Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1210
1210
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Další krásná kniha od Greena. Moc s emi líbila, velmi zajímavé téma, které nutí člověka se zamyslet.
Zařekla jsem se, že po několikerém zklamání už Greena číst nebudu. Ale na dovolené se mi tahle kniha dostala do rukou a musím říct, že dobrý. Předčilo to mé očekávání. Možná to ale bylo i tím tématem, které se mě dotýká, Azinu spirálu myšlenek jsem naprosto chápala.... tentokrát John vážně ví, o čem píše.
Ráda jsem si přečetla knihu o této poruše, a přiznám se, že první, co mě napadlo bylo, že jsem ráda, že tím netrpím ani já ani mé děti. Knihu jsem zhltla na dovolené. Líbila se mi víc než Hvězdy nám nepřály.
Kniha se naprosto vymyká z mých upřednostňovaných žánrů, přesto jsem jí ale chtěla dát naději. Není to moje první kniha od J. Greena, četla jsem již Papírová města, která jsem ale bohužel nedotáhla ke konci. Chtěla jsem se tedy přesvědčit, že to byla jen výjimka a dokážu v autorově tvorbě najít knížku, která mě zaujme. Po této knize jsem sáhla z důvodu detektivní linky, která zněla velice slibně. Pokud jsem ale očekávala detektivní příběh plný napětí a dechberoucího odhalení, rozhodně se mi nic takového nevyplnilo. Zmizení se v průběhu příběhu postupně upozadilo, až mě ke konci spíše překvapilo, když se zčistajasna nabídlo krátké, poměrně odbyté, rozuzlení. Ani romantika mě v knize příliš neoslnila - na takzvané shipování hlavních postav mi chyběl nástin jakéhokoliv jejich charakteru kromě Aziny nemoci a syna miliardáře, který v podstatě nemá tak skvělý život, jak by se mohlo zdát.
Celkově pro mě byla "Jedna želva za druhou" spíše oddychovka mezi čtením jiných knih, rozhodně žádný příběh, který by mi nějak zvlášť přirostl k srdci.
(SPOILER)
Abych byla upřímná tak pořádně nevím jak knížku hodnotit.
Toto je moje první kniha od autora,kterou jsem četla a rozhodně to není poslední.
Knížka je tenoučká a čte se rychle. Ale bohužel tím jak na mě byla krátká, jsem si k postavám nedokázala vytvořit nějaký hlubší vztah. No ..... vlastně jsem si nevytvořila skoro žádný vztah.
Postavy mi přišli plytké a nic moc neříkající.
Romantická linka nebyla špatná ale nijak moc mi nesedla. Ocenila bych kdyby se hlavní hrdinové více poznávali a vybudovali si hlubší vztah. (Ale toto je můj problém mám ráda pomalou romantiku )
Co mi ale přišlo zajímavé a ještě jsem se s tím nesetkala, bylo onemocní hlavní hrdinky. Ale nebudu lhát, když si čistila prst, trochu se mi zvedal žaludek.
Děj mě bavil,ale nebyla to knížka, ke které bych se potřebovala vracet abych jí dočetla.
V knize se objevuje i náznak detektivní linky, ale je tam pouze maličko. Více se kniha točí okolo vztahů a psychické poruchy hlavní hrdinky.
Jako celek se mi knížka líbila, ale na zadek jsem si z ní nesedla. Čekala jsem trochu více.
Takový lepší průměr
3,1/5*
Zajímavé nahlédnutí do života člověka s OCD. Ze začátku mne kniha nezaujala, ale konec byl velmi čtivý.
Kniha byla slabším kouskem z Greenovy tvorby, i když se mi to může jevit kvůli tomu, že už nejsem úplně v cílové skupině autora.
Jaké to je mít myšlenky na to jestli ve vašem těle nejsou škodlivé bakterie nebo chodit na terapie ? Jak těžké je mít OCD vám řekne Aza. Bojuje s ní téměř celý život. A jakoby to nestačilo zmizel známý milionář R. Pickett těsně před zatčením. Aza a její nejka Daisy se pustí do řešení záhadného zmizení nejbohatšího člověka. Napínavý a humorný příběh od autora Hvězdy nám nepřály.
Je velice těžké pochopit člověka nemocného OCD. Autor to popsal tak výstižně a srozumitelně, že to začínám " trochu "chápat. Krásná kniha.
Z počátku jsem se nemohla začíst. Kniha je zajímavým náhledem do života člověka s obsedantně kompulzivní poruchou. Určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla. Kniha Hvězdy nám nepřály se mi líbila víc.
