Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392228/bmid_jeden-kopecek-smoulovy-U0S-392228.jpg
4
391
391
Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové, videopůjčovny, tamagoči nebo Kačeří příběhy. Aspoň pro nás, děti devadesátek. Každá rodina má své příběhy a tohle jsou zápisky té mojí. Jsou to vzpomínky, nad kterými se usmívám a sem tam se i dojmu. Třeba nad tím, jaký to bylo retro, kdy se seznámili naši. Tahle kniha je napůl moje a napůl skvělé ilustrátorky Elišky Podzimkové. Díky jejím ilustracím se kniha nečte, ale prožívá a nasává všemi smysly!... celý text
Přidat komentář
Po všech těch beletristických románech mě tato kniha mile překvapila. Nejvíce se mi asi líbila hned ta první část, kdy autorka vzpomíná na mládí v Trutnově, nejméně asi část poslední, kde mohla autorka vytěžit z námětů více, případně uvést třeba i více postřehů, které se k té době pojí. Nové pojetí, příjemné grafické zpracování - ale stejně mě nejvíce zaujal asi ten název...:-D
Pro mě má ta kniha osobní význam, protože Marušku znám osobně a žila jsem na stejném sídlišti, takže asi nejsem objektivní kritik. Občas jsem se smála, občas málem plakala. Moc se mi to líbilo. Kniha je taky nádherně ilustrovaná a vázaná.
Mám moc ráda Maruščin styl psaní, který je chytrý, vtipný a poutavý. Společně s nádhernými ilustracemi vydala knihu, která je nejen o devadesátkách a vyrůstání, ale i o jednoduchých příbězích seznámení a života jejích rodičů, prarodičů i praprarodičů. Hned několikrát jsem se u příběhů smála, u některých věcí souhlasně přikyvovala hlavou, protože je moc dobře znám. Milá literární jednohubka.
Přepadla mě nostalgie a vzpomínky. Milá kniha. Zasmála jsem se u rozhlasu - u mojí babičky funguje pořád, vždycky před hlášením hrají nějakou lidovku a když začnou, tak se člověk jen dívá, jak se okolo otvírají okna :-)
Milá knížka na jeden večer. Celkem správně jsem ji podle anotací odhadla, takže jsem nebyla zklamaná. Není to bohužel ale knížka, ke které by se člověk rád vracel.
Kniha je to krásně graficky provedená, ale kdybych měl hodnotit jen text, zas taková výhra to není. Reklama hovoří o nostalgii po devadesátkách, ale vzpomínány jsou tam hodně i časy rodičů, prarodičů, praprarodičů. A jen s něčím se jde opravdu ztotožnit, u historie konkrétní rodiny, když to příbuzenstvo neznáte. Od průměrného hodnocení to nezachránila ani časopisecká moudra, zakončující nijak hlouběji provázané kapitoly. Marie je milá (a zřejmě má sloní paměť), kniha je milá, ale…
Kniha je roztomilá už od pohledu, je to milé čtení...nejvíce se mi líbilo opravdu ,,devadesátkové řádky,, ale těch bylo opravdu velmi málo a potom příběh samotné Maruška, když byla nemocná atd., to mi úplně přesně připomínalo sebe....přiznám se, že po přečtení některých řádků jsem se ztrácela ve jménech a už jsem nevěděla kdo je kdo, nedávalo mi to souvislosti, ale to je jasné...je to o rodině Marušky - takže pro nás takové příjemné zpestření a uvědomění si toho, že kdyby například žil ještě teď můj dědeček...měla bych spoustu otázek :-). Je to pěkné, ale chybělo mi více devadesátek, proto ubírám 2 hvězdičky :-)!
Kniha se mi líbila, grafické zpracování je dokonalé a obsahově se mi to taky líbilo i když jsem čekala víc "devadesátkové" příběhy ale jo, mám ráda blogy a příběhy ze života.
Kniha byla takovým devadesatkovym pohlazením po duši. Vzpomínky na dětství a ukázka toho, jaké by to bylo kdybych měla babču a dědu. Bylo to milé, krásne zpracované dílko, které si určitě ještě jednou nostalgicky prohlédnu. Nebo možná i vícekrát. Splnilo to me očekávání.
Líbilo a hodně. Jsem o pět let starší než Maruška Doležalová, takže směle můžu říct, že už taky něco málo pamatuju. Bez mučení přiznávám, že mě hodně ovlivnila nostalgie. Ta má totiž tu úžasnou magickou moc, kterou vás uchvátí. Devadesátek mohlo být více.
