vzpomene na vlastní dětství. Vyzdvihnout musím také grafické zpracování, to byla radost pohledět!
To bylo krásné, moc se mi to líbilo :-)
Jsem cílovka, dítě devadesátek a fakt jsem si to čtení úživala.
Nádherně udělaná knížka a ilustrace Elišky Podzimkové tu atmosféru úžasně podtrhly. Parádní
Pohled do soukromí, rodinné zážitky autorky. Trochu mi to připomíná... "Můj deníčku, památníčku...."
Pro autorku je to velmi osobní, ale úplně si nemyslím, že by někoho zajímalo, co, jak a kdy se v mé rodině událo.
Mila oddychovka. Celou dobu jsem se vezla na vlne nostalgie a vzpominala na svoje krasny detstvi v devadesatkach.
Ano, pastva pro oči, ale pro obsah ani retro nejsem asi cílová skupina. Je to upřímná kniha, co umí pohladit :o)
Moc pěkně napsané a skvělá grafika. Při čtení jsem se vrátila o pěkných pár let zpět :-)
Tři slova: nostalgie, stýskání si, vzpomínky...
A čtvrté: ŽIVOT!
Je tak opravdová, tak upřímná a zároveň tak obyčejná... Není možné, aby vás nedojala, ať už jste se narodili v jakýchkoli letech. Protože nejen v devadesátkách se pekáčovalo, čekalo na Ježíška, jezdilo do Bibione, trávilo prázdniny u babiček a dědečků na vesnicích, milovalo poutě, četlo Bravíčko...
Tato kniha je jako portál, kterým budete přeneseni nazpátek do dětství... A že si to užijete. Možná i slza ukápne...
Tato knížka má pro mě větší význam než Kafe a cigárko, které je mimochodem také skvělé.
"Je o tom, jak neobyčejné je obyčejné štěstí."
Další kniha z retrovlny. Přes pěknou grafickou úpravu mě zase tak moc nezaujala, zčásti i proto, že jsem jiná generace.
Příjemná oddychovka přečtená za jedno odpoledne. A obálka se šmoulovou zmrzlinou.... mňam!!!
ČV 2019: kniha, která vás zaujala svou obálkou.
Nejsem úplně devadesátkové dítě, svoje dětské zážitky datuji až po roce 1998, kdy jsem poprvé šla do školky. I přesto tato kniha ve mně vyvolala spoustu vzpomínek. Byla nádherně nostalgická, vtipná a určitě bych se k ní někdy ráda vrátila. Ilustrace naprosto dokonalé, je to takový retro deníček každého mileniála. Líbila se mi víc než Kafe a cigárko. A chválím poznámky a shrnutí po každé kapitolce. Je to oddechovka, u které se i zamyslíte nad vlastním životem.
Milá knížka, jako když listujete v cizím rodinném albu, ale ne vše vas zaujme. Moc pěkná grafika.
Knížka je vizuálně krásná a mile napsaná, i když je to spíš vzpomínkové album. V tomto směru může sloužit jako skvělá inspirace dalším rodinám. Je to pastva pro oči a místy i pobaví.
Bohužel čtenář, který se těší hlavně na avizovaný příval "devadesátkových" vzpomínek, bude možná zklamaný. Příběhy příbuzných se odehrávají ještě před tou dobou, a nezažít ji sama, budu si z knihy pamatovat snad jen, že v sobotu ráno dávali Gumídky, což mi k navození nostalgie jaksi nestačilo. Snad jen na tom sídlišti jsem se trošku poznala :-)
Dříve jsme byli dětmi, nyní jsme už třicátníci. V této knize sama autorka vzpomíná na ta skvělá léta devadesátá, kdy ještě nebyly žádné smartphony či sociální sítě, ale jen tamagochi a odřené kolena. Ve svých vzpomínkách se vrací zpět do svých dětských let. Vypráví nám také příběhy svých rodičů a prarodičů, jejich dřívější životy, ale i to jak se poprvé seznámili. Jedná se o příjemné a oddychové čtení, kde si jistě každý vzpomene na to své dětství.
Měla jsem problémy knihu vůbec dočíst. Nebavila mě. Příběh cizí rodiny mě vůbec nezajímal a nelibilo se mi ani jak je to psané. Popisky po stranách psané asi autorkou jsou velmi špatně čitelné.
Kniha je barevná a vypadá vesele, to je za mě jediné plus.
Štítky knihy
česká literatura Československo vzpomínky rodina dospívání dětství 90. léta 20. století české povídky babička ŠmoulovéAutorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Kniha se bude nejspíš více líbit těm, kteří vyrůstali v 90. letech, tak jako autorka. Osobně mně nutila vzpomínat na mé dětství, prarodiče...moc hezky napsána a grafické zpracování je originální a pozvedá knihu o level výš.