Jedno manželství
Tayari Jones
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403605/bmid_jedno-manzelstvi-7PB-403605.jpg
4
76
76
Není to tak dlouho, co se Roy a Celestial vzali. Oba jsou mladí, krásní a mají před sebou slibnou budoucnost. Doslova ze dne na den se jim ovšem změní život. Roy je obviněn ze znásilnění, které nespáchal, a posléze i odsouzen. Jsme totiž na americkém Jihu, kde se černá barva pleti neodpouští. Román si pokládá otázku, co s mladým manželstvím udělá vidina čtrnácti let ve vězení. Celestial sice dosahuje úspěchů v uměleckém životě, nemůže se však zbavit pocitů viny, když si vzpomene na Royovo neštěstí. Postupně ji opouští síla udržovat vztah, který se odehrává přes dopisy a krátké návštěvy. Autorka názorně ukazuje, jaké dopady na osobní život může mít nefunkční systém spravedlnosti. Kniha se dostala do knižního klubu Oprah Winfrey, jež se rozhodla stát producentkou filmové adaptace, a zároveň ji zařadil do svého seznamu četby na léto 2018 Barack Obama.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , VyšehradOriginální název:
An American Marriage, 2018
více info...
Přidat komentář
Mladý manželský pár, Roy a Celestial, mají celý život před sebou. Jejich vztahem ale otřese křivé obvinění a Roy je odsouzen na několik let vězení. Žijí totiž na americkém jihu, kde se s černochy, jako jsou oni, nezachází vždy úplně dle jejich představ.
Hlavní otázkou knihy není proč a jak byl Roy křivě odsouzen, ale zda je to rána, kterou manželství ustojí. Kniha se tedy hlavně zabývá emocemi a pocity hlavních aktérů. Čtenáři je nabídnuto více úhlů pohledu a je jen na něm, jak a co příjme.
Mohu říci, že ze začátku mě kniha vůbec nechytla a nějak jsem tomu nemohla přijít na chuť. Nicméně, když jsem se vcítila do jednotlivých hrdinů, začala jsem je více chápat, pochopila jsem i smysl knihy...
Kniha stojí za přečtení . Většina byla formou dopisů to se mi líbilo. Pokud měla přiblížit diskriminaci těchto lidí, tak za mě se to povedlo. Byla jsem dost šokovaná. Přesto, pokud se děj má odehrávat cca v 90.letech 20.st.... tak mi přijde dost nepravděpodobné, že by takto rychle někoho odsoudili podstatě bez důkazů, nebo DNA se ještě v te době nedalo určit?Každopádně konec se povedl.. . je přesně dost reálný.
Román se mi líbil, je to takový ten příběh ze života, kde asi chápu každou ze zúčastněných osob, nic není černé nebo bílé. Trochu mi chybělo vysvětlení (dohra) zápletky s křivým odsouzením, nemyslím si, že je to tak jednoduché, jak je v příběhu uvedeno, ale možná že autorka nepovažovala za důležité. Ale ve mě to trochu vyvolávalo pocit takového zbytečného zjednodušení.
Tak tato kniha mě vůbec nenadchla, vlastně to byl pravý opak nadšení. S plynutím děje jsem byla stále více na vývoj příběhu naštvaná. Co mě ještě kromě děje zrovna nenadchlo bylo rozložení kapitol do vyprávění mezi 3 osoby, kdy se mi nešlo z Roy přemístit na Andreho a poslední taková nepříjemnost byl nejspíše špatný překlad, kdy se v mém vydání často pletly rody nebo opakovala stejná slova za sebou.
Skôr 2.5. Dalo sa to čítať, ale mala to byť poviedka, nie kniha na 250 strán. Rozťahané a od druhej polovice aj extrémne nudné. Hlavná myšlienka - nespravodlivosť amerického justičného systému a problémy s tým spojené - tu bola viac-menej okrajová,rozoberal sa vzťah hlavných hrdinov, pocity, myšlienky a vedľajšie postavy boli zaujímavejšie než tie hlavné.
Taková nevyvážená knížka. Občas mě děj vtáhl, občas jsem se nemohla dokopat k tomu, abych četla dál. Dopisy mezi Royem a Celestial byly zajímavé, vyprávění kolem mě moc nebralo. A sem tam mi chyběly podrobnosti, proč se něco stalo tak, jak se to stalo. Konec mě nezaujal.