3,7*
Když jsem se pustila do Všade samé korytnačky, představovala jsem si, že budu číst příběh, kde je hlav. linka založena na vyšetřování příběhu, což nakonec ani tak nebylo. V podstatě vyšetřování se týkalo tak max. 30 stránek z celé knihy, což je za mě celkem škoda, protože to bylo to hlavní, proč jsem se do knihy pustila a to, co mi anotace v podstatě slíbila. Na druhou stranu jsem ráda, že většina knihy byla o pochodových myšlenkách Azy. O její nemoci, úzkosti, fobiích atd. Některým lidem přišla možná Aza otravná, ale mě jako člověku, co si něčím podobným prochází mi byla sympatická. Navíc, Daisy byla ten člověk, co na mě působil nejvíce otravně :p. Konec mě celkem překvapil a asi něco aj předal.
Jestli nemáte rádi, nebo vás nebaví Greenovky, tak asi ani nedáva smysl ji číst, protože ano, v podstatě je pořád na to stejný brdo. Naopak lidem, co si prochází nějakým obtížným obdobím, kdy trpí úzkosti, či fobií, bych ji asi doporučila.
Nemohu si pomoci, ale s každou další Greenovou knihou, kterou přečtu, mne Greenova tvorba baví čím dál tím méně. Možná proto, že už jsem na young adult literaturu stará a řada počinů tohoto žánru už mne (až na pár výjimek) neuspokojí. Možná proto, že se nedokážu napojit na ty mladé hrdiny, co se v Greenových knihách vyskytují. A nebo možná proto, že ty Greenovy knihy jsou prostě pořád na jedno brdo - jako přes kopírák.
Teenageři, kteří mají nějaká trápení (ať už psychická či fyzická). Snaha o hluboké myšlenky, filozofické úvahy a o nějaký tematický přesah knihy. Dějová linka záměrně slabší a méně komplikovaná, aby bylo více prostoru na vnitřní život postav. To jsou atributy Greenovy tvorby. Obecně na tom asi není nic špatného a Green nemá objektivně důvod cokoliv měnit, když se jeho knihy opakovaně řadí mezi hojně prodávané tituly.
Nicméně subjektivně řečeno bych já jako čtenářka ocenila, kdyby se autor aspoň občas pokusil o nějakou invenci, nějaký posun. Protože takhle mám pocit, že čtu skoro to samé, jen s jinými jmény. A autor promine, ale ono se to prostě dříve či později omrzí. Zvlášť když se i já jako čtenář vyvíjím.
Nakonec hodnotím slabými 2 hvězdami. Pár pasáží mne zaujalo, ale nebylo jich příliš mnoho. K postavám jsem si nedokázala najít cestu - kromě Azy byly všechny postavy dost ploché a příliš málo propracované, abych o ně měla nějaký zájem. Celkově nemastné neslané - často spíše nuda. Zápletka nezajímavá a konec dost podivně vyšuměl do ztracena.
A já tímto s Johnem Greenem asi končím, protože pokud bude psát pořád stejně jako dosud, tak mi jeho tvorba bohužel již nemá co dát. :-(
Příběh mě nijak nezaujal, Aza i její kamarádka Daisy byla naprosto otravná. Přijde mi, že se vše odehrávalo pořád dokola. Autor má tedy lepší knihy.
Tohle byla zvláštní knížka. Vlastně jsem si ze začátku vůbec nebyla jistá jestli se mi knížka líbí nebo ne. A docela mi trvalo než se mi povedlo do knížky začíst. Aza byla příšerně otravná. Jenže pak jsem si říkala, je hrozný o někom takovým číst, ale jak těžké musí být s něčím takovým žít. Musí být příšerné žít s myšlenkami, které nemůžete ovládnout a neustále se točit v myšlenkových spiralách. A právě tohle uvědomění mě přimělo změnit názor na celou knížku, takže nakonec mohu s klidným svědomím říct, že se mi líbila.
Samotný příběh, který se pokoušel o young adult detektivku, nebyl nijak zvlášť originální ani zajímavý, ale síla knížky spočívá v popsání myšlenkových pochodů, nejen Azy, ale i Davise. V knížce byla celá řada úžasných myšlenek. A skvěle byla popsána duševní porucha Azy, i když mi v knížce trochu chybělo, že přesná diagnoza nebyla zmíněna, byť není zas tak těžké si ji domyslet.
