Jednou bude tma

Bez ladu a skladu nasázené povídky s nesmyslným dějem a totálně nesympatickými a plochými postavami. jediným rysem všech hlavních hrdinek byla jejich neskutečná otravnost a hloupost. Kdykoliv potkali někoho mužského pohlaví, začali se chovat ještě hloupěji. Každá stránka byla neskutečné utrpení.

23.02.2022

Nejlepší Vilma ever. Jak to říct - z perspektivy let a dalších děl, je tohle něco jako čistá krása mládí, opojný květ autorské nevinnosti, první láska. Všechny zásadní motivy autorky jsou přítomny, její tónina, barva hlasu a vět se zapíše pod kůži. Ve všech dalších věcech pak zůstává táž, spíš se nuceně civilizuje, drsní, stává víc intelektuálskou, emoce se stávají víc myšlenkovými konstrukty.
Možná je to tak, že člověk má téma a okolo něj jen krouží z různých stran. Nějaký hluboký ústřední bod, pocit. A v mládí je mu nejblíž, tak blízko, že ho nevidí, ale on se sám přelevá, kypí - za mě nejvíc, až krystalicky v Růžové krychli.

U třetí povídky jsem to vzdal. Naprosto netuším, o čem je řeč. Se slibovanou sci fi to má pramálo společného.

06.02.2018

Přečtena v rámci výzvy, mohla bych ji dát i do kategorie žánrů, které normálně nečtu. A tomu bych řekla, že odpovídá mé hodnocení. Povídky jsou napsané dobře, ale já osobně se nedokázala do všech začíst, přišlo mi to, nevím, zvláštní. Nejvíc se mi nakonec líbila asi povídka, podle níž dostala název celá knížka. Ale fandům sci_fi povídek bych určitě doporučila.