Zřejmě proto, že nejsem dítě devadesátek, ale skoro sedmdesátek je mi v knize milé a povědomé úplně vše. Část o devadesátkách mi evokuje vyrůstání prvního dítěte, přesně se všemi vjemy, jak je M.D. zmiňuje, vzpomínky na rodiče či prarodiče jsou mi blízké a velmi milé. Jakoby to bylo o mně. Kniha je napsaná moc pěkným a bohatým jazykem, je krásně výtvarně zpracovaná. Takové pohlazení po duši pro toho, kdo rád zavzpomíná.
Hezká, taková malá, rodinná kronika. Tímto počinem musela autorka udělat obrovskou radost svým nejbližším. A blízkým určitě taky. :-) To mi připomíná, jak jsem před časem taky něco sepsala, bylo to dost podobné, včetně foteček a obrázků. Rodina četla se zájmem a s pobavením. Ty společné vzpomínky měly a stále mají pro nás význam. Ale žádné nadčasové dílo to opravdu nebylo.
Grafické zpracování této knihy mě však velmi potěšilo.
Je to kniha o devadesátkách - o devadesátých letech minulého století, kdy Marie prožívala své dětství a mládí (je ročník 1987). Můžete se těšit na vyprávění o rodičích, o vyrůstání na sídlišti na malém městě, o nechuti ke sportování ve městě, kde sportují všichni (Trutnov), o seriálech, které v té době letěly (Beverly Hills 90210), o tehdejší módě, o dětských nemocích, dovolených, vánocích... Každá část knihy se věnuje jedné části rodiny, vzpomíná se na babičky, dědečky a jejich zvyky, na rodinné sešlosti, svatby či pohřby, dovolené a výlety, na veselé příhody, které se děly možná ve všech rodinách. Možná je to někdy trochu víc osobní, ale to už je na autorce, co všechno chce ze svého soukromí sdílet.
Marie má zvláštní dar, dokáže do každé všední vzpomínky vtělit něco milého, nostalgického, neobyčejného a tím vyvolá vzpomínky i v hlavě svých čtenářů. Devadesátá léta byla asi tou poslední dobou, kdy se lidé dívali v televizi na stejné pořady, kdy ještě nebyl internet či mobilní telefony, a tak vzpomínky autorky rezonují i v nás, kteří jsme v té době žili, byť nám bylo už třeba mnohem víc.
Knížka je mile nostalgická s krásným grafickým zpracováním, ale jinak není ani příliš zábavná ani zajímavá.
Shodou okolností jsem po přečtení knihy četl rozhovor s autorkou, kde tvrdí, že ji někdo zkritizoval , že je kniha příliš osobní a melancholická a tak to potom přepsala. Protože už byly hotový ilustrace, tak knihu vydala. Podle mě to ale nepřepsala dost. Pár vzpomínek o devadesátkách je milých a taky jsem trochu propadl nostalgii, ale při čtení o jejich dědečcích a babičkách vč.prohlížení fotek, jsem si přišel jak voyer. Z pochopitelných důvodů jsou to jen milé vzpomínky. Kdyby to napsala jen pro svojí rodinu, tak by to snad mělo větší smysl. Kniha je krásně zpracovaná graficky, ale to je dost málo.
Skoda, ze v knizce nebylo vic o devadesatkach. Protoze to, co tam Maruska Dolezalova zminila, ve mne fakt vyvolalo obrovskou vlnu nostalgie. Jak jsme s holkama skakaly pres gumu, jak se pres klepace na sidlisti hrala prehazka nebo se clovek totalne vyzvykal z hubabuba :-) Ach jo, je mi tricet a jsem fakt pametnik.
Diky, mne se to libilo. Zavzpominala jsem si a pro sichr vygooglila, jak to ted vypada se Spice Girls :-D
Celkový design knihy je nádherný, stejně jako všechny ilustrace. Více mě bavila devadesátková část (na můj vkus, devadesátek mohlo být více), a část o Marii, než ta o její rodině, tu bych ukončila rodiči, stejně je to ale milé čtení!
Za prvé musím pochválit super obálku a ilustrace. Kniha je zajímavá pro ty, kteří prožívali své dětství v devadesátých letech, ale je to více o dětství Marušky Doležalové.Kdyby bylo v knize více vzpomínek na devadesátky celkově, byla by kniha lepší.
Štítky knihy
česká literatura Československo vzpomínky rodina dospívání dětství 90. léta 20. století české povídky babička ŠmoulovéAutorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Knížka mi svým vzhledem připomněla památníčky, které kolovaly mezi kamarádkami v době mého dětství. Grafice tedy nemám co vytknout, u obsahu mě mrzí hlavně to, že nebylo víc odkazů na ta devadesátá léta.
"Když mám hlad, utrhnu si malej kousek. Když se potřebuju soustředit, utrhnu si větší."