Jefta a jeho dcéra

01.07.2023

(SPOILER) V Knize soudců je o Jeftahovi jen několik veršů a z nich dokázal Lion Feuchtwanger stvořit nevelký, ale úžasný historický román, který donutí každého se nad námětem zamyslet.

Jefta žije někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem, je levobočkem svého slavného otce a po jeho smrti přichází o majetek, který mu vezmou jeho bratři a otcova manželka. A to vše protože jeho žena i jeho matka byly Ammonitky, vyznavačky jiných bohů než je Hospodin.

Jefta odchází do vyhnanství se svými nejvěrnějšími, podaří se mu založit svou malou říši, ovládnout několik měst a upoutá krále Ammonitů natolik, že ten chce jeho dceru za ženu pro svého mladšího syna. Tím by se ale odklonila od Hospodina a musela přijmout jiného boha. Jefta přemýšlí, snaží se o mír, ale pak je donucen nabídku odmítnout. Dochází k válce a v téměř prohrané bitvě Jefta slibuje Hospodinovi, že mu obětuje toho, kdo ho jako první uvítá po návratu z bitvy. Jefta zvítězí a po návratu mu vyjde vstříc jeho dcera. Jefta má dilema, ale nakonec svou dceru obětuje, sám ji na obětním oltáři podřízne. Stává se soudcem, vládcem říše, ale ztrácí sám sebe.

Po celou dobu sledujeme vnitřní rozpor mezi Jeftahem a jeho vztahem k Hospodinovi, ale i Milkomovi a Baalovi. Hospodin zde má daleko do toho milosrdného a milujícího křesťanského Boha. Starozákonní Hospodin je mstivý, svárlivý, žárlivý, krvelačný a náladový bůh války, který se tak podobá svému konkurentovi Baalovi.

Feuchtwanger ke knize napsal vynikající doslov, kde vysvětluje okolnosti vzniku románu a jeho zaujetí starozákonním Jeftahem.

Rozhodně doporučuji k přečtení i náročnějším čtenářům.

05.05.2023

Obvykle působí beletristicka zpracování osudů biblických postav poněkud rozpačitě - aspoň podle mého názoru. Jiftach a jeho dcera je výjimkou - používám hebrejské jméno Jiftach místo Jefta. Ten muž musel prožívat hrozné dilema - na jedné straně závazny slib zápalné oběti, na straně druhé doživotní výčitky, pocit draze vykoupeného vitezstvi....... A nakonec vědomí, že ta hrozná oběť nebyla vůbec třeba. Nešťastný hrdina galadsky...... Na druhé straně kdyby na místě Jaaly byl kdokoli jiný, pak by to jeho spánek nerusilo?

26.10.2022

Výborná a čtivá kniha. Vynikající překlad.

05.04.2022

Pro mě společně se Šimonou nejslabší Feuchtwangerova kniha. Jako ateista můžu jen nad některými rozhodnutími hlavního hrdiny kroutit hlavou, beru to tedy jako sondu do historie, kde nám autor ukazuje, jak pravděpodobně mohl vypadat život obyčejných lidí - včetně jejich víry. Oproti jiným románům podstatně kratší a tentokrát jsem byl za to i rád. Kromě povídek a dramat mám tímto celého autora přečteného.

14.04.2021

Nádherná kniha, která se stává zoufale složitou, protože osou příběhu je zde vztah mezi Jeftou a jeho bohem. Proto si dovolím citovat z autorova doslovu:

- Autor, který se dnes odváží vylíčit a ztvárnit prostou skutečnost biblických lidí, musí být připraven na to, že mu bude špatně rozuměno. V cestě mu stojí fanatické předsudky těch, kteří vidí v bibli „slovo boží“, předsudky, které se vždy znovu snažilo utvrzovat plných sedmdesát generací. Ale autorův úkol je ošidný i tehdy, obrací-li se k nepředpojatému čtenáři...
- Jde o člověka Jiftácha. Jeho nejdůležitějším protihráčem je „bůh“; do Jiftáchova osudu zasáhne „bůh“ rozhodujícím způsobem. Ale mnoho čtenářů začne, a to právem, pociťovat nedůvěru, jakmile uslyší slovo „bůh“. Žádné slovo a žádný pojem není tak mnohoznačný, neprošel tolika proměnami, nebyl tolik obestřen kadidlem a nejrůznějšími voňavkami. Autor musí proto dát od počátku čtenáři jednoznačnou představu boha Hospodina. Čtenář musí jasně vidět, že jde o Jiftáchova boha, o boha určité doby a určitého člověka.

