Jediný príbeh
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391597/bmid_jediny-pribeh-i0v-391597.jpg
4
250
250
Chceli by ste radšej viac ľúbiť a viac aj trpieť, alebo menej ľúbiť a o to menej trpieť? Touto dilemou začína štrnásty román anglického spisovateľa Juliana Barnesa, držiteľa Man Bookerovej ceny za titul Pocit konca. V prvej, druhej aj tretej osobe rozpráva o láske medzi devätnásťročným mladým mužom a štyridsaťosemročnou ženou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Artforum (SK)Originální název:
The Only Story, 2018
více info...
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla po přečtení Vědomí konce (čteno pro Výzvu). Věděla jsem, že mě tento autor nezklame. Píše opravdu skvostně. Je mistrem anglické moderní literatury. Téma vztahy jsou zde hlavní a bohužel i závislost-jak na člověku, tak alkoholu.
Těším se na další jeho knížku Než mě potkala, kterou už mám koupenou z antíku.
Asi jsem čekala něco trochu jiného. První část - nemohla jsem se začíst, ztrácela se, druhá - skvělá, svižná, konečně mě začala knížka bavit, líbilo se mi, jak hlavní hrdina popisoval svoje pocity a úvahy ve vztahu se starší ženou, poslední - bohužel opět nudnější děj a těžkopádnější odstavce. Ale velice zajímavá forma vyprávění, která se měnila s každou pasáží (máme celkem tři).
Přes první část jsme se nemohla dostat, zápletka byla zajímavá, ale popsaná velmi banálně. U druhé části jsme byla velmi ráda, že jsem knihu neodložila a nemohla jsem přestat číst. Bohužel třetí část mě vrátila zpátky k první. Za mě by kniha mohla být velmi dobrou povídkou. Ale hlavní hrdina mi byl nesympatický, přestože z jeho úst zaznělo mnoho pravd a mouder, on byl nepříjemně statický. Jedna z věcí, které mne velmi zaujaly, byla forma vypravěče, která se s každou částí víc odosobňovala.
To jsou mi zase komentáře! Je to kniha se silným příběhem? Ano! Je plná vzrušujících momentů, nádherných vět, podnětných úvah? Samozřejmě. Je psána chronologicky a bez invence jako nějaká červená knihovna? Ne. Mění se vypravěčská perspektiva? Ano! Co byste ještě chtěli více?
Příběh je rozdělen do tří částí: První je vyprávěn z pohledu první osoby, Paula, mladého sebevědomého studenta s vírou v budoucnost. Seznámi se se Susan, věří ve vzájemnou lásku a vzájemnou budoucnost vidí růžově. Druhá část je vyprávěna z druhé osoby, kdy Paul mluví sám k sobě a jeho iluze prasknou jako mýdlová bublina. Střetává se s realitou a je nucený přiznat, že vztah si od něj vyžádá velmi mnoho. Ve třetí části už je Paul jen třetí osobou a na konec příběhu nahlíží odosobněně, účtuje svůj život i svou životní lásku.
Kniha Jediný příběh je hlavně definicí lásky, a to hlavně mužské lásky. Autor se zamýšlí nad tím, co láska je, nad jejími proměnami, podobami a ochotou jí obětovat vše a být jí celoživotně poznamenaný. Velkým tématem je zde i závislost a sebedestrukce. Víc než o lineární vyprávění se ale jedná o úvahu, a to hlavně nad láskou.
Kniha se mi líbila.
Kde jsi byl celý můj život?
To je jediné, co mi utkvělo v hlavě. Ze zbytku mám v hlavě kaši. Smutnou kaši. Autor dokola opakuje tragické a depresivní koncepty lásky, a v příběhu jako takovém jsem se ztrácela.
Možná proto že jsem se ve svých 19 nezamilovala do nikoho o třicet let staršího. Takže co já vim.
Má pátá přečtená kniha od Juliana Barnese - a nějak nechápu, proč je nazýván chameleónem britské prózy. Jeho rukopis mi přijde velmi charakteristický a úvahy, které ve svých knihách rozviřuje, na podobné téma.