Námět jako takový zajímavý, osud hodný zamyšlení, nicméně konec skoro jako z červené knihovny, něco mi chybělo, něco vadilo, proto 4 hvězdy. Kniha nepatří mezi ty, ke kterým bych se ještě někdy chtěla vracet ...
Musím říct, že ve mě knížka v různých fázích vyvolávala různé, rozporuplné pocity!
Část dopisová mě překvapivě zrovna dvakrát nebrala. A to já na dopisy jsem - ale nějak u mě nezafungovaly. Dost mě taky štvala pro někoho zanedbatelná maličkost - dopisy postrádaly data!
Část, kdy Roye pustili ven. Tehdy se vyloupnul jeho charakter na plno a pro mě se stal postavou silně nesympatickou. "Všichni koukejte a sedněte si na zadek z toho, co jsem před vězením dokázal! Jsem ten největší borec, ale zároveň chudáček, ta největší obět ze všech" Když měl tolik hrdosti a obří ego, proč prostě neskousnul, že Celest hold dala přednost jinému. Vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadlo, chtěl evidentně zase akorát dokázat sám sobě, že ji dokáže stáhnout zpět, že na to má - jedno za jakou cenu a jakým způsobem. Chtěl ji vůbec upřímně? Miloval ji? Nebo šlo o to, aby mu bylo vráceno něco, co patřilo jemu a konec! Ano, uvědomuji si, že nemůžu postavu soudit, těžko si dokážu představit jeho postavení ve společnosti...
A Celeste? Sakra když měla koule na to, se zamilovat do jiného, proč taky neměla koule na to s ním zůstat a rozhodla se pro roli oběti... Za lásku se má bojovat ne? Držela jsem jí palce, překvapivě jsem ji chápala, ruku na srdce, kdo by dokázal čekat s představou 12cti let! Člověk musí být občas trochu sobec a myslet na sebe a na své štěstí...
Část závěrečná - tedy Epilog - jako by do sebe nakonec všechno zapadlo tak, jak má. Jak to mělo být.
...a vy si říkáte, proč to tak nešlo od začátku, proč všechny ty Royovi scény a velká gesta a oběti... No asi proto, že tak to bývá i v opravdovém životě. V něm taky většinou nejde nic jako po másle. Ztrapňujete se, bojujete o něco, co vlastně nemá cenu, nebo jenom proto, abyste sobě, nebo okolí něco dokázali... A doufáte, že nakonec svůj klid a štěstí naleznete. Nebo aspoň zdánlivě.
Na téhle knize mě mrzelo jediné - že už jsem ji dočetla (i proto, že jsem na dovolené už další knihu neměla). Byla výborně napsaná, takovým tím přemýšlivým způsobem, který mám moc ráda. Líbila se mi i kompozice: po první části, kde příběh Roye následoval příběh podaný očima jeho ženy Celestial, následovala pasáž tvořená dopisy Roye i Celestial v době vězení a nakonec přišla část, kde se v roli vypravěče střídali Roy, Celestial i André. Poznali jsme tak příběh ze všech tří úhlů pohledu, a to bylo velmi zajímavé.
Obálka slibovala příběh manželství, přátelství, rodičovství, silné i slabé ženy a silného i citlivého muže. To vše tam opravdu bylo, a to v každé postavě. Nespravedlivě odsouzený Roy, jeho nevlastní otec Velký Roy i jeho nečekaně se objevivší biologický otec byli muži silnými i citlivými. V Royově příteli Andrém jsem neviděla sílu, jen oddanost, ale o to zajímavější byl jeho otec Carlos. Moc mě bavilo téma rodičovství, zvláště otcovství, které v románech tak časté není. Autorka se nezabývá tématem otcovství v těch šťastných rodinách, které spolu zůstanou, ale v těch problematických, kdy otec v určité fázi vztahu odešel. I pro tyto otce je otcovství závazek, jen si často ke svým synům nedokážou najít cestu. Royův biologický otec, který se objevil v pravý čas, si ji nakonec našel a stejně tak i Andrého otec, který od rodiny odešel, nakonec dokázal dát synovi důležité životní rady. Krásný byl vztah Velkého a Malého Roye.