Co musím ocenit je konec knihy, který krásně dokreslit uvěřitelnost příběhu a celkem mě i překvapil. A za něj nakonec dávám o hvězdičku víc.
Jedno velké PÁNI!
Knihou nás provází hlavní postava Aza, která trpí ODC (obsedantně - kompulzivní poruchou). Nemoc je v knize moc dobře a zajímavě popsána - taky tomu přispěla nějaká ta zkušenost autora. Je zde skvěle vylíčeno, jak se Aza cítí, co se jí honí hlavou a tak dál.
Kniha měla i menší vyšetřovací linku, kdy Aza a kamarádka Daisy se snažili přijít na to, kde by tak mohl být Rusell Pickett. Tady bych se pozastavila jen chvíli, tak nějak mi bylo jasný jak to dopadne a konec knihy to tak nějak i vylíčil. Ale co mě tady naštvalo, byl Davis (Rusellův syn), který vlastně udělal něco, co se mi hnusí i v reálným životě. Ale to nijak nemění na hodnotě té knihy. :)
Měla jsem spousty teorii jak by kniha mohla dopadnout. Přišla druhá část a úplně to celé změnilo, to co se stalo Aze, tak nějak jsem potom doufala, že jí to třeba nějak otevře oči a zlepší se její stav, a nebo v horším případě se radikálně zhorší - nic se nestalo, spíš se to nějak ustálilo.
Nebyl to nijak náročný děj, prakticky se tam ani moc nedělo, ale o to tady přeci vůbec nešlo! Šlo o to ukázat, jak takový lidi s touto poruchou přemýšlí, na co myslí a jak s nimi jejich podvědomí komunikuje (což můžeme vidět v textu, kdy se mění styl písma).
Musím se přiznat, že tolik lepíků, na ani ne 240 stránkovou knížku, jsem nepoužila snad nikdy - tolik se mi myšlenky a úvahy v knize líbily!
"Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty."
"... Není nutné trpět.' Já tedy myslím, že přesně tohle svědčí o hlubokém neporozumění tomu, jaký průšvih je lidský život, ale budiž."
"Průšvih je, že když někoho ztratíš, dojde ti, že nakonec ztratíš všechny."
"Nikdy nezabiju draka, protože drak jsem já."
"Třemi slovy můžu shrnout všechno, co jsem se naučil o životě: Život jde dál."
Knihu rozhodně doporučuju! Jen si nemyslím, že ne všichni pod 15+ by tuhle knihu mohli tak správně pochopit. :)
_________________________________________________________________________________________
Hodnocení knihy: 5/5 ✨
Když jsem ji začala číst tak jsem si řekla že je to spíš kniha pro mladší, ale když jsem ji dočetla tak jsem si řekla že moje 13ti leté já by to nepochopilo. Doporučuji
Kniha mě nenadchla, jelikož je v podstatě o ničem. Jediné pozitivum a zajímavost vidím v tom, že autor poměrně zdařile popsal myšlení osoby s obsedantně-kompulizivní poruchou.
V knize chybělo vysvětlení hlavní postavy. Nikde nebylo řečeno, co má Aza za problém. Celou dobu mi vadil "Mychal", nevím proč to nemohlo být napsáno klasicky. Jinak příběh celkem pěkný, akorát tam mohlo být méně psychických problémů a více romantiky.
Krásná kniha. Svým způsobem mě čtení této knihy pohladilo po duši. Příběh krásně plyne, postavy jsou příjemné a skvěle vykreslené. Kniha vlastně nemá žádnou pořádnou dějovou linku ale i přesto má co říct.
V knize je spousta důležitých myšlenek. Hodně podařené bylo popsání onemocnění OCD. Vůbec jsem si neuměla představit, co tato nemoc obnáší, teď už to vím.
Nikdy nezabiju draka, protože drak jsem já.
Co se týče čtivosti. Ze začátku mi trvalo se do děje dostat, ale postupně se to lepšilo. Kniha mi pomohla trochu více porozumět mé sestře a také sobě. Člověk, který si nikdy neprošel psychickými problémy, nedokáže pořádně knize a hlavní hrdince porozumět. Za sebe dávám 5 hvězdiček.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha mi byla doručena omylem, nevybrala jsem si ji. Podle toho se také svažuje můj komentář. Nenáročná oddychová četba pro pobavení. Odlehčené čtení pro ty, co nechtějí přemýšlet nad skutečným životem a možná i pro ty, co se nudí a chtějí nějakým monotónním způsobem zahnat nicnedělání. Je to "vyšší dívčí".