I v Jediném příběhu (jež je historií jednoho milostného vztahu) se setkáváme s nespolehlivostí a relativitou paměti, složitostí partnerských vztahů, jejich osudovými dopady na celý zbytek života ... a J.Barnes opět jako vypravěč (či spíše díky odstupu mnoha let od události už nezaujatý, rozjímající komentátor) hraje se čtenářem svou hru, kdy postupně tahá jako kouzelník králíky z klobouku na světlo fakta/vzpomínky, zdánlivě zapomenuté či záměrně zamlčené, aby příběh zvrátil úplně jiným směrem pod úplně jiným nasvícením. A mne jeho hry, stejně jako jeho humor (byť v tomto díle je ho o poznání méně), dobromyslně sebeironický odstup i relativizování stále baví.
Okouzlená část byla blábolivá, nadšená a předváděcí, druhá přistála na zemi a podívala se pravdě do očí a třetí už jen sčítala škody a užitek. Příliš mnoho slov na jeden příběh.
"Láska mužova a jeho život nejsou totéž. Pro ženu však celou existencí jest."
"...jak se mám chovat u stolu muže, do jehož ženy jsem se zamiloval."
"Kde jsi byl celý můj život?"
Kniha má 3 části. Ta druhá se mi zdála nejčtivější. Krásně popsáno, jak se zaslepeni láskou můžete okrást o nejlepší roky svého života. První láska, i když odepsána předem k záhubě a vy do ní stejně jdete a říkáte si: "Tohle je do konce života, jsem nejšťastnější, nikdy se nerozjdeme a blablabla..." A přitom postupem času zjistíte, jak jste rozdílní a ve skrytu duše víte, že máte jít od sebe a může vám okolí říkat, že byste se měli rozejít, že to nemá budoucnost, ale nejste toho schopni a táhnete to ještě x let a vy si stejně musíte nabít hubu, než se vám definitivně rozsvítí a náhle zjistíte, jak se vám rozchodem ulevilo. Je to zajímavé, obzvlášť pro lidi, co s takovým vztahem mají zkušenost at už je v tom alkohol, násilí, starší partner, vdaný/ženatý partner. Rozhodně si přečtěte.
Velmi se mi líbí věta komentáře "MadamC" - Chceme se životem protloukat s brýlemi alespoň s nádechem růžové.
Život nám ale někdy i ten nádech z brýlí sfoukne. Ale o tom náš život je, radosti a starosti, láska a trápení ....
Ještě i v dnešní době je láska staršího muže a mladé ženy věc úplně normální, ale naopak to pořád hodně lidí nebere.
Láska ale ruší věkové hranice, je opravdová, slepá a hluchá, nevidí, neslyší, odpouští, miluje, protože o tom to je - prostě - "Láska"
Tato kniha vám může zkazit iluze. Každý si v mládí myslí, že on by nikdy nedopustil tohle a tohle a že až on bude starý, bude úplně jiný než všichni důchodci světa. Bohužel se však bojím, že opak je pravdou.
Kniha je rozdělena do 3 částí. První část je o vztahu mladíka a vyzrálé ženy. Popisuje, jak se poznali a je to celkem optimistická a romantická část. Další dvě části už jsou realističtější a tím pádem i černější a pesimističtější. Zjišťujeme, kam se vztah posunul a jak dopadl.
Barnes nám lije čistého vína a to je dobře. Žádné růžové brýle v balení s touto knížkou rozhodně nečekejte. Že je soukromý jazyk milenců roztomilý? Nic nového stejně nevymysleli. Že je skvělé zažít opravdovou lásku? A co když vám to zničí život? Co když vám z toho pukne srdce? A pokud jste si mysleli, že opravdovou lásku můžete jen tak opustit, zamávat šátečkem a úplně na ni zapomenout, tak...bohužel. Naše nejvnitřnější já nikdy nezapomíná, protože jsme se tím už navždy změnili.
Tato kniha je krásná a dá vám toho spousta, avšak většinu obvykle slyšet nechcete. Chceme se životem protloukat s brýlemi alespoň s nádechem růžové. Ale pokud máte období, kdy pravdu zvládnete a ustojíte, s chutí do této knihy!