Tohle je podle mne klíč ke čtení Jefty.
Chtěla bych ještě podotknout dvě věci. Předně, kniha zde má totálně spoilerovitou anotaci, jako kdyby původní biblický příběh byl každému člověku znám, čili je na každém, jestli si tu anotaci přečte, nebo nechá tak.
A, druhá věc: děj se odehrává na konci doby bronzové a nikdo jsme tam nebyli, takže není divné, že svým způsobem jde o plnokrevnou, dobrodružnou fantasy literární perlu, (z roku 1957), kde skutečně, jak sám pan Feuchtwanger jinde pravil, romanopisec nehledá v historické látce "popel, ale oheň", čili věci žhavě současné.

Vřele doporučuji náročnému čtenáři.

17.11.2020

Tato kniha visela dlouho v mých "přečtených" bez komentáře. Doteď nevím, co k ní mám říct, snad kromě toho, že mě příběh takto vyprávěný rozebral na kostičky, ačkoli jsem ho z Bible znala. Přesto cítím tak trochu povinnost komentář napsat, abych k němu zase trochu přitáhla pozornost. Starozákonní doba je složitá, včetně kultury, která je nám cizí a viděno očima současnosti možná až nepřijatelná. Otázka, kterou kniha klade, je ovšem jasná - kdy se víra mění v nepochopení a dá se vyšší dobro omluvit malým zlem?

06.12.2019

Pohádka pro dospělé a jak píše autor: " Když se historický román podaří třeba i jen z poloviny, poskytne čtenáři zážitek, který mu nemůže dát žádný jiný druh literatury. Čtenář vnímá knihu jen svým rozumem, ale poznává i citem, že problémy těch lidí, i když se jeví zcela jinak, jsou stejné, jako ty, které vzrušují jeho a které budou jednou vzrušovat i jeho vnuky.

No nevím, nevím. Je mnoho rodin, které nevedou k četbě (mám na mysli tu kvalitní) své potomky. Bohužel často nevnímají, že vedle nich vyrůstají jedinci se zcela jinými zájmy, bez zájmu o to kvalitní (my si to myslíme, oni zpravidla ne). T.zv. mobilní debilita má zelenou...

03.03.2018

Je zajímavé, co autor dovedl vykouzlit z několika biblických veršů. Opět velmi dobře napsaná kniha, která zaujme od prvních řádků. Dlouho ve mně doznívá.

29.06.2017

Příběh, který má v Bibli rozsah jen několik odstavců, Feuchtwanger mistrovsky zpracoval až do hloubky. Skvěle zachycuje tehdejší dobu a mentalitu lidí, rozvíjí psychologii postav a otázky víry a přístupu k Bohu.
Velice kvalitní kniha.

11.02.2017

Dobrá kniha

01.11.2015

Veľmi prehľadný štýl, dobré spracovanie, Feuchtwanger vie čitateľa zaujať od prvej stránky a nepustiť ho po poslednú. Pekné, dobré čítanie.

16.08.2013

Silný příběh o tom, co je člověk schopen obětovat svému bohu/víře na oltář při cestě za vyšším cílem, neboli dobrem. Co vše lze svou vírou omluvit. Lion Feuchtwanger opět nezklamal.

30.11.-0001

Opravdu by mne zajímalo, kdo a proč pozměnil název Jefta na Jiftách. V německém originále je Jefta, v 1.vydání ve Svobodě také Jefta (stejný překladatel!!) - díval jsem se do své Bible vydané v r.1845 rovněž Jefta. Osobně pokládám takovéto prznění zaužívaného názvu světového literárního díla za naprosté svinstvo, byť by se to dělo v duchu jakéhosi pseudonárodního hnutímysli (vypatlané - dodávám).