Matky byly v příběhu většinou silné (jak Celestialina matka a její babička, tak Royova), Jen Andrého matka příliš silná nebyla, a možná i proto si její syn hodně dlouho nešel za svým.
Nejvíc si mě získal Roy. Líbily se mi jeho veliké ambice i buldočí síla, se kterou si za nimi šel. Přitom si ale dokázal udržet charakter, a to i poté, co byl nespravedlivě odsouzen a čekala ho léta ve vězení. Dokázal neuvěřitelně houževnatě čelit beznaději svého osudu a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby mu vzdoroval. Celestial mi ale připadala sobecká a sebestředná už od samého začátku. Proč dělala takové scény, že jí manžel neřekl, že nezná pravého otce? Vždyť i ona sama měla tajemství, které manželovi svěřila, až když byl ve vězení! Proč v době jeho uvěznění nebojovala víc, nevyužila své slávy k medializaci jeho případu? Proč se tak bála stát se matkou za nepříznivých podmíneka, a proč manželovi nedopřála být otcem? Byla prostě jen sebestředná a není se co divit, vždyť i její matka jí řekla: "Největší předností jsou u lidí zároveň nejhorší vlastnosti. Já jsem byla vždycky kam vítr, tam plášť, ale zaválo mě to do života, který miluju. Ty sis od doby, kdy jsi byla malá, dělala, jen co ti bylo po chuti. Tvůj otec se tě od toho snažil odradit, ale ty jsi jako on,geniální, ale impulzivní a trochu sobecká.Ovšem sobeckých by mělo být víc žen. jinak je svět ušlape." Dost mi to připomíná dilema, které si já sama řeším jako matka...
Musím si tu vypsat ještě víc citací:
"Je to láska, nebo pohodlnost? Pohodlnost, zvyk, útěcha, závazek - tohle jsou věci, které někdy nosí stejný kabát jako láska." Gloria své dceři Celestial
"Někdy nemůžeš udělat nic než se tomu zasmát." Velký Roy Andrému
"Vše, co máš, je tvé dobré jméno." Carlos Andrému ¨
"Nech muže být občas mužem." Otec Celestial na její svatbě s Royem
Nadějně rozjetá kniha, ale od půlky už spíš o ničem. Ale konec (epilog) mě potěšil. Podle mě jejich manželství bylo o ničem.
Jedno krátké manželství a co s ním udělá justiční omyl?
Vyprávění z pohledu tří osob bylo zajímavé, námět také, přesto jsem nebyla nijak nadšená. Pokud budu na něco vzpomínat, tak to budou názory a rady rodičů, nebo spíš otců, Roye a Celestial.
Myslím, že ke knize už se vracet nebudu.
Tato kniha je vyprávěna z pohledu tří osob - Roye, Celestial a jejich přítele Andreho, který jim byl na svatbě ,jako svědek.Kniha začíná pěkně ,hezkým vztahem těchto černošských manželů,kteří jsou šťastní a plánují si rodinu.Život se jim ,ale úplně změní kdy je nespravedlivě Roy zatčen je nevinný ,ale přesto je ve vězení.V knize autorka poukázala na bezpráví a bezmocnosti díky barvě kůže.
Knihu jsem četla na doporučení manžela, kterého neuvěřitelně nadchla. Autorka čtenářům představí jedno americké manželství. Jedno úplně obyčejné manželství, které se ovšem dostane do velmi neobyčejné situace. Hlavní protagoniské žijí svůj život a nehledě na to, co jim osud nadělil do vínku se snaží být tou nejlepší verzí sami sebe. To ovšem neznamená, že je tak bude vnímat i jejich okolí. Jedná se o jednoduchou knihu s velkým přesahem. Příběh není jen o Royovi a Celestial, ale také o tom, jaké to je být mladým afroameričanem, jaké to je být neprávem odsouzen a násilně oddělen od svojí rodiny a o mnohém dalším - ale to už bude muset každý čtenář objevit sám.
Atlanta, Georgie. V Americe státy se stále hluboko zakořeněnou rasovou nesnášenlivostí, na kterou bohužel doplatí mladý, černošský, manželský pár. Jedna osudová noc, kdy byli ve špatný čas na špatném místě a Roy byl v soudním procesu nespravedlivě odsouzen ke 14 letům vězení. Jejich manželství bylo mladé a trvalo jen krátce a po prvním roce téměř dennodenního dopisování a pravidelných návštěv začíná obojí povážlivě řídnout. Dopisy, které byly zpočátku plné lásky a něhy se postupem času mění v řádky plné obviňování a uražených výčitek....