Já osobně jsem si čtení užila moc, ale z principu mladého naivního srdce nemohu dát víc jak 3 hvězdy, i když by si kniha 4 zasloužila.
Kdo nezná Barnesovu tvorbu, může být zklamán. U mě vzhledem k tématu je to v pořádku, i když ne úplná bomba.
Jediný příběh byla moje první kniha od Juliana Barnese a vzhledem k jeho oblíbenosti jsem měla velká očekávání. Bohužel mě zpracování moc nezaujalo.
Příběh sám není ničím velkolepý ani výjimečný. Kniha se bude líbit více těm, kteří dokáží ocenit zvláštní zpracování a filozofické úvahy. Vyprávění je rozděleno do tří částí, přičemž první část - fáze zamilování je psána v první osobě, druhá část v osobě druhé a poslední je retrospektivní v osobě třetí.
Z celého tohoto neveselého čtení oceňuji dobře vykreslené těžké soužití s člověkem závislým na alkoholu. Ostatní bylo pro mne příliš těžkopádné a hlubokomyslné, přitom ale emočně prázdné.
Kniha o lásce ,která se tak trochu vymyká normálu a pohledu tehdejší společnosti. Láska mladého studenta a starší ženy ,je ze začátku jako ''pohádka'' ,ale pak autor trochu přitlačí na psychologii a úvahy o lásce a životě.
Hodně zajímavých úvah a myšlenek. Kniha mě bavila.
Poutavé vyprávění se zajímavým vypravecskym stylem, který se během celého románu proměňuje.
Kniha mě příliš neoslovila. S první třetinou jsem bojovala, druhá mě příjemně překvapila - příběh se rozjel a vše se nejednou vyjevilo v jiném světle. V poslední části ovšem příběh opět ustoupil a dál prostor rozvláčným úvahám - pro mě nepříliš čtivým. Vyrozuměla jsem, že jde o autorův styl - já však zdá se nejsem jeho cílová skupina.
Je to určitě hlubokomyslné. Bohužel filozofické hloubky je tam tolik, že zahlcuje část epickou a já od knih očekávám především to, že mě budou BAVIT.
Oceňuji autorovu originalitu, ale vnímám ji zároveň jako rušivou (např. celou 2.část psanou ve 2.osobě plurálu, což se dá zdárně aplikovat na menším kousku textu, na tak dlouhém fragmentu působí spíš kontraproduktivně).
Je možné, že v citově zainteresovanější fázi života bych byla empatičtější a knihu ocenila plným počtem, takto dávám krásné 3/5 víceméně jako obdiv k autorově nespornému potenciálu.
Na rozdíl od jiných bych vyzdvihla právě druhou a třetí třetinu, nabitou silnými psychologicky i filozoficky laděnými úvahami, o tom co je život. Barnes umí - nejen zajímavé odlišení první, druhé a třetí osoby u jednotlivých částí knihy, ale hlavně postupné hledání a nabízení odpovědí na otázky, které jsou tu od nepaměti...
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura první láska psychologické romány alkoholismus nešťastná láska partnerské rozchody věkový rozdíl partnerů (age gap)Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Měla jsem naprosto odlišná očekávání. Možná něco ve stylu Předčítače od Schlinka? Ale byl to spíš náznak příběhové linie a k tomu spousta vedlejších myšlenek jednéz našich hlavních postav.
Autorůvv styl psaní je úžasný. Vytříbený intelekt, možná i ten náznak humoru. Ale díky tomu, že příběh je v knize spíše doplnění volného toku myšlenek, nečte se kniha zrovna lehce. Příběh neutíká, trochu se to prostě vleče. (Čemuž by možná trochu pomohlo rozdělění do kapitol. To mi trochu chybělo.)
Postavy mi byly silně nesympatické a to s každou stranou víc a víc. Samozřejmě to mělo svůj důvod. Alkoholička a mladý frajírek, který raději utíká, než aby se postavil pravdě.
Takže ano, kniha je zajímavá, řeší palčivá témata, obsahuje spoustu krásných, hlubokých myšlenek, ale takových knih je spousta a tahle u mě prostě neboduje tolik jako jiné.