Jak moc člověka změní vězení a nespravedlivě odejmutá svoboda? Kolik toho snese vztah dvou násilně rozdělených lidí?
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob: obou manželů a jejich nejbližšího přítele. Právě tato forma mi přijde opravdu zdařilá. Je velmi zajímavé dozvídat se, jak rozdílně může být jeden příběh nahlížen.
Kniha se tváří na první pohled velmi nenápadně, ale byla by velká škoda, kdyby na pultech knihkupectví zapadla. Doporučuji!!
Jednoduchý příběh popsaný neuvěřitelně živým a skvělým způsobem. Co udělá s manželstvím fakt, že manžela nespravedlivě odsoudí k pobytu ve vězení? Toto není červená knihovna. Celé je to uvěřitelné a strašidelně reálné. Postavy zde jsou popsány takovým způsobem, že chápeme všechny motivy jejich jednání a nemůžeme nikomu stranit. Což je skvělé a současně děsivé. Občas nikdo za nic nemůže.
NEČTĚTE můj komentář, pokud jste knihu ještě nečetli !!!
Já tedy nevím, ale tahle kniha mi přišla divná. Oni ho odsoudí, aniž by měli nějaké důkazy? Oni z té oběti nesebrali biologický materiál? Částečky kůže z pod nehtů, se snad bránila, ne? Vlasy? Chlupy? Sperma z prostěradla? Paní řekla, že to byl on a tak ho odsoudili. Já vím, že svědectví manželky je rovnou bráno jako předpojaté, ale i tak by na něj měl být brán zřetel, ne? A pokud jsem dobrý soudce nebo policajt, tak snad dokážu odhadnout pokud mi někdo lže. Nebo si to alespoň myslím. A pak když ho propustí, tak nemá nárok na nic? Jestli se nepletu, tak má nárok na finanční odškodnění a veřejnou omluvu? Nebo to v USA funguje jinak? Podle mě nefunguje. V knize, kterou čtu teď dostal po propuštění, 2 000 000 dolarů, veřejnou omluvu a ještě je bude jeho právník žalovat.
Já prostě nevím, co si mám o knize myslet. Námět je vynikající, ale je to ukecané a všichni se chovají tak strašně správně a vše přijímají jako nějaký vyšší cíl ze shora. Já nevím, prostě mi to hlava nebere. Přijde mi jako by se příběh odehrával v 50. letech a ne v 21. století.
Vlastně se stalo to, co od začátku víte, že se stane a pouze čekáte na konec, kterého si tedy vybere. A i to je vám jasné poté, co Roy "obšťastní" Davinu.
Já vím, že kniha není primárně o odsouzení bez důkazu, ale o vztahu mezi Royem, Andrém a Celestial, a jeho proměně vlivem okolností a událostí, jenže já jsem celou dobu nemohla přestat myslet na to, jak ho mohli odsoudit.
Tato kniha má více vrstev - tu z anotace o nevinném manželovi ve vězení, ale i tu o životě černých Američanů, což je pro náš kulturní okruh dvojnásob zajímavé.
Vyprávění z pohledu tří osob se mi moc líbilo, děj zajímavě plynul. Autorka nás nechala napjaté, zda máme fandit manželovi či milenci.
Nakonec to skončilo podle očekávání - nejprve krutě k jednomu, ale přiznávám, že opačný konec bych nezkousla.
Ach, ty chlácholící první stránky... kdy máte ještě pocit, že tohle by mohlo být ono... přeci jen ta boží obálka, že jo ;) jenže ouha... čím víc písmen se na mojí maličkost valilo, tím tohle jedno manželství ztrácelo jiskru a já měla cca v polovině silné nutkání hodit na stůl rozvodové papíry a zmizet v náručí jiného příběhu... asi jsem čekala od takového tématu trochu víc morálního "burcingu" než jen neustálé točení se v kruhu "Milana nebo Lojzy"... škoda!
Jedno manželství
Zajímavý námět. Zpracování neurazí, ale mě nenadchlo.